Zéta

9. listopadu 2015 v 20:42 | Kiwi Zelená |  Próza
Vím, že by ode mě bylo slušné, jakožto od osoby, která vede všestranný blog, přidávat i jiné věci, než jsou prozaické výplody mé mysli, ale momentálně nejsem v tom správném rozpoložení. Tento díl Alfabety mi dal strašně moc práce, protože se mi podařilo ho smazat z OneNote a musela jsme ho "rozkódovat" z WordPadu. Jako to asi vypadalo si můžete ilustrovat na obrázku níže. Jinak dodávám, že reakce je vítaná. Jo, a tentokrát to bude trochu delší... :)






Bylo nad ránem, po skle stékaly proužky vody, každá kapka se vlastní silou spojovala do provazců, v nichž se leskla světla nikdy nespícího velkoměsta. Skrz malé okno nebylo vidět mnoho, to, co jsem ale viděla, ve mně budilo prazvláštní dojmy. Nemohla jsem příliš spát, v hlavě jsem měla zmatek a každá myšlenka se prala o moji pozornost. Dotkla jsem se prsty studeného skla a uvažovala nahlas.
"Zdá se, že jsem dostala druhý pokus. Tentokrát znovu a lépe." Dva bratři Langerové očividně mají své vlastní důvody, proč chtít kolaps Astry a já nevidím jediný důvod, proč se k nim nepřidat. Zachránili mi život a mají prostředky, zatímco já nemám nic. I to oblečení, co mám na sobě, je půjčené. Díky Mario. Myslím, že si s tou dobrou ženou budeme dobře rozumět.
"Zaprvé, musím získat ten disk. Třeba z něj půjde ještě něco dostat, i po té době. Jinak musím prověřit alespoň to, co jsem si zapamatovala."
Nemohla jsem z paměti vylovit moc, je to již dlouhá doba, co jsem ty dokumenty viděla. Navíc jsem neměla žádný důvod si to opakovat, když jsem očekávala jistou smrt. Takže vše, co mi utkvělo v paměti, byla dvě jména. Dr. Ebad a dr. Martenzo. Zaplatí.
Pak mě napadla taková pošetilá myšlenka. Měla bych kontaktovat Kohlera? Určitě se o mém útěku doslechl nebo dočetl. Skousla jsem ret a sevřela ruku v pěst. Klidně by mě nechal zemřít. Nevím, co se mu honilo v hlavě. Třeba ani není rád, že jsem přežila. Prozradil by mě? "Ne, to je příliš riskantní a nepříjemné. Je to agent Astry..." zavrtěla jsem nakonec rozhodně hlavou. "A já proti Astře vedu válku." Zatím jsem si tak sice nepřipadala, ale bude to tak muset být. Můžu ale vůbec? Vrátily se mi vzpomínky na ztuhlou tvář se zelenýma očima, které jsem se ve své cele omlouvala. Stejně jako těm dalším, co jich byl plný stůl. Polkla jsem, nebylo to příjemné pomyšlení. V duchu jsem jim všem slíbila, že zaplatím životem za své špatnosti. Ale tak to asi nemělo být. Uctím jejich památku tím, že pomohu rozplést to klubko hadů zvané Astra. Dalším zabíjením? Nechtěla jsem myslet ani na Millera, takže jsem se raději sebrala, a vyrazila po schodech dolů. Budu-li mít možnost si s někým promluvit, lépe pro mě.

...
Patrick se probudil jako obvykle, odpočatý a plný energie. Nikdo tuhle jeho schopnost nechápal, Jared ji dokonce považoval za nadpřirozenou. Pravda byla ale ta, že to bylo o cviku. Patrick si zvykl každé ráno časně nad ránem vybíhat, byl to pro něj jeden z mála způsobů, jak se odreagovat a neustále se zlepšovat. "Jsem nejrychlejší, s východem slunce v patách to jde snadno. Stres a adrenalin mě nabíjí tak, jako jiné odrovnává," vysvětloval kdysi Marie. Ta totiž nedovedla pochopit, proč se do všeho žene po hlavě a ani po dni roznášení a sbírání vysílačů po městě si neodpustí další den brzy vstát a dát si další závod s úsvitem.
Když si odbyl všechny nutnosti v koupelně a připravil se k vyběhnutí, zaslechl z vedlejšího pokoje nějaký hlas. Byla to Gwenová, zřejmě nemohla spát. Jelikož se včera zašil brzy, nevěděl, jak je na tom se zdravím a podobně, ale určitě se Jareda zeptá hned, co se vrátí. Samomluva nemusí nutně znamenat psychickou poruchu, uklidňoval se. Jaké bylo jeho překvapení, když se s Draurou střetl na chodbě.
"Dobré ráno," pozdravila a slabě se usmála. Prohlédla si Patrickův oděv a bezděčně se zakryla pažemi. "Chystáš se někam?"
"Běhat, jako obvykle," odpověděl po chvíli a pozoroval ji. Byla docela pěkná, když nebyla tak smrtelně bledá. Vlasy měla světlé až sněhobílé tak, že ho zajímalo, jestli se k tomu váže nějaký příběh, nebo je to prostě jen genetická odchylka.
"Poběž se mnou," nabídl jí nakonec. "Prospěje to tvému tělu i duchu."
Nejprve se ušklíbla. Kam ten chlap na tyhle formulace chodí? Pak jí ale napadlo: "Proč ne?" Odreaguje se.
"Počkám dole."
Přikývla a šla se poohlédnout po nějakém oblečení.

...
Bylo mokro a ve vzduchu se vznášela neuvěřitelná vlhkost, déšť už ale ustal. Ulice velkoměsta byly prosvíceny pronikavým pouličním osvětlením a barevnou září všudypřítomných billboardů. V těchto světlech nového století se všechno lesklo a mlčelo. Město nikdy nespalo, dokonce i teď se po ulicích procházeli lidé stejně jako za bílého dne. V tuto časnou denní dobu zde však bylo mnohem prázdněji. Dvě postavy vběhly na hlavní třídu lemovanou kavárnami a jinými podniky, překonaly ji za rekordní čas, a zmizely v protější uličce. Ulička byla tmavější než ostatní, možná proto, že mířila pryč z centra a vedla pod konstrukcí nadzemky. Nacházely se tam starší a nižší obytné budovy, celkově byla atmosféra úplně odlišná. Podle stupně osvětlenosti jste vždy bezpečně poznali, v jakém sektoru Města jste se nacházeli, každá čtvrť byla specifická.
Běžci uháněli ulicí. Žena běžela ze všech sil, muž vedle ní se trochu šetřil. Nad hlavami jim právě téměř neslyšně projela vlaková souprava na magnetických polštářích. Přešli ten fakt se samozřejmostí někoho, kdo s takovými fakty vyrůstal. Nikdo zde nežasnul nad faktem, že se vlaky de facto vznášely, stejně jako si byl každý vědom virtuální sítě, která se městem vznášela. Dřív se toho lidé možná děsívali, dnes na té skutečnosti záviselo téměř všechno.
"Víš, můžeš klidně zpomalit, nerad bych tě tady někde sbíral," utrousil muž.
Žena na něj pohlédla zpod těžké černé čepice, kterou měla naraženou do čela. Jako maskování její nepřehlédnutelné bílé hřívy byla dokonalá, ale bylo pod ní teplo.
"Díky za nabídku," ušklíbla se a běžela dál svým tempem. Patrick Langer to nevydržel a se slyšitelným odfrknutím vyrazil kupředu, brzo se začal své společnici vzdalovat. Je opravdu rychlý, pomyslela si udýchaně Draura, vyšla jsem z kondice. Čekal ji na rohu ulice, na tváři naoko znuděný výraz.
"Kde se tak touláš?" začal z druhého konce. Připomněla mu jeho předchozí nabídku, ale jen se zasmál a pokračoval. "Začínám si být docela jistý, že výčet tvých úspěchů byl stejně falešný jako celá Astra," popichoval ji krutě. Pohlédla na něj. Hledal adrenalin, chtěl ji vytočit. To potěšení mu nedopřeju, rozhodla se. Jen přivřela víčka a líbezným hlasem, jen co jí dech stačil, se zeptala: "Myslíš?"
"Jsem si naprosto jist, že jsi byla docela zbytečná investice," prohlásil. "Ano, ikona možná, symbol vzdoru určitě. Ale jsi slabá jako moucha a pomalá jak beznohý veterán."
Zašklebila se na něj, zcela od srdce. "Žil jsi snad někdy v kanálech a živil se mechem? V naprosté tmě, špíně a zoufalství? Byl jsi někdy zdrogovaný a čekal na smrt? Zabil jsi někdy vlastníma rukama svého blízkého?!" Hlas se jí rozrušeně zvedal, zaujala bojové postavení a bezděky zatínala ruce v pěst. "Víš co? Dej si voraz, pitomče." Vyběhla směrem z ulice, jakmile se před ní však objevila ulice druhá, ztrnula. Langer do ní málem vrazil. Nic neříkal na její výbuch, ani teď nic neřekl a čekal.
"Je to tady." Otočila se na Langera, stále se ještě mračíc a třesouc. "Ten disk. Jdu tam, počkej tady."
Pokrčil rameny, jakoby mu to bylo docela jedno, sotva ale odklopila víko nejbližšího kanálu, ušklíbl se. Taková nána. Bude dělat, jakoby tu vůbec nebyla. Přemýšlel, jestli by raději neměl běžet domů, ale nakonec se rozhodl, že vyšplhá na budovu bývalé železárny a přivítá ranní slunce meditací. Během chvilky se dostal nahoru. Nedělal to poprvé a navíc měl vynikající kondici. Zamračeně si vzpomněl na scénu dole. Čekal, že by mohla být zábava zjistit, co v té ženské vězí, nelíbilo se mu to však ani trochu. Neslíbil si v duchu, že jí dá čas na nabrání dechu? Moc dobře věděl, jaké to je, když vám něco převrátí život naruby. Jedno rozhodnutí spustí sérii dalších a odnáší vás, zatímco se topíte. Než se zcela vyrovnal s tím, co jeho matka jejich rodině udělala, byl téměř šílený. Běhal, zabíjel a nikdy se nespokojil s něčím menším než s dokonalostí. Začal brát ta séra, možná to mu zabránilo jít za ní a urvat jí hlavu všem na očích. Stále ho neopouští noční můra v plamenech jejich domu. Otec leží v kaluži vlastní krve na podlaze v kuchyni, oheň se rychle šíří. On a Jared, malí a bezmocní. Matčina bledá a nevýrazná tvář, když zamykala dveře. Ten den jejich rodina zemřela. Od té doby byli už jen oni dva, on a Jared. Natálie Langerová si je pravděpodobně jistá, že oba její synové zahynuli nad tělem jejich otce. A oni to tak ještě nějakou dobu hodlali nechat. Jedno se Jaredovi nedá, upřít, jeho plány měly hlavu a patu a zatím vždycky fungovaly, takže mu tuhle záležitost svěřil za ně oba.
Byl tak zabraný do úvah, že je neslyšel přicházet. Jakmile dostal vpich do ruky, neměl šanci. Hbitě se zvedl, aby vetřelcům čelil. Před ním stáli tři Pátrači, dva muži a jedna přísně vyhlížející žena. V ruce, kterou Langer okamžitě uchopil a začal s ní kroutit, držela injektor. Žena zaúpěla bolestí a v následující vteřině koukal Langer do ústí hlavně pistole. Pustil ji.
"Hezky pomalu ustupuj," nařídil mu starší Pátrač. "Žádné voloviny, jinak seš mrtvej. Neměl bys tady být, takže teď půjdeš s náma dolů a tam uvidíme, co s tebou." Pokynul mu hlavou ke schodišti vedoucími do budovy, po kterém zřejmě přišli. Langer si v duchu šťavnatě nadával. Jaktože je neslyšel přicházet? A jak ho vlastně našli, co tady dělali? Museli ho zahlédnout ze zdola, když seděl na kraji střechy. Rozmrzele si pro sebe zamručel a vymýšlel, jak se jich co nejlépe všech zbavit. Cítil, že ta neznámá látka, kterou mu Pátračka vpíchla, mu začíná pronikat do systému a otupovat ho. Musí jednat rychle, musí si dát trochu svého Slunce, to zabere na všechno.
"Ruce!" zavrčela Pátračka a dožadovala se jeho překřížených zápěstí. Uvědomoval si zbraně namířené na něj a udělal dva kroky ke schodišti. Žena na něj výhružně mhouřila oči. Rozhodl se, vyběhl směrem ke schodišti a chystal se zmizet jim v útrobách budovy, byl ale jaksi nepříjemně zpomalený a mladší z mužů se mu připletl do cesty a srazil ho loktem k zemi. Langer zasténal, tvář ho po zásahu brněla a temnota ho objímala. Cítil, jak mu kdosi zacvaknul želízka a nahlas sprostě zaklel.
"Myslím, že tentokrát jsme konečně natrefili na něco zajímavého," řekla žena s potěšením v hlase. "Vezměte ho dolů."

...
Draura se cítila mizerně. Poté, co téměř poslepu trefila správnou chodbu, přelezla po úzké římse k proděravělé stěně, vyšplhala nahoru a našla správnou díru, v které se harddisk ukrýval, čekala ji série nepříjemných překvapení. Harddisk byl prožraný rzí a působil jako útočiště vlhkomilného rostlinstva a jakéhosi odporného hmyzu. Ten měl spoustu nožiček, velké složené oči a dlouhé článkované tělo. Každopádně, harddisk byl tak obydlený, že nebylo vůbec pravděpodobné, že by se dal použít. Odolala pokušení ho naštvaně zahodit a schovala ho do vnitřní kapsy bundy.
Následně málem spadla do díry pod sebou, protože ji jedna z těch miniaturních potvor kousla. Draura cítila ochromující bolest v místě kousnutí, sešplhala však celkem úspěšně a vydala se na cestu nazpět. Mračila se, v ráně jí cukalo a zarudla po okrajích. Také ji moc netěšila myšlenka, že se venku potká s Langerem. Očividně s ní měl nějaký problém. Nebo jenom vyhledával povyražení tak moc, že nejdřív mluvil a pak myslel. Každopádně ji vytáčel.
Když se Draura blížila ke konci tunelu ústícího kolmo ven, zaslechla hlasy.
"Ale notak, vždyť jsem nedělal nic špatného..." Tohle byl Langer. Ozvala se měkká rána, jakoby někdo někoho praštil pěstí do břicha.
"Na tyto budovy je přístup přísně omezen. Navíc jste kladl odpor při zadržování. Mohla bych vám právě teď prohnat kulku hlavou a bylo by to zcela oprávněné," odpovídal samolibý ženský hlas plný zadostiučinění. Draura postupovala vpřed a vykoukla z přítmí roury.Viděla světlovlasou ženu, Pátračku, a dva muže, všichni ozbrojení. Žena mířila pistolí na Langera, který stál před nimi, skleslý do sebe a očividně spoutaný. Muži měli zbraně schované.
"Ještě tohle?" zašeptala si pro sebe Draura neslyšně. Připadalo jí, že má příliš smůly najednou, než aby to bylo skutečně možné.
"Tak už s ním skoncuj Ferringová," řekl netrpělivě jeden z Pátračů. "Je vinnej, ale tupej jako poleno, nic neřekne."
Žena rezolutně zavrtěla hlavou. "Největší tupec jsi tady ty, Atkinsi. Vezmeme ho s sebou, naše pokročilé přesvědčovací metody z něj do poslední hlásky dostanou i to, co neví. Vezmi ho na rameno," přikázala.
Langer zavrčel na projev nesouhlasu, jediné, čeho se však dočkal, byla Atkinsova pěst na své tváři. Draura si olízla rty, počkala, až se žena odvrátí, a vyrazila z úkrytu. Vyšlo jí to jen tak tak, kopem vyrazila Pátračce zbraň z ruky a přesně mířenou ránou do spánku ji poslala k zemi. Mladý muž byl hned u ní a sahal po pistoli, dostal ale kolenem do břicha a pak jeden tvrdý kopanec do hlavy, takže už o sobě nevěděl. Draura se hned vrhla k poslednímu muži, který už měl zbraň venku a mířil jí Langerovi na hlavu. Byl ve výhodné pozici. Přimhouřila oči a rychle uvažovala. Udělala krok kupředu, muž na ni s panikou pohlédl.
"Už ani krok nebo je po něm!" zařval. Zvedla paže nad hlavu a přenesla váhu dopředu, připravená na další krůček. Pak už by stačilo jen skočit. "Hlavně v klidu."
¬Zahleděla se do dálky za Pátrače. Byl tak vykolejený jejím náhlým vpádem, že se spěšně ohlédl, možná jestli nejdou další útočníci. Využila toho, udělala poslední rychlý krok, popadla zbraň a vyrvala mu jí z ruky a odhodila ji. Nestihl vystřelit. Byl překvapený, ale i tak schytala na oplátku ránu do čelisti. Vrátila mu jednu hřbetem ruky do krku, popadal dech. Pak mu dala další ránu do spánku. Vrávoral, ale stále byl při vědomí, takže jich přidala pár navíc. Skoro se nechala unést, kdyby ji Langer hlasitě neupozornil, že ten chlapík už má dost. Byl jejím výstupem značně udiven. Drauro Gwenová, teď si počínáš jako neurvalá hospodská rváčka.
Vstala, prohmátla si čelist a pak se rozhlédla. Sehnula se k ženě, prošacovala ji a našla klíčky. Pak si prostě klekla k Langerovi a chvíli na něj zkoumavě koukala. Vypadal vyvedený z rovnováhy a skoro i zahanbený, beze slov jí však nastavil pouta k otevření. Zvedla obočí, poslechla jeho tichou žádost a pak se zeptala: "Do čeho ses to, Langere, zapletl? Vypadalo to docela seriózně. A ne, neříkej mi, že to bylo součástí tvého jakkoli geniálního plánu."
"No, řekněme, že jsem byl překvapen," prohlásil neochotně. "Alespoň vidím, že jsem ti křivdil Gwenová," pronesl skoro šeptem, jakoby se bál, že to někdo uslyší." Zbavme se jich a vyrazme domů. Mám příšerný hlad. Mimochodem, co ten disk, našlas ho?"
"Jeho zbytky," zamumlala. Pohlédla na tři osoby, stále živé. Musejí zemřít, aby ona mohla žít a pokračovat ve svém plánu. Nelíbilo se jí to, ale cítila to jako nutnost.
¬ "Tyhle hodíme do mlýnku, je jen kousek odtud dole v tunelech. Zabij je, ať netrpí." Podala mu nůž jednoho z Pátračů. Co se týče střelby, té je nejlepší se v městě vyhnout, pokud nejste Pátrač nebo člověk Astry a nemáte to tudíž jak odůvodnit.
"Zabij si je sama," zamručel. "Nebudu za tebe dokončovat práci." Zamračila se. Alespoň trošku vstřícnosti by mohl projevit. Nebo je možná jenom natvrdlý.
Pohlédla na něj. "Když jsem byla v té místnosti," řekla tiše, "v místnosti plné smrti a výčitek, viděla jsem, kolika lidem jsem na své cestě životem vzala ten jejich. Slíbila jsem si, že za všechny ty vraždy zaplatím řádnou cenu. Ani moje duše už nestačí na splacení a já se chystám zabíjet znovu. Buď té dobroty a dej mi trochu oddechu. Ach, jak jsem byla naivní," povzdechla si. Vzala nůž a jeden po druhém ukončila životy těch lidí ležících na deštěm lesknoucí se zemi.

Langer si sáhl do kapsy, vyndal jakousi pilulku a strčil si ji do úst. Vypadal vyčerpaně, to zřejmě ta droga. " Byla bys ale dobrá filozofka," poznamenal. Nevnímala ho. "Jen mi je pomoz odtáhnout."

Předchozí díl zde.

Pokračování zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 18:11 | Reagovat

Koukám, že to začíná nabírat obrátky B-) Dobré to je, těším se na pokračování .-)

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 23. listopadu 2015 v 21:47 | Reagovat

[1]: Přece by to nebyla nuda, že. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama