Beta

25. září 2015 v 22:06 | Kiwi Zelená |  Próza
Tentokrát to bude o něco delší. Pokud najdete nějaké pravopisné, stylistické nebo jiné chyby, pište prosím. Moc mi to pomůže.


Byly to již dlouhé hodiny, po které neslyšela nic jiného, než odkapávání vody. Poté, co Pátrači zjistili, že z Draury žádné doznání nevymámí, hodili ji do téhle cely s matrací, kyblíkem a špatně dotaženým kohoutkem. Věděla, že jsou patrně příliš zaneprázdnění s přípravami její popravy, takže si tu nějakou chvíli pobude. Jenom ji popravit, to by bylo málo. Bylo potřeba nakrmit mediální saň. Lidé budou po jejím odchodu bažit. Je pro ně tak trochu symbolem toho, jak je Astra dokonalá. Jak se o vše dokáže postarat. Jaký paradox, smutně si pomyslela. Lidé věří tomu, co se jim nabízí. Nedozví se, jak to bylo doopravdy, že měla Astru na lopatkách.

Věděla jsem, že něco není v pořádku s agentem Krausem. Viděla jsem ho naposledy před dvěma týdny, když se vracel z poslední operace projektu Alfa. Ten samotný o sobě nikdy nebyl ničím výjimečný, jedná se o dohled nad jednotlivými složkami Astry. Krause byl rozrušený a mluvil zmateně, ale jeho slova mně tehdy jasně vyvedla z rovnováhy. Něco našel. Chtěla jsem vědět víc. Jenže zmizel. Nepřišel do služby. Výpovědní lhůta agentů Astry je okamžitá, získávají novou identitu a už je nikdy nespatříte. Jenže tohle mi bylo podezřelé. Krause se zabýval Alfou již od svého nástupu. Neměli kvalifikovanější a zapálenější osobu. A pak se rozhodne zmizet? Tehdy jsem podnikla první kroky a pátrala po něm. Jeho byt zdobila žlutočerná páska. Jeho pozůstalosti jsem našla v blízkém starožitnictví. Jeho složky se někdo pokusil vymazat. Dokumenty jsem nedohledala, ale našla jsem jeho skripta. Odhalil spojení nevinné, ač vševědoucí, operace Alfa s utajenou složkou Astry Terminusem. Psal o kódovaných rozkazech, které někdo rozesílal. Nevěděl ale, na koho se obrátit. Myslel, že bych mu mohla pomoci, tehdy už ale bylo příliš pozdě. Nasadili zřejmě někoho, aby ho hlídal. Byla jsem otřesena, ale rozhodně ne tolik, jak by se mohl zdát. Jsem v Astře již od rané dospělosti a za tu dobu jsem se setkala s různými věcmi. Tušila jsem, že Astra není bezchybná. Hraje si na utopii, ale v jejích sítích se skrývají vypasení pavouci. Živila mě, ale nikdy jsem jí nebyla tak bezbřeze oddaná jako Miller. Proto jsem se mu rozhodla nic neříct. Nepodpořil by mě. Nutil by mě pustit to z hlavy. A Kohlerovi jsem to také říkat nechtěla. Možná by pochopil, možná ne. A já náš vztah nechtěla pokoušet. Chápal Astru jako živoucí organismus, živící se občas na úkor ostatních i sebe samotné. Plnou mikrobů a cizopasníků. Je to dost k tomu, aby šel proti nařízení nepátrat v databázích po zmizelých agentech?
Když jsem se ve tři ráno vplížila do kanceláří s "vypůjčeným" přístupovým kódem, rozhodně jsem nečekala, jaké můj osud nabere obrátky. Potřebovala jsem důkazy. Chtěla jsem vědět, ale zčásti jsem doufala, že budu vyvedena z omylu. Tehdy jsem byla hnána zvědavostí, později už nebyla cesta zpět.

#prijemce posty:dr.martenzo#
#sbj:0987#
#term.iden.elim.dok.alfa bez omez.9697vhodny#
#dr.ebad#

0987 bylo Krauseho číslo. Identifikoval zprávy pro Terminus a byl odstraněn. Dostali ho. Hledala jsem doktora Ebada, který byl pod zprávou podepsán. Zkurvysyn jeden. To on za tím stojí? Hledala jsem doktora Martenza. Našla jsem desítky podobných zpráv. Desítky náhle "odstupujících" agentů. Jak jsme mohli být všichni tak slepí? Byla jsem v šoku. Náhle jsem našla hlášení o akci Bertold. Už tehdy byl kolem výbuchu rafinerie v přímořské Zaze mlžný opar. Astra mediálně šířila selhání techniky, naše "interní informace" však sdělovala, že jeden z našich agentů to tam trochu nezvládl. Údajně byl sám, měl pouze zajistit infiltraci systému. Mnou nalezená zpráva říkala něco jiného.

#prijemce posty:dr.martenzo#
#sbj:bert #
#4158,0741,1527 zajisteny.vse pripr.nezjistitelne.hlasim se u 225 Alfa#
#9697#

Tohle by mohlo být užitečné, ale potřebovala jsem vědět víc. Musím si dohledat osobní kódy a zjistit, koho se to týkalo. Kdo je 9697? Útržkovité zprávy nebyly tím pravým, co jsem potřebovala pro mediální kauzu s Astrou, ale byl to slibný začátek. A tak jsem použila nouzový kód, probourala se do databáze a stáhla ji. Všechna data, která byla k dispozici na této bezpečnostní úrovni, rychle přetékala na můj harddisk. Projdu si je a uvidím, co z toho vytáhnu. Co by to mohlo způsobit?
"Hledáš tady něco?" zaskočila mě náhle něčí otázka. Panika mi zacloumala tělem. Byl to Miller. Co tady proboha dělá? Rychle jsem přehodila složky přes připojený disk. Viděl ho?
"No...,jenom jsem hledala nějaké informace ohledně té nové operace, co nám přidělili."
Přistoupil blíž a opřel se o desku stolu. Neviděl na monitor, ale rýha mezi jeho obočím se mi vůbec nelíbila.
"Teď v noci?" podivil se.
"Mám raději klid při práci," plácla jsem. Hned mi bylo jasné, že to byla hloupost. Miller mě zná. Ví, že se dokážu soustředit v jakékoli situaci.
Zamračil se. "Draurie, ty nemáš čisté svědomí. Pověz mi, co se děje."
"Nic se neděje." Obešla jsem stůl a přistoupila k němu. "Už jsem skončila, můžeme klidně jít. Když jsme u toho, pověz mi, co tady vlastně děláš ty?"
Zavrtěl hlavou. "Hlásili narušení systému," řekl smutně. "Mrzí mě, že se pleteš, do čeho nemáš." Zatraceně, zatraceně, zatraceně! Tos nemohl to hlášení ignorovat, Millere? Vždy tak důsledný, odjakživa. Kdyby mě napadlo, že máš dnes službu, rozhodně bych se sem nevydala. Hloupá, dětinsky hloupá chyba. Můj disk v tu chvíli slabě zapípal, aby mi dal vědět, že přenos dat byl dokončen. Miller už ale stejně věděl. V záchvatu obav jsem ho chytila za ruku. "Maxi, můžu to vysvětlit," vyhrkla jsem naléhavě. "Astra není tím, za co ji máš. Přesvědčím tě, že jsem nic špatného neudělala. Nech mě ti to říct!"
Pohlédl na mě, jak kdybych byla nechápavá. "Je mi to líto Draurie," opakoval znova. "Nic nesmí být řečeno. Pojď teď se mnou."
"Ne," zaprotestovala jsem, ustupujíc vzad. "Nedělej to," prosil. "Nic se ti nestane, pokud budeš nadále spolupracovat. Nevzpírej se tomu."
"Ty to nechápeš, Maxi? Oni ty lidi zabíjí. Manipulují s nimi. Nech mě odejít."
Vzala jsem disk ze stolu a zaslechla cvaknutí zbraně. Cítila jsem hrůzu a zároveň věděla, že musím jednat. Zvedla jsem ruce nad hlavu, i s harddiskem, a pomalu přistupovala k němu.
"Zastřelíš mě?"
"Když budu muset," zašeptal nakřáple. Udělala jsem další kroky k němu.
"Takže tys o tom celou dobu věděl? O tom zabíjení? Kolik lidí jsme takhle zabili my?"
"Ty nic nevíš Draurie. Astra udržuje řád. Kdo bude žít, a kdo musí zemřít, je stanoveno. Musíme platit tu nejvyšší cenu..."
"Za tohle se platí duší!" přerušila jsem ho. Ale on si vždycky uměl ospravedlnit cokoli. Osud byl jen jednou z mnoha zástěrek. Už jsem byla u něj, zbraň třicet centimetrů od těla.
"Je mi hrozně líto, že se k tomu tak stavíš. Promiň mi tohle..."
Chystal se stisknout spoušť, ale já ho nenechala. Jeho váhání ho stálo život. Vykroutila jsem mu zbraň, pistole jednou vystřelila do prázdna. Otočila jsem ji proti němu a dvakrát zmáčkla. Střely mu provrtaly hrudník. Rány hlasitě doznívaly. Miller na mě třeštil oči, na prsou rostla krvavá skvrna, a sípavě otevíral ústa. Nebyl schopen nějak mluvit, prostřelila jsem mu plíci. Upadl do vlastní krve, jenom jsem mu zavřela oči. Cos to udělal, Maxi? Byla jsem šokovaná a nemohla pořádně polknout, věděla jsem ale, že mi dochází čas. Střelbu někdo určitě zaslechl a půjde to zkontrolovat. Tak jsem popadla harddisk a rozběhla se pryč.

Draura nechtěla znova myslet na zkrouceně tělo svého přítele. Millera si vážila, velmi dlouhou dobu pro ni byl vším. Když u Astry začínala, byla nic a neměla nikoho. Pomohl jí přenést se přes samotu, učil ji a vedl. Teď opět nemá nikoho, komu by na ní nějak záleželo. Její kolegové ji zřejmě nenávidí. Včetně Kohlera, pomyslela si hořce. To odkapávání vody se jí zakusovalo do mozku. Tak už si pro mě pojďte, myslela si toužebně. Skončeme to už. Nikdo ale nepřicházel, byla sama s vlastní hlavou. Když tehdy zabila Millera, věděla, že překročila všechno. Její prioritou bylo předat disk médiím. Musela jej ale nejprve přečíst, aby jej nevložila do rukou nějaké spojce Astry, která by data nenávratně smazala. Nečekala ale tak bouřlivou odezvu na svůj čin. Okamžitě se po ní rozjelo pátrání, její bývalí spolupracovníci pročesávali ulice, aby mohli Astře přinést Drauru na stříbrném podnose. A tak se skrývala, dny, týdny. V podzemních tunelech. V šachtách. V staré továrně na mýdlo. Kde se dalo. Živila se tím, co bylo k dispozici, především tedy mechem a krysami. Jenže strádala. Musela zariskovat a vydat se mezi lidi. Disk pečlivě schovala, pravděpodobně tam je ještě teď. Příčina všech jejích problému teď plesniví v nějaké staré šachtě. Vlhko soubory nenávratně poškodí. Je konec. Brzy ji popraví a pak už nezbude nic. Jenom temnota, ze které jí nikdo nepomůže.
Kdyby tak měl službu Kohler. Určitě by to dopadlo všechno jinak. Chtěla by ho vidět. Možná uvažuju marně, napadlo ji pak. Třeba by jí Kohler taky mířil pistolí na hlavu. Třeba by ho taky musela zabít, protože by nechápal její touhu po poznání. Nakonec sama sebe přesvědčila, že je dobře, že to dopadlo tak, jak dopadlo. Chabě. Přijde se podívat na můj konec? ptala se sebe sama. Nenávidí ji za Millerovu smrt. Byl to jeho přítel... Ale její přece taky...

Zavřela oči, proklínala kapání a usilovně doufala, že Kohler nepřijde.

Předchozí díl zde.
Pokračování zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illumináti Illumináti | Web | 25. září 2015 v 23:04 | Reagovat

wow
           such beta
so povídka
                much drákula
       8-)  8-)  8-)  8-)

2 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 26. září 2015 v 18:22 | Reagovat

Dost dobré! Tohle by klidě mohlo být intro k nějakému larpu B-)

3 Anior Anior | 28. září 2015 v 21:29 | Reagovat

Jooooo chci další díly! ^^
Je to skvělý! :-D

4 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | E-mail | Web | 1. října 2015 v 19:44 | Reagovat

[2]: Díky. O larpech jsem už něco četla a ta myšlenka se mi dost líbí, nikdy jsem ale na žádném nebyla. Z čeho usuzuješ?

[3]: Budou. :)

5 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 20. října 2015 v 21:04 | Reagovat

[4]: Čistě pocitově... jak jsem to četla, úplně jsem si říkala, že to zní jako úvod k nějaké hře - jsou tam nastíněné postavy, kdo s kým a proti komu atd.. Jen jen to rozjet :-)
Určitě na nějaký pojeď! Já larpy hraju už několik let a je to super ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama