Alfa

23. září 2015 v 23:27 | Kiwi Zelená |  Próza
Právě napsáno, malá ochutnávka.


Draura hleděla před sebe, světlé vlasy jí padaly do tváře. Před ní ležela na kovovém stole hromada fotek, samé portréty mužů a žen rozličného věku. Byla tou spoustou jaksi znavena a usilovně se mračila na jednu jedinou fotografii na vršku hromádky. Ruce měla za zády, nervózně cukala želízky a nespouštěla zrak z fotky. V místnosti bylo chladno, husí kůže na jejích holých pažích však byla způsobena něčím úplně jiným.
V místnosti byl ještě jeden muž. Netrpělivě přecházel po místnosti a sledoval mladou ženu nad stolem. Najednou pohlédl na hodinky, s neskrývaným podrážděním se k ní obrátil a zapíchl prst do fotografie, kterou již dobrých pár minut propalovala pohledem.
"Znala jste toho muže?"
Zavrtěla hlavou. Opět.
Muž na fotografii byl důstojník. Usmíval se, oči mu zářily, vypadal šťastně. Možná byla tato fotka vystřižena z nějaké větší, rodinné, uvažovala Draura. Neviděla jeho tvář poprvé. Vídává ji ve snech. Pamatuje si ji ale jinak, oči vytřeštěné v překvapení, ústa lapající po dechu. Ty zelené oči ji pronásledovaly. Pokud měl děti, musely být nádherné. Jestli měly také takové oči po svém otci... Co ona ví? Jak se vůbec může ten Pátrač takhle ptát? Neznala ho. A přesto stále cítí na rukou jeho krev.
"Lžeš!" obvinil ji napjatý muž v neútulné místnosti. "Zabilas ho, stejně jako všechny ostatní! Myslíš, že když budeš mlčet, utečeš tomu? Jsi hnusná vrahounka. Tvé přiznání už je jenom formalita, křeslo pro tebe stejně už máme dávno připravené."
Nic k tomu neřekla, nebylo co. Zabila ho. Všechny je zabila.
Důstojník byl ale první. Tváře ostatních si ani nepamatuje, ale ta jeho jí zůstane napevno vrytá do paměti až do konce jejích dnů. Pamatuje si rudou stružku krve, která mu vytekla z levého koutku, když mu vrazila nůž do břicha. Na horkou krev valící se z jeho rány poté, co nůž vyrvala, aby bodla ještě jednou. Byl kluzký, krev byla za chvíli všude. Nechtěla ho zabít. Ale musela. Jinak by zkazil všechno. Pamatuje si, jak si ji pak Miller vzal stranou, aby jí vysvětlil, že udělala správnou věc. Nechápal, jak může někdo pracovat u výkonných sil Astra tak dlouho a pak se sesypat nad trochou krve a vnitřností. Jak by on mohl?

"Budeme mluvit."
"Tak mluv, mně se nechce."
"A budeš mě aspoň poslouchat?"
Podívala jsem se na něj a váhavě přikývla. A on začal.
"To, co se stalo včera, nebyla tragédie. Vím, co si o tom myslíš a proto to musím říct nahlas. Není to nic, co se stát nemělo. Je důležité znát cenu lidského života- cenu nejvyšší, ale nesmíš si to plést s nedotknutelností. Zabít člověka je špatné a nikdy by ses po tom neměla cítit šťastná. Ale sama znáš pravidla a chápeš je, ne?"
Zašklebila jsem se. Pravidla. Kdo nám dal pravidla, kterými můžeme omlouvat zabíjení?
"Ty pravidla existují už odnepaměti, jenom nikdy neměly tak jasnou formu," odtušil Miller. "Jestli ti vadí formulace vyšší mocí, řiď se srdcem- najdeš je tam taky. Nejde o to, proti komu se tím protivíš, Oni tě nechají. Protivíš se tím své zvířecí podstatě, přemýšlíš. O hodnotách. Důstojník musel zemřít, důstojník musel padnout. Cítíš na rukou krev, ale tu tam tam máš odjakživa."

Proč prostě neřekl, že Astra chce výsledky za jakoukoli cenu, nezáleží jí, jak toho její agenti dosáhnou? Draura potřásla hlavou a zavřela oči. Obrazy jí tančily pod víčky. Jak moc se to zvrtlo, uvažovala v duchu. Teď ji Pátrači konečně dostali. Už jí na tom snad ani nezáleží.
"Před čím zavíráš oči?" zeptal se vyslýchající Pátrač výsměšně. "Před smrtí? Nebo snad před pravdou?"
Nahnul se k její tváři, jeho dech ji ovanul. "Anis' je nepočítala, co? Padali pod tvýma rukama jak hadrový panenky. Ale přehnalas to. Zabilas svýho parťáka. To proto tě Astra přestala krýt. Teď patříš nám," prohlásil s temným uspokojením. "A dostaneš, co ti patří," procedil ještě skrz zuby.


Pokračování zde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. září 2015 v 8:53 | Reagovat

Zaujímavé. Mňa chytilo okrem samotného textu jedno slovo - som Nečech, asi preto - "vrahounka". Ja by som bol býval myslel, že "vrahyňa" (ako bohyňa a pod.)?
Kto je, čo  Astra? (Poznal som suku s takým menom!)

2 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 24. září 2015 v 13:15 | Reagovat

Pokračováníííí!!!!! :-D

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | 24. září 2015 v 16:34 | Reagovat

[1]: No, ještě by se dalo říct "vražedkyně" od mužského vrah. "Vrahounka" je stejně jako vrahoun hovorová forma.
Nevím, co je suka, každopádně Astra je pojmenování pro řadu věcí. Například jedna pěkná květina se tak jmenuje. Tady je to "blíže nespecifikovaná" organizace.

[2]:Bude. :-)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. září 2015 v 21:49 | Reagovat

[3]: Aha! Suka je zensky pes, samica od psa. "Nespeifikovana organizace" sa mi paci. Ma to pokracovnaie, oder?

PS Vrahounka je ako Berounka. Tam kde berie vodnik dusicky do vody, nie?
PPS Az teraz vidim, ze pokracovanie bude. Sa moc tesim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama