Terapie psaním

13. prosince 2015 v 19:02 | Kiwi Zelená |  Koš
Jediné, co bych letos opravdu chtěla od Ježíška, je naleznout vnitřní klid. Zjištění, že žiju v neustálém stresu a ničí mě to, mě poněkud zdeptalo. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy psala něco smysluplného na blog, aniž by to byla nespřehledná a nestravitelná změt emocí nebo smyšlený příběh. A tak se vracím, nejprve lehce zmatená nad klávesnicí, nicméně s jasným cílem. Vypsat se ze svého neustálého strachu a neklidu touto smířlivou a uvolňující metodou, volným psaním. S čajem, zázvorkami, s kalendářem nahusto popsaným úkoly na příští týden. A můj blog mě vítá, je docela rád, že mě vidí, odhodlanou se mu věnovat.


Nějaké novinky se odehrály za ten čas, kdy jsem na blog občas zabloudila pouze jako čtenář. Vymalovali jsme, pokoj nazeleno, ložnici našich nažluto a v kuchyni máme pěknou levanduli. Je to parádní, mám ráda oživení. :)

Barva ještě zasychá...

Co se týče ostatních věcí, byla jsem dnes velice šokovaná, když jsem při pohledu do kalendáře zjistila, že do Vánoc zbývá od zítřka přesně 10 dní. Je to docela síla. Venku je neustále kolem sedmi stupňů, dnes nám teploměr ukazoval dokonce 9. Ve všem tom shonu ohledně malování a školy, ve které se všichni dočista zbláznili, jsem úplně zapomněla vnímat čas. Neodpalovali jsme letos svíčky a ani neotvírali okénka adventního kalendáře, všichni byli myšlenkami úplně někde jinde. Je to neuvěřitelná škoda, to ano. Vánoční cukroví jsme pekli teprve včera a o nějaké vánoční atmosféře zatím nemůže být ani řeč. Minulý týden byl tak vysilující, že jsem se modlila za víkend a pak šlus, a dva dny klidu jsou pryč. Vlastně jeden, ten druhý jsem obětovala přípravám na další pracovní týden.

Zatímco minulý týden jsem pendlovala mezi vzdělávácím ústavem a pokladnou v naší malé sámošce (kde se to jen hemží individui, která by si ráda trošku při těch svátcích nakradla), příští týden bude tvrdý úplně jiným způsobem. V úterý máme například pět testů docela solidního rozsahu, což je docela slušná zabíračka na závity. Taky je to typický příklad pro ty, kteří si myslí, že škola je krásné místo, kam člověk jde, aby rozvíjel své dovednosti a schopnosti. Prdlajs, vaše talenty se omezují na to, kolik si toho dokážete za co nejkratší možnou dobu nacpat do hlavy. A pak na schopnost podfukářství, ale to si radši nechám napráskat známky, jaké mému výkonu náleží. A že jsou někdy trošku odlišné od těch, které nakonec dostanu, v obou směrech. Ale školství neřešit. Jak mi rád otec připomíná, nemám návrh, který by fungoval líp, takže se do toho nemám montovat.

Další pěkná věc na příštím týdnu vlastně bude, že budu ve volných chvílích shánět dárky pro mé milované. Abych jim projevila to, že mi na nich záleží, když se mi to během roku ne tak úplně vždycky daří. Holt emoce jsou pěkně zákeřná věc. Docela mě vlastně zaujalo to, že na ně máme určitou část mozku. Jak by se daly vystihnout a popsat vědecky?

Abych se ale trochu oklikou vrátila k tomu, co mě užírá... Samozřejmě jsem ve stresu z maturity, protože čas se strašně krátí a místo toho, aby nám ve škole dali trochu pokoj a nechali nás v klidu si přebrat to, co jsme absorbovali za ty čtyři roky, valí to do nás horem spodem. Cítím, kde mám mezery a vím, na co bych se rozhodně měla zaměřit. Na to ale potřebuju klídek. Řešení testů z matematiky mi zatím trvá příšerně dlouho, protože nejsem schopná se soustředit. Sepsané otázky z angličtiny, chemie a biologie taky téměř nemám, mám jen útržky, což jen zvyšuje chaos v celém tom systému. Nejhůře ze všeho však vnímám úpadek v českém jazyce. Ano, za poslední týdny jsem toho pod tlakem hodně pokazila, počítá se do toho i slohová práce, ve které jsem podle učitelky "přesně netrefila téma", ačkoli jsem se řídila přiloženým inspirativním textem. Někoho, kdo si zakládal na tom, že čeština je jeho druhá přirozenost, to pálí docela dost. Stejně tak chyby z nepozornosti, které jsem nasekala v diktátu a v opravném cvičení. Je toho prostě moc a já to najednou jaksi přestávám zvládat, na co jsem se mohla spolehnout mě nyní zrazuje. S blížící se maturitou docela problém. Možná víc spát, aby se vitalita navrátila.


Moje dominantní introvertní část se taky obává maturitního plesu. Společenská událost "jednou za život". Máme v únoru. Nemám šaty. A když jsem se poohlížela po sortimentu, pochybuju, že bych našla nějaké, které by mi slušely. Taky se děsím toho, že mě zradí moje (ne)obratnost. Kdyby jste viděli kroky našeho maturitního tanečku, báli byste se taky. :D Ano, celé plánování okolo toho mě lehce řečeno znepokojuje. Vím, že program zahrnuje stužkování, na které si máme každý vybrat hudbu (přičemž nemám tušení, jak z té hromady mých oblíbených písniček vyberu nějakou, která by se hodila), zahrnuje také taneček a jakési půlnoční překvapení (které se zřejmě bude konat před půlnocí, protože v něm účinkují naši kluci a bojí se, že by už u půlnoci spořádaný tanec nezvládali). Budeme nevyhnutelně zpívat také Gaudeamus. Další co jistě vím, že tam budou naši a babička, což zajišťuje téměř jistě nepředvídatelné situace, které se mi nebudou líbit. Zatím si však říkám, že to není primární starost, takže to odsouvám do pozadí.

Co je problém docela stěžejní, je moje budoucnost. Už teď vidím, že gymnázium byl docela přešlap, protože nejsem v žádném případě studijní typ (ala šroťák). Možná že na vysoké to bude lepší, pokud se tam dostanu. Pokud se tam dostanu. A máme tu hřebíček, na který ne a ne uhodit. Na jakou vysokou bych asi měla jít? Moje dva návrhy, z nichž jeden usilovně preferuji, jsou docela málo. Pokud to nevyjde, jsem v háji zeleném (jak příznačné). Takže ano, dalším z mých stresů jsou rozhodně přijímací zkoušky z biologie a chemie. Známky ze střední mi v ničem nepomůžou, z biologie mám sice za jedna, ale průměr mi kazí všechno okolo. Kdybych selhala, co bych asi tak mohla dělat? Jít na nějakou školu, kde berou každého, i kdyby to nebyla moje parketa? Pochybuju, že by mi prospěl "gap year", pochybuju, že by něco takového bylo vůbec možné. Jediné, k čemu se tedy upínám, je systematické šrotování kvanta učiva, které mi snad něco všípí, a pak také na štěstí- aby mozek v žádaný moment neselhal.

Pryč ale od negativních věcí, ty už jsem si snad trochu ujasnila. Pojďme se na chvíli "bavit" o tom, jak úžasný vynález je taneční podložka. :D Vím, že už je věc na trhu dlouho dostupná a budu znít trochu jako s křížkem po funuse, ale nemůžu si pomoct. Je to již nějaký ten rok, co jsem se s ní poprvé setkala u bratrance, od té doby nastalo jakési ochladnutí. A pak bráška přišel s tím, že by to jakože bylo docela fajn, pohyb a zábava v jednom pro nás, počítačové milovníky. Já ráda tancuju (když mě moc lidí nevidí :D) a hraní mě bere neskutečně. Kdo by nebyl alespoň trochu soutěživý, že? :D

Nyní ještě k aktuálním věcem, které by se mohly na blogu v prosinci objevit. Jelikož jsem během malování někde ztratila grafický tablet, obrázky asi nebudou. Stále myslím na Katherine a její portréty, ačkoli jsem nějaké nápady měla, nic definitivního zatím nemám a v blízké budoucnosti asi ještě mít nebudu. Ale nezapomínám! :) Napadlo mě, že bych mohla do virtuálního světa šířit recepty na naše cukroví, protože variant k vyzkoušení podle mě není nikdy dost. Zamilovala jsem do perníčků a zázvorek. Pak budu samozřejmě zpracovávat maturitní seznam děl, což je psaní samo o sobě na blog celkem vhodné. Zbytek bude podle nálady a času. :) Pokud budu upadat do deprese, asi bych ji nerada šířila do okolí, jistě chápete. Takže nikam upadat nebudu. :D Přeji pěkný podvečer, někdy nashle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bocian Bocian | 13. prosince 2015 v 22:22 | Reagovat

Ako súputník na ceste za úspešnou maturitou a nejasným novým životom po gymnáziu všetky tvoje pocity verne poznám. :-D S vysokou som dlho bojoval, chceli ma vydať napospas medicíne, ale vzoprel som sa včas a mám od nekonečného riešenia zbytočných otázok s piatimi možnosťami výberu pokoj. :-D Teraz sa fixujem na písanie a vravím si, že budem spisovateľ, budem, budem a hotovo. :-D
Uteším ťa aspoň v jednom, stužková (maturitný ples) je skvelá vec. Som veľký introvert a veľmi som sa jej bál, ale mám na ňu napokon krásne spomienky a oblek, ktorý si hádam oblečiem aj na svadbu. :-D
A vianočná atmosféra sa na mňa zatiaľ tiež príliš nelepí, bojujem s učením, únavou, frustráciou z budúcnosti a... však to poznáš.
Zdar zelenej farbe! :-D

2 Tevuori Tevuori | Web | 13. prosince 2015 v 23:07 | Reagovat

Chce to zachovat klid a nohy v teple. :)
Před rokem jsem se cítila do puntíku stejně. Ale ač se to nezdá, máš ještě vážně spoustu  času se to všechno naučit i pozpátku. A druhé pololetí ve škole bude taky diametrálně odlišné, po nás už třeba ani nechtěli, abychom do té školy vůbec chodili. :-D
A co se týče přijímaček... Gymnaziální učivo by ti mělo vesměs stačit, takže doporučuju pouze po maturitě ještě jednou proletět otázky a trochu se věnovat vzorovým testům a půjde to. Já se takhle dostala bez problémů na medinu, veterinu a farmačku. A to se na našem gymplu na přírodní vědy nedbalo zdaleka tolik, jako třeba na jazyky.
Držím pěsti při přípravě a vydrž. Po matuře tě čekají úžasné  zasloužené dlouhé prázdniny. ;-)

3 Terez Terez | 28. prosince 2015 v 14:47 | Reagovat

Ahoj podívej se prosím na můj blog...
http://terez124578.blog.cz/

Děkuji, Terez.

4 retrofeeling retrofeeling | Web | 28. prosince 2015 v 20:22 | Reagovat

Předmaturitní období vůbec nezávidím, jsem ráda, že je to za mnou :-) Mně zas letos čekají státnice, taky jsem z toho ve stresu :-( A maturitní ples také - bratrův, celkem se těším :-) Šaty jsem naštěstí sehnala - v FF Tesco, dlouhé až na zem, krásné, antické a ve slevě z 1000 na 250 Kč, nádhera! :-D

5 roselynch roselynch | E-mail | Web | 28. prosince 2015 v 20:49 | Reagovat

Máš moc krásný blog, ráda si to tu pročítám. Moc by mě potěšilo, kdyby jsi se stavila na můj blog.. :-)

6 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 12:03 | Reagovat

Tak já sem zase grafický tablet dostal :D Zatímna něm jen hraju osu!, ale to přijde :D

Já mám přesně stejné období, řekl bych. Snad se z něj taky vypíšu. A jestli ne, potkáme se na stejný léčebně, že? :D

7 Pavka Pavka | E-mail | Web | 3. ledna 2016 v 15:26 | Reagovat

Také se vypisuji, ale do diáře. Jsem schopna vypsat za celej rok se do tří diářů. Mám ho pořád při sobě a tak je to nebližší možnost kam vše zaznamenat.... :-) Hezký nový rok

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama