Seznam maturitní četby

6. dubna 2016 v 17:36 | Kiwi Zelená! :) |  Knihy
Tak dlouho jsem už nepsala nic na blog, že si nejsem jistá, jestli to ještě budu umět :D Kdybych řekla, že jsem byla mimo jenom kvuli maturitě, lhala bych nepokrytě a falešně.. :D Proto raději řeknu, že jsem nebyla v rozpoložení na smysluplné psaní a pár věcí, které jsem rozepsala, skončilo stejně v Rozepsaných a pak v Koši. Každopádně, stýskalo se mi. :) Vracím se dnes zpátky s článkem plným literárních děl, které jsem si vybrala k maturitě. Ta se blíží tak moc rychle, že z toho začínám mít docela solidní strach. A jak by řekla jedna nejmenovaná kantorka, strach mám proto, že vím, že to neumím. Což je pravda, vezmeme-li v potaz, že mám maturovat z chemie a doteď nevím, jaká je rovnice výroby kyseliny sírové... :D Ano, z duše nenávidím anorganiku a termochemii...

Vraťme se ale zpátky k českému jazyku. Jak se zdá, ve schopnosti udržet se u tématu jsem se nijak nezlepšila za dobu mé absence... :D Máme tedy vybráno 20 děl, což není podle mě zas tak velký problém. Jaké jsem si vybrala, proč, a co k nim vlastně můžu ve zkratce říct?

Nové, staré... všechny jsou úžasné. A moje.. :D


1. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (M. Cervantes)- jedno z děl, za které se tiše modlím, aby mi padlo :) Jedná se o klasiku a neskutečně příjemnou knihu, která navíc inspirovala i další autory (například Dyka); myslím, že nikomu nemusím říkat, o čem to vlastně je: hlavní postava je Don Quijote, zchudlý šlechtic, který se pobláznil čtením rytířských románů, sám se stylizuje do role rytíře- zvolí si paní svého srdce, pojmenuje vznešeně svého ubohého koně, připojí se k němu zbrojnoš Sancho Panza (za slíbený ostrov), společně putují krajem.. každému se určitě vybaví něco při "boji s větrnými mlýny", což je jen jedna z vtipných (a z určitého pohledu i smutných) situací, které během jejich cest nastanou...

2. Hamlet (Shakespeare W.)- tohle je, pravda, klasika z klasik, Hamlet, kralevic dánský, hledající pravdu a pomstu pro svého mrtvého otce; jedná se o slavnou tragédii, rozhodně dobré dílo k rozebrání

3. Revizor (N. V. Gogol)- satirická divadelní hra, ve které si autor bere pěkně na paškál úplatkářství a pokrytectví, poměry v tehdejším Rusku; příjemně mě překvapila, četla jsem ji kdysi dávno a když jsem viděla, že je v maturitním seznamu, neváhala jsem :)

4. Kytice (K. J. Erben)- tuhle básnickou sbírku tam mám spíše z jakési "nepovinné povinnosti", jelikož jsem na některých těch baladách opravdu vyrůstala, s Vodníkem jsem dokonce byla na recitační soutěži, Erbenovým stylem psaní jsem se občas trochu inspirovala... :) Nejsem si nicméně jistá, jestli bych si ji chtěla vylosovat, protože rozebírat každou báseň zvlášť je strašně zdlouhavé a navíc, bůhvíproč se zkoušející rádi zaměřují na Záhořovo lože, což je sice známý motiv (mě třeba z pohádky Hrátky s čertem), ale pro mě rozhodně nepříjemná báseň na rozbor... :D

5. Pygmalion (G. B. Shaw)- jedna z mých "druhých" voleb, veřejnosti poměrně známý námět ve své muzikálové podobě jako My Fair Lady, inspirované sochařem z řeckých bájí Pygmalionem, který si vysochal ženu, do které se zamiloval, díky proutku od Afrodity si ji oživil a vzal si ji za manželku. Zde vystupuje dívka z ulice Líza s příšerným akcentem, jejíž převychování v dámu si v rámci sázky vezmu dva gentlemani Pickering a Higgins, právě Higgins je zde pomyslným Pygmalionem... dílo se liší od ostatních výše zmíněných tím, že nedopadně šťastně, Higgins není schopen Lízu milovat a ona si vezme někoho jiného... Jak vidíte, dá se o tom jakž takž celkem dobře mluvit, takže bych se tomuto dílu nebránila :D

6. Král Lávra (K. H. Borovský)- další velmi známé dílo, krále s oslíma ušima máme taky v řadě pohádek (já měla například takovou knížku o Malém Mukovi, byly tam kouzelné fíky :D), zde je samozřejmě námět zpracován satiricky, jako zpodobnění; velká část povídaní by v případě tohoto díla padla na život Karla Havlíčka, který rozhodně nebyl jednotvárný, v kontextu jeho tvorby lze dílo chápat snad nejlépe,.. pokud bych to totiž vyprávěla mé malé sestřenici, pochopila by to jako další pohádku s ponaučením, ale nic dalšího by tam pravděpodobně neviděla... tohle dílo je trošku speciální, čehož se trošku obávám, nicéméně k maturitě se jeví jako vděčné...

7. Chrám Matky Boží v Paříži (V. Hugo)- mé původní rozhodnutí bylo vyhnout se tomuto dílu za každou cenu, takže bych si ho raději nevybrala :D nemám žádné specifické výhrady, jsem si jistá, že by se o něm mluvilo velmi dobře, v kombinaci s romantismem, který je na výklad snad nejvíc bezproblémový směr; námět určitě není nikomu neznámý, také postavy jako krásná cikánka Esmeralda, kněz Klaudius Frollo nebo typický romantický hrdina hrbáč Quasimodo jsou velmi proslulé, v naší třídě přinejmenším je také velmi proslulý úvod knihy, který zabírá desítky stran pouhými popisy nádher Paříže, jejích střech, kostelů a náměstí... je to vážně pěkné na přečtení, jen si tím k maturitě nejsem úplně jistá... :D

8. Na západní frontě klid (E. M. Remarque)- tahle kniha je rozhodně jedna z těch, které jsem četla snad před pěti lety a líbila se mi, proto jsem po ní přirozeně sáhla při sestavování maturitního seznamu, sledujeme v ní příběh skupiny chlapců, kteří se s nadšením na popud třídního profesora hlásí do armády, postupně umírají, hlavní hrdina Paul vidí umírat všechny své kamarády, když se pak na čas po úrazu vrací domů, zjišťuje, že už si s lidmi nemá co říct, je odcizený válkou, nakonec je zastřelen zbloudilou kulkou na západní frontě v den kdy je naprostý klid...

9. Malý princ (A. Saint-Exupéry)- opět jedno z nesmrtelných děl, je to tak trochu pohádka (pro moji máti to nikdy nic jiného nebude, protože ona je přesně vzorový dospělák z té knížky), trochu bajka, protože tam máme mluvicí růži, lišku, máme tam poučení; v hlavní řadě je to však pěkné filozofické dílo, ve kterém při každém přečtení najdete něco dalšího, příjemně se o něm mluví, příjemně se o něm přemýšlí, vůbec jsem neváhala s tím dát si ho do svého seznamu a rozhodně bych si ho ráda vybrala :)

Čtyři poslední přírůstky do mé knihovničky. :)

10. Farma zvířat (G. Orwell)- obyčejně jsem se nikdy o tematiku socialismu (a komunismu) ani ničeho, co se jej týkalo, příliš nezajímala, tahle knížka ze mě sice neudělala nadšené fanouška téhle části historie, nicméně mi přinesla nový a poměrně zajímavý pohled; satiricky zpodobňuje totalitní společnost prostřednictvím skupinky zvířat žijících na farmě, které se rozhodnou vzbouřit se proti lidem, aby se měla líp, nakonec ale v jejich malé komunitě převezmou vůdčí roli prasata a chovají se stejně, ba ještě mnohem hůř než jejich lidští předchůdci, prasata "oblbují" obyčejná zvířata, dřou je z kůže, zkreslují informace a... vidíme tam všechny ekvivalence s totalitní společností, takže ti, co dávali při dějepisu alespoň trochu pozor, tam narazí na kvantum narážek a zpodobnění, nakonec se prasata spolčí s lidmi, pěkná je věta o tom, jak prasata s lidmi sedí kolem stolu a připíjejí si a "nejde poznat, která tvář patří praseti a která člověku"... rozhodně se o tom dá hodně říct, takže tohle dílo bych brala všemi deseti..

11. 1984 (G. Orwell)- tuhle knihu jsem si přečetla po svém zaujetí Farmou zvířat a po doporučení spolužačky, stylově byla poměrně odlišná, ačkoli náměty nejsou vůbec nepodobné, v tomto díle je, myslím, vůbec poprvé uveden Velký bratr, všude přítomný, dokonalý a neustále sledující; ačkoli jsem do toho šla s tím, že to neskončí šťastně, přesto jsem se nevyhnula pocitu naprosté marnosti, bezmoci a odevzdanosti, když jsem se dostala až na konec příběhu... rozhodně to bylo velmi zajímavé a přínosné čtení, v každém případě ale velmi depresivní (zejména ta třetí část, kdy si uvědomíte, že nemůžete věřit ničemu a nikomu), nejsem si jistá, jak o tom přesně budu mluvit, ještě jsem se nedostala k přesné přípravě, ale snad by mi nevadilo si to vybrat...

12. Stařec a moře (E. Hemingway)- mojí první volbou od Hemingwaye by bylo Komu zvoní hrana, náš maturitní seznam tohle dílo bohužel neobsahuje, takže jsem vzala zavděk jistotou jako je Stařec a moře, krátká novela plná filozofického obsahu, ve které děj ustupuje na druhou kolej (je o starci rybáři, který po době dlouhého neúspěchu vyráží na daleké moře lovit, uloví obří rybu, soubojem s ní se úplně vyčerpá, bojuje nejen protí ní a moři, ale i proti sobě, při cestě na zpátky mu jí ale sežerou žraloci a on se tak vrací do vesnice pouze s obří kostrou) a do popředí se dostávají hlubší myšlenky, formou je autorova oblíbená metoda ledovce, spoustu věcí si musí čtenář domyslet,...

13. Jeden den Ivana Děnisoviče (A. Solženicyn)- tuhle knihu teprve čtu, ale jsem si rozhodně jistá, že je to k maturitě "ta pravá" :D Je velmi čtivá, je psaná zajímavým stylem, o kterém se dá určitě něco říct, je z více než zajímavého prostředí (ze speciálního ruského pracovního tábora), odhaluje nám podmínky, běžné denní fungování i nuzné poměry, ve kterých jsou nuceni přežívat lidé, kteří se ve většině případů ničím neprovinili, například hlavní hrdina uprchl z německého zajetí, aby se vrátil domů, kde ho však zajali a považovali automaticky za německého špióna...

14. Smrt je mým řemeslem (R. Merle)- další kniha, jejíž námět je neveselý, zde ryze neveselý, nepočítáme-li pár žertů prohozených vedlejšími postavami, popisuje život Rudolfa Langa (ve skutečnosti Hösse, reálnou postavu), jednoho z členů SS, který má na krku neskutečné množství životů nevinných; od jeho podivného dětství, po jeho posedlost armádou a Německem, která se projevovala v přesném plnění přijatých rozkazů bez jakéhokoli váhání nebo snad tendence neuposlechnout- to se pak projeví, když je vybrán, aby zřídil koncentrační tábor v Osvětimi, postupuje mechanicky, snaží se dosáhnout co nejlepších výsledků- daného počtu "jednotek" (zlikvidovaných Židů včetně jejich těl), zatímco o tohle všechno usiluje, žije o kousek dál v domku se svou ženou a dětmi,... Je to rozhodně čtení jen pro otrlejší povahy, absolutně necitová povaha hlavního protagonisty je velmi nepříjemná, popisy plynování a zpopelňování jsou popisovány tak věcně a s odstupem, že je vám z toho až špatně a strašně smutno, chvílemi jste i docela naštvaní,... Kniha nemá za úkol ospravedlňovat činy, které Rudolf spáchal, je otevřená a nechá vás udělat si vlastní názor,... k maturitě to není pěkné povídání, ale zase je poměrně obsáhlé, takže vám dojdou slova snad jedině, když se budete snažit popsat hrůzy, které jsou v knize vyobrazeny...

15. Bílá nemoc (K. Čapek)- z děl k maturitě jich bylo od Čapka poměrně dost, bylo mi předem jasné, že si vyberu své maximum od tohoto autora (tudíž dvě), Bílou nemoc jsem zvolila, protože je podle mého velmi dobrá; námětem je objevení bílé nemoci, čehosi jako moru, na kterou má lék pouze jeden nadějný lékař doktor Galén, léčí s ním však pouze nemocné, bohaté odmítá léčit pod podmínkou, že udělají něco pro zastavení války (silně antimilitaristické), zde baron Krüg a maršál, když onemocní baron a prosí maršála, aby vyslyšel Galénovy požadavky, maršál nesouhlasí a Krüg tak raději spáchá sebevraždu, později však onemocní i maršál- jeho jedinou touhou je vést válku, avšak sebe má nakonec raději- zavolán doktora Galéna aby ho vyléčil, jenže ten je po cestě ušlapán davem (rozvášněným pro válku díky maršálově projevu),... jsou zde samozřejmě i vedlejší motivy, rozhodně doporučuji přečíst...

16. Válka s mloky (K. Čapek)- moje oblíbená kniha, protiválečná, ve své době varovala před rozpínáním nacistů, obsahuje také prvky utopistických románů, které Čapek psal v jednom z předchozích období, pravděpodobně méně známá kniha než Krakatit nebo Továrna na absolutno, v každém případě atraktivní, spojuje také prvky publicistiky (novinové výstřižky, výňatky) a čapkovského výpravěčského stylu, který je v mnoha ohledech geniální, zábavný a poučný, projevuje se v něm intelektuál autora a jeho vzdělanost v mnoha sférách.. :) Pokud jste o ní nikdy neslyšeli a jste zvědaví stejně jako já, když jsem na ni poprvé narazila- ano, opravdu se tam doslovně bojuje s mloky, s mloky, kteří byli původně endemity, poté však lehkomyslně rozšířeni do celého světa kvůli lovu perel a také vodnímu stavebnictví, přemnožili se však, zmoudřeli a vzbouřili se proti lidem, chtěli rozšířit mořské břehy a začali odpalovat pevninu (výbušninami, které jim lidé sami prodali nebo dali na stavbu), lidstvo bylo však naštěstí zachráněno v doslovu knihy, kde je zmínka o jakémsi žaberním moru, který je začal hubit ve velkém,...

17. Spalovač mrtvol (L. Fuks)- specifické dílo, námětem je rozhodně psychická deformace hlavní postavy, Karla Kopfrkingla, který pracuje v krematoriu, rád mluví o smrti, tvrdí o sobě však, že je romantik (má rád laskavé přezdívky), sám se chová laskavě a mile, ale jeho chování v nás spíše evokuje nepříjemné pocity, jeho deformace je zakončena příchodem Němců, na popud svého přítele pak tento laskavý a psychicky narušený muž oběsí svoji ženu-židovku na šňůře od ventilace (slavná věta: "Co abych tě, drahá, oběsil?" a podkopne jí židličku), svého syna vezme na "prohlídku" krematoria, utluče ho a nacpe do rakve a pak se, naštěstí neúspěšně, chystá zavraždit i svou dceru, všechno ve jménu tibetské filozofie a jeho vlastních ideálů o tom, že smrt pouze zkracuje utrpení, nakonec skončil v blázinci. Je to osobité dílo neméně osobitého autora, pokud vám však sedne styl (a mě kupodivu sedl), není nijak problematické; obsahuje řadu absurdních situací a detailních popisů, ve vývoji hlavní postavy je pěkně reflektována proměna prostředí, kdy se z jinak nevinného podivína vyklube mnohonásobný vrah..

18. Saturnin (Z. Jirotka)- nebudu lhát, tohle dílo jsem si vybrala, protože mě prostě baví, Saturnin je klasika, teta Kateřina je (nechvalně) proslulá, příjemný vypravěčský styl je plný humoru, rozhodně vás při čtení nebije do očí nic jako "tohle je povinná maturitní četba!", jedná se o pěknou oddechovou knihu, o které se mi (snad) bude dobře i mluvit :D Pro ty, co by náhodou neznali: sledujete osudy vypravěče a jeho sluhy Saturnina, který je rozhodně mužem činu a přitahuje (vlastně taky hodně vytváří) vtipné a neobvyklé situace, vypravěč se vydává ke svému dědečkovi na sídlo, kde se však objevují také teta Kateřina se svým synem Miloušem, krásná slečna Barbora (na kterou má vypravěč zálusk), je zde řada vypravování jako dějových odboček (například o muži tety Kateřiny nebo o ní samotné)

19. Edison (V. Nezval)- Edisona jsem si rozhodně nezvolila proto, že bych potřebovala báseň do počtu.. :) Jednoduše mě okouzlil Nezvalův básnický styl a báseň samotná, její rytmus, pěkná a vyladěná zvuková stránka, melancholické zabarvení zároveň se prolínající s nadějí vloženou v Edisona jakožto vynálezce a objevitele, symbol pokroku, podle mého zajímavá báseň, kterou doporučuji k přečtení, pokud jste příznivci poezie, třeba vás osloví...

20. Nikola Šuhaj Loupežník (I. Olbracht)- haaha, dostáváme s k mému prohřešku, jediná kniha, kterou jsem ještě nečetla, ačkoli mu už leží nějaký ten pátek na polici.. :D Popravdě se mi do ní moc nechce, děj už znám dopředu, proto jsem si ji zvolila, jsem schopna k ní něco říct, ačkoli jsem ji nečetla- vím, ale že mě ještě čeká, protože je šance 1: 20, že si ji vyberu.. proč by si vlastně měl člověk vybírat knihu, která ho vůbec ničím neláká? (pokud není masochista nebo hlupák) Protože postupoval metodou vylučovací a volil menší zlo, čistě subjektivně. Vím, je to balada, obsahuje nadpřirozené prvky, obsahuje ale také prvky realistické (jako zasazení a popis prostředí)... Tak snad o víkendu. :D

Ještě na závěr, knihy si půjčuji v knihovně, ale když už mě nějaká extra zaujme, koupím si ji. :) Co říkáte na můj seznam?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michaela Michaela | Web | 6. dubna 2016 v 21:16 | Reagovat

Wow, maturovat z chemie ? No tak to bych asi už vůbec nezvládla, stačí mi matika.. :D I když teda nevím co je horší :D
Některé knížky jsem taky měla ve svém seznamu :) Akorát já teda nečetla ani jedno no, není to nic čím bych se měla chlubit :D Ale naštěstí jsem to i tak zvládla :D Budu držet palce! :)

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 9. dubna 2016 v 12:00 | Reagovat

[1]: No, maturuju z chemie i z matiky, a nejsem si taky vůbec jistá,jestli něco z toho zvládnu... :D
Nečetla? Slyšela jsem, že se to dá zvládnout... Mě naštěstí čtení nijak nevadí (ačkoli nevím jestli toho Šuhaje nakonec neoželím :D). Díky! :)

3 Katerrii Katerrii | Web | 24. května 2016 v 14:51 | Reagovat

Mám zrovna po maturitě, ty už předpokládám taky...?

Některé tvoje knížky jsem měla taky v kánonu, jako Kytici, Malého prince, Hamleta nebo Básně noci, ale vážně jenom pár, většinu tvých jsme ani neměli k volbě :D

Co se chemie týče, původně jsem přemýšlela, jestli si ji dát k maturitě, ale těsně před odevzdáváním přihlášky jsem si změnila semináře na humanitní předměty, zvolila si ZSV a fajn :D :D Zní to asi trochu šíleně, ale udělala bych to znova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama