Théta

24. ledna 2016 v 20:14 | Kiwizak |  Próza
Pro všechny sliby, které jsem dala vám i sobě, pro všechna písmena, která jsem urazila. Další kousek do příběhu.


"Tak cos vymyslel?" zajímal se Langer. On i Draura se s Jaredem sešli ve sklepní místnosti, Jared se ale tvářil natolik zamyšleně, jako by si jejich příchodu vůbec nevšiml. Bylo už k večeru a zatímco Draura absolvovala den plný běhání po vysílačích, Patrick se věnoval převážně klidnějším činnostem. Vzhledem k jeho nátuře bylo pochopitelné, že byl nedočkavý a značně rozladěný.

"Z té malé potvory," ukázal Jared na harddisk, "jsem nezískal nic, co by nám bylo nějak k užitku. Pár útržků o operaci v Ranatře, pár složek sloužích k oficiální prezentaci Terminusu.. Ačkoli," usmál se, "ty byly přece jen trochu zajímavé. Adresované zřejmě někomu blízkému, nesly poměrně sarkastické poznámky k informacím uváděným." Nadechl se, vstal z křesla a popošel po místnosti. Draura, která seděla na křesle, se zvědavě naklonila kupředu, Langer zůstal opřený o zeď a věnoval jí letmý pohled s pozdvihnutým obočím. Pak obrátil svou pozornost k bratrovi, který mezitím pokračoval.
"Doktor Ebad sídlí se svým pracovištěm na Werchmanské ulici. Jeho výzkumný tým se zabývá biotechnikou, jak možná víte. Spojení biologické hmoty a mechanických technologií."

Draura tiše zaklela. "Já věděla, že je mi to jméno povědomé," zavrčela. Sevřela kolena pažemi. "Jako adepti jsme byli do vývoje biotechniky zapsáni všichni, ve většině případů však k realizaci nikdy nedošlo. Miller vždycky básnil o těch optických čočkách," povzdechla si, "já bych si ale nikdy nic takového implantovat nenechala. Je to... krade to člověku jeho duši..." Přitáhla si paže k sobě a sklopila pohled kamsi do prázdna.

"Ano, Ebad se podílí na řadě projektů, z nichž většina je přímo spojena s agenty Astry jako subjekty," potvrdil Jared. "Konfrontace jeho laboratoří by mohla Astru znevýhodnit a nám poskytnout cenné informace pro další kroky. Pokud mám být více praktický, co se mého plánu týče, infiltrování základny bude komplikované. Budu potřebovat silný vysílač s rezonančními jádry," řekl a pohlédl na Patricka. Ten přikývl. Nejinak k tomu bylo i v případě záchrany Draury Gwenové. Po městě byla kvanta vysílačů, které se daly využít. Bylo je ale potřeba nabourat ručně, protože se nacházely v komoře, která rušila veškeré neautorizované signály. Většinou byly maskovány jako skladiště či elektrárny a byly velmi dobře hlídány. S takovým vysílačem se však velmi dobře dalo proniknout do dalších částí Sítě, i do těch jinak velmi dobře chráněných. Pokud se mají vydat do další jámy lvové, bude se jim Jaredova pomoc zvnějšku rozhodně hodit. Draura si nebyla vůbec jistá, jestli to chápe správně. "Vícejaderný vysílač pomůže jak?"

"Bez něj bych nebyl schopen vás krýt. Což se vzhledem k tomu, že hodláme útočit na budovu plnou vysokých bezpečnostních opatření, rovná zhruba sebevraždě. Těžko byste se dovnitř dostali například ventilační šachtou, pokud by nebyly deaktivovány všechny senzory v ní umístěné. Předpokládám, že na to nemáš žádný trik v rukávu," zasmál se na Drauru. Zavrtěla hlavou, ale koutky lehce povytáhla nahoru. "Takže?"
Langer se odlepil od zdi a předběhl bratra s odpovědí: "Takže půjdeme do nejbližšího skrytého vysílače, zbavíme se posádky a pronikneme do komory dřív, než se někomu povede ji zapečetit. To by byl průser. Pak do vysílače nahrajem bráchův software a smyčka se stáhne. Potom hurá na Ebada."
"Zapečetit?" zeptala se vážně.
"No, to je to nejdůležitější, zbavit se všech, aniž by spustili pečetící proces. V takovém případě by se dala komora otevřít pouze dálkově ze systému, který ji ovládá. Pro nás by to znamenalo Pátračské komando, což si nepřejem, že.."
"Nejbližší vhodný vysílač je tři bloky od biomechanických laboratoří, tváří se jako skladiště knih. Myslím, že byste mohli vyrazit tak za tři hodiny, co vy na to?"

Draura přikývla. "Jediné, co mi ještě chybí, je nějaká zbraň. A nějaké pevnější boty by se šikly. Jinak jsem asi připravena," usmála se. Mluvila sice obecně, ale koukala na Patricka Langera. Ret měl nejistě skousnutý, ale v jeho očích plálo vzrušení. "Dostaneš Irmana, nějaká séra do akce a komunikátor. Boty i oblečení přibližně tvojí velikosti bysme měli mít taky... někde. Při poslední vykrádačce skladu Patrick přinesl něco navíc, tehdy už jsme s tebou počítali," dal jí vědět Jared. Potěšil ji. Dobré boty byly základem všeho a s Irmanem v ruce se zase cítila jistě jako s ničím jiným. Jednalo se o poloautomatickou pistoli, kterou před řadou let vyvinul jakýsi bláznivý Hugo Irman. Bláznivý byl podle Draury bez jediné pochyby, kdo jiný by byl totiž schopen vyvinout takovou zbraň? Z blízkosti dovedla člověku vyrvat díru do hlavy, dala se však upravovat a byla tak účinná i na střední a delší vzdálenosti s poměrnou přesností. V Astře Draura Irmana hojně využívala s reflexní optikou a s tlumičem. Říkávala mu flusací kanón, což nebylo tak úplně od věci.

"Myslím, že bych pro tebe našel i něco ostrého, kdyby bylo nutno pořešit věci víc zblízka," řekl Patrick a zvedl se k odchodu. "Půjdu ještě využít poslední čas k přípravě," podotkl vesele. "Každopádně se už nemůžu dočkat."
"To mě právě znepokojuje, Pate," utrousil Jared, když jeho bratr odcházel.


...
Mladý muž spolu s o něco starším blonďákem už posedmé obcházel ulicí kolem stejného rohu, rohu, poblíž kterého se shodou okolností nacházelo zcela bezvýznamné skladiště knih. Tak by se to alespoň mohlo jevit. Draura se krčila na nedaleké střeše a skrz optiku zbraně pozorovala okolí. "Venku jsou vážně jenom ti dva," opakovala poněkolikáté svému individualisticky založenému partnerovi.

"Není možné," oponoval. "To se jako všichni sebrali a hromadně si šli někam na svačinu?"
"Uvnitř bude pravděpodobně zbytek. Budova má pouze dvě patra. Počítáme komoru, která zabere jeden konec v celé výši, a druhou část budovy. Očividně má střešní ventilace, také jeden balkón, který lze vidět z druhé strany, vedoucí do kanceláře. Další možný vstup je okénko na schodišti, ke kterému je přístup z vnitřní strany budovy. Poslední možnost je samozřejmě hlavní vchod, ale ten ani nezmiňuju." Pohlédla na Langera, který se vedle ní krčil, napnutý jak pružina připravená k akci. "Ačkoli bys tu cestu možná preferoval."
Zazubil se na ni a ležérně prohlásil, že by neměla podceňovat jeho infiltrační dovednosti, když jim vděčí za svůj život.
"Raději pojďme, ano?" navrhl potom. "Beru si schodiště."
"Dobře," souhlasila. "Já to vezmu přes střechu. Jarede, jdeme dovnitř," ohlásila skrz headset.


...
Těžko si mohl vzpomenout na moment, kdy se to všechno tak posralo. V jednu chvíli si s Draurou vyměňovali přes vysílačku útočné vtípky, v druhou chvíli byl uprostřed krvavé bitky. Možná za to mohl fakt, že se příliš hlasitě zasmál, měl však neodbytný pocit, že průser nastal někde jinde. Jak jinak by ho mohla překvapit skupinka hlídačů, když měl všechno tak dokonale naplánované? Poté co vlezl dovnitř, nejprve se vydal na průzkum podlaží. Byly zde opravdu palety plné beden knih, v hlavní velké místnosti se jich nacházela spousta. Vypozoroval, že dole jsou čtyři hlídači v prostoru, jeden pár ochranky stojí u vchodu. Až příliš podezřelé mu přišlo, že cesta ke komoře byla podivuhodně volná, kroužil tedy okolo a mapoval terén. Nahoře to podle Draury nebylo o moc zajímavější, v kanceláři byl jakýsi spící muž, hlídači chodili po jednom a neustále se opírali o zdi a o rámy dveří, jak kdyby byli unavení. Zřejmě těžká nuda, usoudil. Možná to, že jejich bezvýraznou práci v duchu litoval, přispělo zčásti k tomu, co se dělo potom. Prostě se chystal, že se připojí k Drauře nahoře, když naběhl do celé čtyřčlenné skupiny. Neměli tu teď být, měli být vedle a hrát karty, tak jako před chvílí. Překvapené byly obě strany, Langer však zareagoval první, vypálil. Jednou, dvakrát, pak se vrhl za roh, aby uhnul odpovědi na svou střelbu. Kulky se zaryly do zdi. "Nějak jsem to posral," oznámil suše Jaredovi i Drauře zároveň. Odpovědí mu bylo dvojité zaklení. "Kde seš?"
"Pod schodištěm. A ty?"
"Mám výhled na komoru. Ale jsou tam ti troubové, celí mimo z toho, kdo tam střílí. Myslím, že tě půjdou zkontrolovat."
V následujících třech vteřinách se spustilo pečetění, doprovázené hlasitým alarmem. A hlídači tam pořád stáli. Drauře trvalo jenom chvilku, než jí došlo, že hodlají počkat, dokud se komora neuzavře, a teprve pak půjdou zjistit, co se děje. Možná předpisy. Bylo to jasné. Zatnula zuby, sevřela Irmana v ruce a vyrazila z krytu k zavírajícím se dveřím.

"Nevím, co chcete dělat, ale dělejte to rychle, máte dvacet sekund, pak navrhuju dát se na ústup," varoval je Jared.
V tu chvíli Draura zařvala, protože ramenem srazila jednoho muže, který jí stál v cestě. Druhý se po ní natáhl, ale odkopla ho a střelila. Irman nezklamal, musela si otřít tvář. "Co to děláš, Drauro?!" ozval se z vysílačky Jared, znějící docela poplašeně. "Jdu dovnitř," oznámila a prosmýkla se pod zavírající se bránou. "Počkej, vždyť nevíš..."

Teprve až když se komora zavřela a veškerá komunikace utichla, došlo Drauře, že byl možná lepší nápad vzít nohy na ramena. Uvnitř byla tma, až na nouzové červené světlo, které dodávalo místnosti zlověstný nádech. Zapnula svítilnu, byla ráda, že ji napadlo vzít si ji s sebou. Zvuky zvenčí doléhaly jen velmi tlumeně. Rozhlédla se, opravdu to vypadalo jako skladiště. Kolem byly palety s krabicemi, naskládané až skoro ke stropu, jedna paleta, ta hned u vstupu, byla dokonce rozdělaná a krabice otevřené. Draura ze zvědavosti nahlédla dovnitř. George Orwell. Překvapivé.

Postupovala opatrně, zdálo se ale, že zde uvnitř žádné nebezpečí nehrozí. Nebyla tak ledabylá, aby se uvolnila úplně, nicméně sklopila zbraň. Venku teď bude mít Patrick větší problémy, Jared sliboval, že po zapečetění dorazí celé komando. To by mohl být problém. Ale co si ten pitomce myslel?! Očekávala od něj trochu profesionálnější přístup. Byli v budově teprve pár minut a on už stihl udělat přesně to, čemu se chtěli za každou cestu vyhnout. Pak si ale vzpomněla na jeho předchozí bezstarostné chování, to když se nechal chytit Pátrači, a divila se, že ji to vůbec zaráží. Hele, terminál. Není vůbec schovaný tak, jak jsem čekala..

Přistoupila blíž, skoro spokojená. "Nebude to snad tak hrozné. Teď jenom nahraju tuhle potvůrku a... Co to sakra bylo za zvuk?" otočila se ostražitě. Jakési skřípění kovu se ozývalo z temných hlubin místnosti. Zkontrolovala terminál, disk byl bezpečně připojen a nahrávání začalo. Za pár minut bude mít Jared přístup k celé téhle hračičce. Kde vlastně ten vysílač je? podivila se. Těžko bude tak malý, že by jej přehlédla, jinak by přece nemohl být tak důležitý. Znovu se ozvaly ty zvuky, skoro jako by se přibližovaly. Draura obezřetně vykročila s Irmanem v pravé ruce připraveným reagovat. Snažila se klidně dýchat, protože už jí došlo, co se tam asi ve tmě probouzí. "MWB," zašeptala. Mechanoidi. Bojovat po jejich boku jí nikdy nebylo příliš příjemné, ale představa, že jednomu z nich bude čelit, ji rozhodně optimismem nenaplňovala. Nemá proti němu nic. Irman by mohl zblízka prorazit pancíř, zvlášť když by mířila zezadu na zdroj, rozhodně se ale nechtěla dostat příliš blízko. MWB mají systém nové generace, velmi rychlý a úsporný. A většinou jsou vybaveni řadou čepelí schopných krájet kov jak máslo. Ne, bude lepší držet si odstup.

Schovala se za paletu a poslouchala. Letmo se vyklonila, aby se přesvědčila, že se její obavy potvrdily. Byl to MWB. Nesmí se dostat k terminálu, odhalil by probíhající přenos a zničil ho. Musím získat čas, pomyslela si Draura, zatímco se skrčená neslyšně plížila za paletami. Pokud se mu dostane do zad, má šanci. Pokud ne, pravděpodobně skončí rozsekaná na kousky nebo děravá jak cedník. Jaká škoda, že si nepožádala o nějaké výbušniny! Langer měl, ten ale trčel venku. Pitomec! proklínala ho v duchu znova. Absolutní ignorant! Ten až se mi dostane do rukou, ten se bude divit. Pokud ovšem přežiju tohle, dodala pro sebe trpce.

Mechanoid postupoval uličkou palet k terminálu. Nepochybně ho zaměřoval a snažil se přijít na to, co způsobuje narušení. To mu nebude trvat dlouho. Už teď cítil zvýšenou teplotu v místnosti přítomností další osoby. Připojený disk byl malý, ale ne neviditelný. Robot vyhodnotil situaci. A pak dostal pořádnou ránu do týla. A další. Zavrávoral. Ale byl stále funkční. Draura, stojící za ním, zaklela a chystala se k vypálení dalších střel, v tom se MWB prudce otočil. Obě jeho paže byly zároveň podélnými čepelemi vhodnými pro boj na blízko, střelné zbraně měl upevněné v oblasti ramen a trupu, aby ho nezpomalovaly v tom, co uměl nejlépe. Máchl čepelemi a ťal.

Prvnímu rozmachu stihla Draura uskočit, druhý už byl na ni příliš rychlý. Po úskoku byla k robotovi nastavená pravou polovinou těla, ta to také odnesla nejvíce. Usekl jí téměř celou paži, poškodil pletenec ramenní, trup naštěstí nepoškodil nijak fatálně. Orgány zůstaly v pořádku. Jakmile ale udělá další krok a máchne znovu, rozetne ji napůl.
Upadla. Ztratila zbraň i rovnováhu. Díky pádu se vyhnula další ráně. Podlaha byla kluzká, krev jí rychle unikala z rány. Má pár desítek vteřin, než se bude poroučet do bezvědomí. Překulila se na stranu, robot udělal další krok. Pozoroval ji a hodnotil její stav. Máchl znovu čepelí, naštěstí ji ale netrefil. Pokud se řídil termálními čidly, mátla ho možná chladnoucí krvavá stopa. Udeřil do palety, z níž se sesypaly krabice knih. Pak se obrátil, jelikož usoudil, že hrozba byla eliminována, a vydal se trhaným krokem k terminálu.

Draura byla mimo. Tělem jí projížděla bolest tak příšerná, že ji úplně ochromovala. Roztřesenými prsty levé ruky se snažila nahmatat pouzdro se séry, cítila ale, jak z ní rychle uniká síla a před očima se jí zatmívá. Popadla první mini-injekci a vpíchla si ji. Se žlutým proužkem. Tuhle s červeným taky. Málem jí vypadla z prstů, měla je celé ochromené. Na bojišti si už séra aplikovala tolikrát, že měla pohyby nacvičené, nikdy se ale necítila blíž temné nicotě bezvědomí, jako teď. Proto žlutá první, zpomalit oběh. Pak červená proti bolesti. Pak modrá na stažení tkání a produkci protilátek. Ampulka jí vypadla z ruky a zakutálela se pryč. Chtěla po ní sáhnout, ale vlastní neschopnost si uvědomovala až příliš pronikavě. Ztratila pravou ruku?

Cítila, že látky začínají účinkovat, vrací se jí alespoň z části myšlení. Okamžitě se podívala směrem k terminálu. Nic. Mechanoid tam nebyl. A přenos stále probíhal. Co se děje?
Vysoukala se z uličky a proplazila se mezi hromadou zakrvácených knih. Na jedné ruce se snažila zvednout, šlo to ztěžka. Byla stále v šoku, po chvíli si uvědomila, že vůbec nic neslyší. Potřásla hlavou a hleděla do prostor skladu. Zapnula svítilnu, ačkoli si nepamatovala, že ji kdy vypínala. Opatrně prošla kolem své paže ležící na zemi, sebrala Irmana, ale byl prázdný zásobník. Jednou rukou ho nepřebije. Schovala si zbraň, ačkoli ji její tíha v ruce uklidňovala. Cítila tepání ve spáncích. Ještě jednu žlutou, jinak jdu dolů. Rána stále pulzovala, ačkoli pod vlivem tlumidel nebyla cítit.

"Héj svině! Chytej!" zaslechla mužský hlas, jakoby z dálky. Takže slyším, došlo jí. Vzápětí jí bubínky otřásla silná rána, výbuch. Vzduch s ní zacloumal, neměla řádnou rovnováhu, takže znovu upadla a zasykla.

...
Langer potěšeně sledoval hromadu trosek, která si před chvíli říkala MWB. Tyhle malé výbušné vychytávky byly vážně praktické. Měl by jich vyrobit víc, pro příště. A podělit se o ně s členy týmu, pomyslel si zachmuřeně.

Zaslechl jakýsi zvuk, zřejmě aktivační zvuk terminálu, protože se mu ve stejnou chvíli znovu ozval ve sluchátku rozčilený bratrův hlas. "... ještě někdy uděláš, přísahám, že tě zamknu doma a už nikdy, nikdy v životě už se ven nedostaneš!!! Rozumíš mi? Odpověz, sakra!"
"Brácho, jsem tady." Z druhé strany se ozvalo slyšitelné oddechnutí. "Mohl bys rozsvítit?"
Během vteřiny zalilo sklad světlo. Patrick se vydal vpřed, uviděl terminál. Jakmile zahlédl krvavou skvrnu, vyděsil se. "Drauro!! Gwenová, seš tady?!" Zahlédl ji vzápětí, sedící na zemi. Ulevilo se mu. Hned potom mu došlo, že sedí ve vlastní krvi a že jí chybí paže.

Předchozí díl.
Pokračování zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 24. ledna 2016 v 22:53 | Reagovat

Super napsané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama