Éta

23. listopadu 2015 v 21:48 | Kiwi Zelená |  Próza
Další část Alfabety zde. Vaše názory mě opět budou zajímat. :) Je tu vlastně někdo, kdo to vůbec čte? :D Jinak můj Wattpad je zde. Není to vůbec špatná stránka, ačkoli některá díla by potřebovala opravdu hodně korektury. Budu ráda, když se přidáte, pokud vás něco takového aspoň trochu zajímá. Jenom pro upřesnění, vážně nejsem tak egoistická a naivní, abych se považovala za spisovatele. Jenom mě baví psát. :)



Maria stála v kuchyni a připravovala míchaná vajíčka. Vzduchem se také nesla vůně čerstvě uvařené zrnkově kávy a dnes upečených celozrnných bochánků. Paní domu pohlédla z okna, slunce se už vyhouplo na oblohu a ranní běžec se stále nevracel. Věděla, že Patrick chodí každé ráno běhat. Jeho způsob, jakým se vypořádává s traumaty minulosti, jí přišel poněkud nezdravý, nikdy mu ale nic nahlas neřekla. Stále hledal výzvy a ona věděla, že se nespokojí, dokud nestane tváří v tvář té největší, své matce. Postavila na stůl konvici s kávou, ošatku bochánků a pánev vajec. Zapnula rádio, připravila jednu porci a usedla k jídlu. O chvíli později vešel mladší ze dvou bratrů, Jared. Byl rozcuchaný a měl pomuchlané triko, zřejmě zase usnul při práci.

"Dobré ráno, Maria," usmál se ospale.

"Dobré a slunečné," odpověděla žena.

Mladík se přišoural ke stolu a nalil si hrnek kávy. Pozvedl si horký nápoj ke rtům a opatrně usrkl. Pil ho hořký, vždycky, ani dnes ho ničím neochutil. Rozmrzele se podrbal na hlavě a vykoukl z okna. "Doufám, že nám dnes nikdo nebude dělat problémy. Máme toho hodně k vyřízení. Ta Draura... Nebyla ještě dole, že ne?" pohlédl na Mariu s otázkou. Zavrtěla hlavou. "Určitě bude mít nějaká nová vodítka. Celou noc jsem sledoval aktivitu po městě. Pátrači se můžou zbláznit," dodal lehce pobaveně. "Doufám, že se Patrick bude držet stranou. Má přece tolik moudrosti, aby.. "
"..aby Pátrače neprovokoval? Ten kluk nemá v tomhle moudrost vůbec žádnou. Spolehnout se na jeho moudrost je stejně bláhové jako doufat, že by Spolek tří ustoupil od svých plánů," odfrkla. "Ať už jsou jakékoli..."
"To možná, ale naprostý blázen to není," bránil bratra Jared. Maria pokrčila rameny s lehkým úsměvem, když se posadil naproti ní a dal si na talíř porci vajec. Chvíli jedli v tichosti.
Pak se otevřely dveře v chodbě a dovnitř vešel Patrick, následovaný pobledlou Gwenovou. Oba měli ve tváři modřiny, Patrick dokonce několik. Maria překvapeně vzhlédla, jediný pohled na příchozí dvojici jí ale stačil k tomu, aby se sama pro sebe ušklíbla. Nikdo nerozuměl tomu, co si pak zamumlala pod nos.

"Vypadáte strašně. Zakopli jste?" zažertoval Jared, rád, že je vidí. "No já rozhodně ne," odpověděla dívka plamenně. "Máme ten disk.." Úzkostlivě se rozhlédla po místnosti.
"Nějaké problémy?" zeptal se na očividné.
"Nic s čím bychom si neporadili. My jsme teď totiž sehraná dvojka, viď děvče?" mrknul Patrick.
"Zklidni se, Langere," zpražila ho a sáhla si na čelo. Cítila se slabě a neměla na provokace náladu. Rána na její ruce žhnula jak rozpálený kov, cukalo v ní. Podél zarudlých okrajů se objevila bílo-žlutá hmota, nepochybně hnis. "Jarede, já... něco mě kouslo.." zaskuhrala skrz sevřené hrdlo, náhle zavrávorala a chytnula se kredence. "Nemáš na to...něco? Asi je to...otrava."
Vstal a přiběhl k ní, aby jí podepřel. Ukázala mu kousnutí. Zamračil se, popadl ji v podpaží, v druhé ruce hrnek kávy a vyrazil k sobě dolů, do svého království.
"Ty!" zakřičel ještě na bratra, který se chtěl nenápadně ztratit, "pojď s náma. A mluv, začni pěkně od začátku."
Maria šťourla do míchaných vajíček a sledovala je, jak mizí. Už si zvykla.

...
"Já prostě nemůžu uvěřit tomu, že seš takovej debil," prohlásil Jared poněkolikáté. "Probírali jsme to tolikrát. Jakmile zachráníme Drauru Gwenovou, půjdou po nás všichni. Každej pitomej Pátrač v celým městě bude chtít zjistit, která synchronizovaná skupina se jim takhle dostala na kobylku. Kdyby jenom tušili, že jsme dva místo dvou tisíc, rozmázli by nás... no, jako švába. Všechno to, na čem tu tolik let pracujem, by přišlo dočista vniveč," zavrtěl podrážděně hlavou. "Vždyť to přece taky chápeš!" otočil se na bratra, sedícího ve zdravotním křesle ve sklepní místnosti. Patrick koukal do zdi, tvářil se podrážděně. Byl naštvaný na sebe. Chtěl být lepší než je, tahle hloupá chyba ho ostře pálila jako plamínky olizující jeho tvář. Ano, plameny, které mu nepříjemně připomínaly jejich minulost. Vždycky, když se na něj Jared zlobil,musel si připomínat, že bratr je to jediné, co mu zbylo. Nebýt jeho mladšího bratra, který ho momentálně peskoval za lehkomyslnost, nebyl by už Patrick Langer dávno mezi živými. Oba si toho byli vědomi. Patrick ale výtky snášel mlčky, což udivilo především třetí osobu v místnosti, Drauru. Její stav se ustálil poté, co dostala od Jareda protilátku na jed z Prapavouka, zmutovaného pavoukovce žijícího na zplodinách lidstva. Mladá žena byla rozpačitá, když musela vyslechnout bratrský monolog, který se pouze místy měnil na dialog, když z druhé strany přišlo zamručení na srozuměnou. Čmárala na papír grafitovou tužkou, kreslila schéma a usilovně u toho přemýšlela. "Jak jsi na tom s tím diskem?" zeptala se jen tak mimoděk.

"Zatím to nevypadá moc příznivě. Možná, že kdybych se mohl víc soustředit.." zasykl podrážděně. Připadalo jí, že se k němu tato nálada vůbec nehodí, zdál se jí od pohledu jako klidný člověk, který se dokáže vyrovnat se vším. "Pokud se mi něco povede z téhle trosky získat, nebude to nic převratného," dodal smířlivěji. "Ty máš nějaká vodítka? Skoro na tebe vsázím."

"Mám, ale není to nic moc. Potřebuju si to ověřit. Jak moc otevřený máš přístup k městským databázím?" "Právě teď dostačující. Potřeboval bych opravit pár vysílačů, abych měl širší prostor pro operaci, ale pokud ti nejde zrovna o něco speciálně zabezpečeného..."

"Ne, nemělo by to být," přerušila ho. "Na ty vysílače se ti můžu podívat, když mi to vysvětlíš a ukážeš mi mapu. Mezitím bys měl mít dostatek času vytáhnout něco z toho disku, pokud by to šlo." Mávala tužkou nad schématem, pomáhala si v orientaci. "Potřebuju zjistit, jak do všech těch eliminací byli zapleteni doktoři Martenzo a Ebad. Věřím, že to je nejsilnější vodítko. Ebad psal Martenzovi zprávy s kódy všech agentů, kterých se to týkalo. Musím je mít. Jedním z nich byl i Krause, můj kolega. Také zřejmě po něčem pátral- musíme najít co nejvíce z jeho objevů. Měla jsem takové desky, u sebe v kanceláři... Vsadím se, že všechny mé věci, včetně věcí z našeho bytu zabavili. Ani bych se nedivila, kdyby je po mém útěku spálili." Jared si všiml zvláštního uvyklého tónu v jejím hlase, když řekla "našeho bytu", přikývl, ale nedalo mu to, aby se nezeptal. "A co ostatní kolegové?"

"Od žádného z nich podporu nečekejme," řekla tvrdě. "Daniel Kohler možná s Astrou nesympatizuje, ale odmítá proti ní hnout prstem. Maria Zreplecka je s ním. Zrovna mě nenapadá nikdo, kdo by mi měl chuť nebo možnost jakkoli nám pomoci. A nehodlám to riskovat."

Jared znovu přikývl. Pohlédl na bratra, který si právě z paže vyrval jehly, zkušeně zamáčkl místo vpichu a odepnul vak na krev ze stojanu. Patrickova krev jim sloužila jako zásoba, ale vyráběl z ní také některá séra. Samozřejmě také díky ní neustále kontroloval bratrův stav. Věděl, jaké věci si pouští do oběhu a jako znalá osoba jenom čekal, kdy se objeví nějaké dlouhodobé negativní účinky. Zatím se ale zdálo, že jeho starší bratr jen vzkvétá, takže mu neměl co říct. Ani Maria před ním nic neříkala. Když mu to pomůže stát se rychlejším a silnějším, což bylo v jejich zájmu, aniž by ho to zabilo, nebylo nic, co by Patricka od podpůrných léčiv odradilo. Právě teď vstal, prohrábl si vousy a pohlédl na sourozence, jakoby věděl, co se mu právě honilo hlavou. Byl to pohled plný rezignace. "Půjdu si vzít něco k jídlu," oznámil. Podíval se na Drauru, cítil, že by se měl k jejímu plánu nějak vyjádřit, nebyl ale schopen složit větu tak, aby nebyla plytká nebo útočná, takže to vzdal a odešel.
Ona si jen povzdechla a pohledem se setkala s Jaredem. "Tak mi ukaž, jak na ty tvé hračičky."

...
Maria Zreplecka si stáhla rudé vlasy do drdolu, který ozdobila černou růží posázenou kamínky. Hleděla na sebe do zrcadla, povytáhla pravý koutek nahoru a nespokojeně zavrtěla hlavou. Neměla souhlasit. Měla přece plný počítač práce, kterou musela dokončit. Měla mu říct, že nemá čas, určitě by to pochopil. Navíc si nebyla jistá, jestli bylo vhodné se znova scházet. Zamračila se, když si vzpomněla, jak se minule pohádali. Znovu si pozorně prohlédla svou tvář. Podařilo se jí zakrýt kruhy pod očima i bledou pokožku, stále ale nebyla se svým sezřením spokojená. Je to jako maska, pomyslela. Stejně neupřímná, jako tvé eseje, které pro Astru píšeš po nocích. Jako esej, kterou jsi předevčírem publikovala o popravě Draury Gwenové. Sevřela rám zrcadla. Když se chtěla stát pisatelkou, představovala si svou budoucnost diametrálně odlišnou.

Zrovna, když uvažovala, že celou dnešní akci zabalí, ozval se zvonek. Když přijímala hovor, cítila se stále na vážkách. Příjemný mužský hlas ji pozdravil a oznámil jí, že čeká dole, jestli je připravena jít. "Hned jsem tam," odpověděla tiše a zavěsila. Přejela si dlaní tmavě modré šaty, navlékla si kožešinový kabát a vyrazila z bytu, s malou kabelkou přes rameno, ve které měla všechno potřebné.

Možná prostě jen potřebujeme mluvit, říkala si pro sebe, mluvit a být neslyšeni. Chtěla mu říct mnoho. Jak ji to mrzí, jaké má obavy, jaké má naděje. Že ji svírá strach a obklopuje víra zároveň, když ví, že někde tam venku jsou lidé, kteří se ještě nesmířili s tím, jak svět funguje. Chtěla sdílet ty myšlenky, dívat se mu do očí a vidět v nich ty samé pocity.
U chodníku před domem stálo černé auto s tónovanými skly, znala ho dobře. Opřela se o kapotu, řidič jí otevřel dveře a vyklonil se. Pohledný tmavovlasý muž se na ni usmál a natáhl k ní ruku. "Mario." Lehce ji sevřela a úsměv mu oplatila, zatímco nastupovala do vozu: "Danieli."

Předchozí část zde.

Pokračování zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | 24. listopadu 2015 v 9:39 | Reagovat

Páni, to je moc dobré...líbí se mi to...musím si přečíst předchozí díly:-) a uložit si Tě do oblíbených odkazů

2 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 14:24 | Reagovat

Jasně, že to čteme :-)
Jen tak ze zvědavosti: máš to vymyšlené celé dopředu nebo to píšeš jak to zrovna vymýšlíš? :-)

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 26. listopadu 2015 v 20:40 | Reagovat

[1]: Díky! :)

[2]: O tobě vím :) Hm, možná že tady jsou jisté nesrovnalosti... Něco mám vymyšlené dopředu, něco vymýšlím na místě (a ono to asi jde poznat, když se ptáš :D) Kdybys měla pocit, že něco vyzní fakt blbě, nebo to snad nedává smysl, napiš to prosím. Když se něčím člověk v duchu zabývá v jednom kuse, může se lehce stát, že vynechá něco zmínit ačkoli v hlavě už se přes to dávno posunul... :D

4 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 13:42 | Reagovat

[3]: Díky za odpověď :-)
Myslím, že to moc poznat ani nejde, jen jsem byla zvědavá :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama