Když není spoleh

7. května 2015 v 12:47 | Kiwi Zelená |  Témata Týdne
Existuje na světě vůbec někdo na koho se dá stoprocentně spolehnout? Něco, co je bez výhrad jisté?

Prý si nemůžeš být jistý ničím- jen tím, že jednou tak jako tak zemřeš. Smrt nás čeká všechny. Ale co to vlastně je? Naše tělo končí a s ním pohasíná naše vědomí. Těžko říct, jestli mají lidé duše, které existují i po jejich smrti. Víte, kolik duší by tu muselo zmateně bloudit, kdyby jejich životnost vážně přesahovala nad rámec nervových impulsů v našem mozku? Kam by se poděly? Možná proto je vesmír nekonečný, plný bloudících duší. A nebo se duše vrací do tělíček novorozeňat, jen se zmatenou a vybledlou vzpomínkou na bloudění vesmírem. Možná se na svět vracíme stále znova. Možná ne. Tyhle otázky asi raději přenechám expertům na duchovno, my ostatní nenábožensky založení se musíme spokojit s tím, že neexistuje žádná skutečná pravda a my si vždycky musíme vybrat, čemu budeme věřit. Vlastně je to tak asi se vším.

Mám ráda, když má něco pevný řád. Když vím něco dopředu, můžu s tím počítat, můžu se připravit. Není to vždy úplně nápomocné, ale je to jakási forma zaříkávání- když si něco napíšu do kalendáře a budu na to myslet, stává se to skutečným. Ve skutečnosti je všechno trochu jinak. Mé vlastní plány sehávájí kvůli jednomu nespolehlivému prvku, který nikdo ne a ne opravit. Mně samotné. U hmotných věcí je to poměrně jednonuché. Mají své parametry a všechno kolem nich se dá vypočítat. Hlava mi nebere spoustu chemických a fyzikálních pochodů podpořených hromadou matematiky. Jedno ale chápu. Například od takového hrníčku víte vždycky, co čekat. Že když ho upustíte na zem z určité výšky, rozbije se. Že když ho zmáčknete, rozbije se. Víte, jakému odolá tlaku a síle, jaké předpoklady má pro vedení proudu nebo kolik tepla pojme. Také víte, jakou teplotu přežije, jaké látky ho budou naleptávat a jaké s ním ani nehnou. Víte všechno, máte nebohý hrníček jak na talíři. Hrníček se vám nerozsype jen tak z ničeho nic. Není jako lidi.

O biologii člověka se toho v dnešní době hodně ví, ale ani zdaleka to není vše, co je jistě možné. Dokážeme popsat fyzickou stavbu člověka a dovedeme popisovat jeho psychiku. Když to jde se psy, tak proč ne s lidmi? Na takové podněty bude reagovat tak a tak, na makové tak a tak. Mám pocit, že někteří vzdělanci by všechno nejraději zase nacpali do nějaké "rozkošné rovničky" o xy neznámých a řešili ji v několika intervalech od mínus nekonečna do plus nekonečna. A ještě dál. Jenže milí zlatí, máte vůbec ponětí, co je člověk zač?

Vyvinul se z opice, jeho předky byli patrně i mloci a další jiná havěť. Proč mu vůbec začal růst mozek, proč se u něj začalo vyvíjet myšlení a city? Jaké jsou hranice toho všeho? Je tak lačný pokroku, že se ve snaze vědět všechno nejlíp sám zahubí. Vážně povedená větev, Matičko. Neví čeho je schopný, nezná své hranice. Víš to Ty sama? Podívej se, co všechno natropil. Jedná jako zbrklé dítě, zahrává si s věcmi, o kterých mnoho neví. Předem nemůže vědět, jaké následky budou mít jeho činy. Jenom tuší, odhaduje, věří výpočtům.

Prý je matematika vesmír. Takové věci nechápu, matematika je mimo mé chápání. I nekonečná velikost vesmíru je mimo mé chápání, což vlastně předchozí výrok potvrzuje. Pak mi tedy povězte, pokud ví, co se stane, proč to dělají? Za pokrok je cena sebedesktrukce snesitelná? Víte, já to tak nějak tuším. Nevědí. Zkouší. Nic není jisté, pokud se to utají, máte další pokusy. A pak je to stejně všem jedno. Dnes nemám chuť babrat se v konkrétních případech, takže možná mlátím prázdnou slámu. Jsem nešťastná a musím se z toho vyhrabat. Mír s váma všema, někdy nashle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 14. května 2015 v 16:35 | Reagovat

Jsme na tom dost podobně - já tedy o takových věcech hloubám pořád a jsem přílišný egoista, než abych si nechal tyhle otázky vysvětlit někým jiným, ale jo, jinak máš pravdu. Myšlenka s duší je zajímavá, nicméně v tohle já nevěřím, nebo bych to přinejmenším nenazval duše.

Ale tyhle věci jsou strašně osobní :P

2 Kika Kika | E-mail | Web | 15. května 2015 v 22:42 | Reagovat

Taky miluju řád. Kéž by bylo něco jinýho než smrt jistého, protože já jsem vážně člověk, který je šťastný, když svoje jistoty má... Zajímavé, že ČSSD nevolím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama