Epsilon

7. listopadu 2015 v 14:25 | Kiwi Zelená |  Próza
Tady je další díl Alfabety. Rozhodně pište své názory, předem za ně děkuju.


Ten mlýnek dole šrotoval všechno. Jak jsem tam stála nad tím srázem, z nějž padaly všechny odpady města, připadala jsem si strašně zvláštně. Zahodila jsem tam vědcovu pistoli pro případ, že by v ní byl nějaký čip nebo něco podobného. Schramstlo ji to jako nic. Stála jsem tam na úzké římse, čekala, až si můj zachránce vyřídí nějaké záležitosti a třásla se zimou. Langer se hrabal ve zdi, pravděpodobně se pokoušel cosi zprovoznit, a nespokojeně u toho mručel. Musím mu položit pár otázek. Nic totiž nechápu. Kdo poslal jednoho chlapa, aby mě vytáhl ze spárů smrti? Chci říct, byl sám, což je obrovské riziko. Vždycky se chodí aspoň po dvou, i při infiltraci. A navíc, kdo by měl zájem na mém přežití? Nic jsem nebyla, nic jsem neznamenala. Nikdo nic neměl vědět. Objala jsem si tělo rukama ve snaze zachytit víc tepla.
"Už půjdeme," řekl Langer, spozorujíc můj pohyb periferním viděním. Zabouchl dvířka a zajistil je. "Nefunguje to, ale to nic neznamená," řekl překvapivě vesele. "Mám to všechno tady." Poklepal si na hlavu. Když jsem nijak nereagovala, pobídl mě alespoň k pohybu po římse. Posouvali jsme se až k malé chodbičce naproti, kudy se zřejmě máme vydat.
"Nepracuješ sám," konstatovala jsem najednou. Nemůžu to odkládat. "Kdo by měl mít zájem na mém přežití?" ptala jsem se. "A proč poslal jenom jedinou osobu?"
Neustával v pohybu, ani když odpovídal. "Začnu od konce. Přišel jsem jediný, protože jsem prostě dobrý," zasmál se. "Nepracuju samozřejmě sám, mám podporu. A ptáš-li se proč, odpověď je nasnadě. Máme podobné cíle. Navíc, nepřijde ti to taky trošku symbolické?"
"O jakých cílech to mluvíš?"
S úšklebkem se zasmál. "Co takhle Astra?"
O tom by neměl vědět, ačkoli to asi nebylo zas tak těžké vydedukovat. Pokud Astra někoho přestane chránit, je okamžitě v rukou Pátračů. A Astra tyhle věci neudělá bezdůvodně. "Jak?"
"Počkej si. Brácha ti všechno vysvětlí. Teď bys hlavně měla být ráda, že žiješ a máš šanci zkusit ji znovu sejmout, ne?"

Když se dva uprchlíci dostali na povrch někde ve slumech pod Štýrskou zahradou, byla už tma. Langer se naštěstí skvěle vyznal ve všech trasách a tak se bez nehod dostali až k cíli jejich cesty, malému domku polozapuštěnému do země až na samém okraji města. Z Langera sálalo čiré uspokojení z dobře odvedené práce, Gwenová za ním kráčela poměrně sražená. Nevyčítal jí to, povzbuzovadlo z ní pomalu vyprchávalo a doléhala na ni realita. Očividně ji nebyla schopná uchopit, viděla jen to, že je právě na útěku před vlastní smrtí. Doufal, že se brzy vzpamatuje, až se vrhnou do akce. Vsázeli s Jaredem na to, že si nenechá ujít příležitost dokončit svou práci. Což bylo tak nějak přirozené.
"Tady máme krytí," ukázal na domek. Vzhlédla, povytáhla obočí a pořádne si domek prohlédla. Vypadal stejně jako ostatní v řadě, oddělen živým plotem, dvě patra, malá zahrádka. Jako domek nějaké staré babičky s kočkou a velkým ušatým křeslem. Jaké bylo Drauřino překvapení, když je přesně taková žena uvítala v předsíni.
"Jste zpátky!" přivítala je vřele. Langer utrousil cosi nesrozumitelného, zřejmě pozdrav, a proklouzl kamsi do hloubi domu. "Patrick je strašný nezdvořák," poznamenala žena. "Vsadím se, že tě prostě popadnul a dotáhnul až sem, aniž by cokoli vysvětloval... Já jsem Maria, nejsem jejich babička ani matka, to si nemysli. Ale tak nějak se starám, aby měli co jíst a kde se vyspat, aniž by vzbudili jakékoli podezření." Pokynula směrem do domu. "Pojď dál, děvče. Seznámíš se s Jaredem, druhou polovinou tvého záchranného týmu. Zatímco tě dá do pořádku, připravím jídlo a probereme, co dál, ano?"
"Děkuji," přikývla vděčně Draura. Ta žena se jí líbila, konečně někdo, kdo s ní mluví rozumně a realisticky. Na vyjadřovací styl Patricka Langera si nemohla zvyknout.
Následovala Mariu do útulné kuchyně se žlutou kuchyňskou linkou a červeno-bílým kostkovaným ubrusem na stole v rohu. Při pohledu na něj cítila záblesk jakési matné vzpomínky z dětství, který však zmizel dřív, než ho uchopila. Pokračovaly přes obývací místnost s olivově zelenou pohovkou až do chodby s dřevěným schodištěm vedoucím nahoru. Pod schody byly nízké dveře do sklepa, které Maria Drauře otevřela. Ta zaváhala jen na chvíli, než se jala sestoupit dolů. Co může ztratit? Duši už dávno nemá a tělu by také podle zákonů spravedlnosti vládnout neměla.

Jared Langer seděl na otočném křesle u přeplněného pracovního stolu a soustředěně pracoval. Právě se snažil rozebrat jakousi vážně poničenou vysílací krabičku, aby ji mohl upravit dle svých potřeb. Sestavoval z nich vysílače, které potom jeho bratr rozmisťoval po městě. Bylo mnohem snazší provádět útoky na síti, když nikdo přesně netuší, kde jste. Na tom také s Patrickem založili princip jejich práce- jsou pouze dva, pokud tedy chtějí napáchat nějaké viditelné škody, musí být sami nevidění. Jejich poslední akce byla přesně takovým případem, ačkoli jim přináší rizika do budoucna. Jared byl pevně přesvědčen, že to stojí za to. Nejenom že vznikne mediální bublina, ale také nový impuls. Konečně se v záškodnictví vůči Astře někam posunuli. Nad vykradeným nebo do povětří vyhozeným skladem nakonec Astra mávne rukou, ani ztráta serverovny nebyla takovou ránou, jak Jared předpokládal. Ale tohle, to bylo něco jiného, byl to geniální tah. A Draura Gwenová určitě také nezůstane jen symbolem, ale přidá se k nim, jak koneckonců Patrickovi sliboval. Zarazil se ve svých myšlenkách, slyšel shora hlasy. Maria na kohosi mluvila, to znamená jistě, že už určitě dorazili, pomyslel si. Neubránil se jistému vzrušení při pomyšlení na to, jak teď budou Pátrači a Astra vzhůru nohama. Budou muset být mnohem opatrnější, to ale nebránilo tomu, aby cítil radost. Odložil vysílač na stůl a přesunul se i s židlí ke stolu s počítačem, aby pečlivě, ač mechanicky, zkontroloval všechny procesy, ke kterým byl připojen a které dlouhodobě sledoval. Potěšilo ho, když zaznamenal na soukromé síti Astry velkou aktivitu a masové přenosy dat.
"Určitě dělají zálohy, bojí se, ale o to bude výsledek lepší. Mít tak přístup k jejich síti," povzdechl si nahlas. Byl odsouzený jenom ke sledování, pokud nechtěl být odhalen, nesměl zasahovat.
Jared uslyšel lehké kroky na schodech a otočil se v křesle právě včas, aby spatřil do své laboratoře/pracovny vcházet hvězdu jeho dne, zachráněnou bývalou agentku Astry. Pohlédla na něj podiveně, jako by ho tam ani nečekala. Rozhlížela se po skromné místnosti, bylo tu všemožné laboratorní vybavení, kterému příliš nerozuměla, stůl plný součástek a jakéhosi mechanického harampádí, všemu ale vévodila rozložitá počítačová sestava. Bylo tu také křeslo podobné tomu, které vídávala u zubaře, což ji dvakrát neuklidnilo.
"Ahoj," získal si Jared zpět Drauřinu pozornost."Jak se cítíš?"
Pak mu zřejmě došlo, že se zapomněl představit, protože pokračoval: "Já jsem Jared Langer, Patrickův bratr. To je ten šílenec, co tě sem přivedl," dodal žertem. "Doufám, že se choval slušně, slíbil mi to."
Draura si vzpomněla na výstup s poklonou v temné místnosti s křeslem a najednou to dávalo smysl.
"Jo," potvrdila, sama nejistá, kterou z věcí, které jí právě teď řekl, vlastně potvrzuje.
Chvíli na ni koukal, pak ale stejně vesele pokračoval. "Zkontroluju tvůj zdravotní stav, u toho můžeš klást otázky, jistě jich máš dost."
Draura se znovu rozhlížela, tentokrát jí ale ukázal pseudozubařské křeslo. "Posaď se. Teď ti odeberu trošku krve a vyhodnotím ji, ano? Předpokládám, že ti Jared podal nějaký stimulant, jinak bys asi nebyla schopná odejít po svých..."
"Proč jste mě zachránili? Jak Langer věděl o těch datech?" vypadlo z bledé dívky zničehonic. Potřásla hlavou, jakoby chtěla zaplašit dotěrnou představu.
"Začnu pěkně od začátku, pokud nebudeš nic namítat. Já a Patrick tady vedeme utajený odboj proti Astře. To ti... asi došlo. Snažíme se způsobit jim škody, paseme po informacích, které bychom mohli vypustit na povrch. Není to jenom o vnitřní struktuře, jejíž pochybné fungování jsi měla zřejmě možnost zblízka posoudit. Pátrali jsme, co se stalo v Zaze, kam zmizely miliardy kreditů z třídních fondů, odkud bere Astra dodávky zbraní a stimulantů, jež má nejenom ve svých oficiálních skladech, ale i ulité stranou. A není to jenom o Terminusu, to už vlastně není žádný převratný fakt." Zarazil se, když mu došlo, že úplně odbočil od otázky. Natřel Drauře loketní jamku desinfekcí a pokračoval.
"Díky našemu dlouhodobému úsilí mám přehled nad datovými toky v síti. Sleduji všechny místní sítě, které Astra i všechny jí přidružené organizace používají. Takže mi samozřejmě nemohlo ujít, když někdo násilně stáhl téměř polovinu veškerých informací v systému Astry obsažených. Den nato je vyhlášeno pátrání po nepříčetné agentce, která zabila svého kolegu. Žádná omáčka okolo vzbudí vždycky podezření. Navíc to zní jako přílišná náhoda."
Draura cítila, jak jí začaly na zaškrcené ruce nabíhat žíly, Jared pak s dokonalou přesností napíchl tu nejzřetelnější a odebral potřebné množství krve do zkumavky. Byla tak tmavě rudá, že od ní Draura nemohla odtrhnout zrak. Byla na krev zvyklá, po určité době už jí nedělala problémy. Vzpomněla si na svůj první zážitek se strašnou spoustou krve. Tehdy to byla její vlastní, takže tomu chyběl ten smrtelně ponurý nádech. Byla nedočkavou a neopatrnou mladou agentkou, která se při misích vždycky hnala vpřed. Dostala zásah do stehna, naštěstí minuli kost, jinak už dnes mohla mít nohu novou. Agenti Astry byli všichni zapsáni do biomechanického programu zařízení Kvark. Už takhle pár lidí spravili, mechanickými náhradami, ale veřejnost se pořád nemohla rozhodnout, jestli být vděčný nebo se bát a protestovat, takže se o tom příliš nemluvilo. Na své ruce pokryté spoustou krve mladého důstojníka se smaragdovýma očima se snažila nemyslet, patřil k těm nejpřevratnějším a nejhrůznějším.
Vrátila se však v duchu k tomu, co jí teď tento mladý muž řekl. Dávalo to smysl. Osvobodili ji, protože chtěli vědět, kde jsou ta data. A aby se vzepřeli Astře. Skoro si oddechla, že to není nic osobního, protože po ranách, které jí uštědřili dva jediní muži jejího života, potřebovala změnu jako sůl.
"Jak sis asi všimla, nenašli jsme tě, a tak nám nezbývalo nic jiného, než tě Pátračům vyrvat z rukou až mnohem později. Vymyslel jsem plán, který byl tak šíleně riskantní, že by před ním kdokoli kromě mého bratra určitě couvl. On je ale všema deseti pro všechny sebevražedné mise, takže nad samotným provedením příliš neváhal. Ale dál už to pak znáš."
Zvedl se, aby krev vzal do jakéhosi přístroje, o jehož funkci neměla Draura příliš tušení, pak se opřel o desku stolu a pozoroval svou pacientku. Vypadala lehce otřeseně a usilovně se snažila uspořádat si všechno v hlavě. Kousala si ret, bylo vidět, že je trochu napjatá. Po fyzické stránce jistě v pořádku, po psychické snad brzy v stabilní. Povzdechl si.
"Jsi hodně bledá, myslím, že by ses měla jít najíst a vyspat. Ráno pořešíme, co dál."
Přikývla, ten plán se jí docela zamlouval. Vzpomněla si také na hardisk ukrytý ve stokách, ale uklidnila se tím, že už ho pár hodin nespasí. Byla příšerně unavená a v žaludku jí vyhrával orchestr. Vydala se tedy ke schodům, pak se ale obrátila na Jareda. "Asi bych vám měla poděkovat za záchranu života," řekla váhavě. "Děkuju. V hlavě mi ale vězí ještě jedna věc. Proč to děláte, ten boj proti Astře? Já viděla její lži a zkaženost vni, ale ven se nic takového nedostane. Co k tomu vede vás dva?"

Pohlédl na ni tak zvláštně smutně, když odpovídal. "Lidé nežijí šťastné životy. Tahle doba všechny poznamenala ztrátou. Také jsme měli rodinu, měli jsme nač být pyšní a čemu věřit. To ale bylo dávno."

Předchozí díl zde.

Pokračování zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illumináti Illumináti | Web | 7. listopadu 2015 v 16:07 | Reagovat

wow
    such Alfabeta
                    very literatura
    so povídka
               much uprchlíci
         8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. listopadu 2015 v 18:00 | Reagovat

Skvěle napsané! :)

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 9. listopadu 2015 v 20:49 | Reagovat

[2]: Vřelé díky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama