Hrdlička

26. května 2015 v 21:27 | Kiwi |  Poezie
Přemýšlím, hrdličko, o tobě, a také o své osobě.




Hrdličko, proč sedíš na drátě
zatímco já dole ve blátě?
Tvá štíhlá křídla tě krajem nosí,
jsi lehčí než vánek, než krůpěj rosy.

V perutích šedých tvých jemnost se skrývá,
měkká jsi, vřelá, jak soumrak bývá.
Pod tvým pohledem svět v masu splyne,
ač krás máš víc pod křídly než mnohé jiné.

Hrdličko sivá, kam v dáli hledíš,
co tvůj zrak poutá když na drátě sedíš?
Když křídly mávneš a točíš se v letu,
dáváš svou ladnost na odiv světu.

Jaký je pocit, s větrem si letět?
Je-li to svoboda, musím to vědět.

Zbavit se závazků, zbavit se všeho,
vrátit se po čase do hnízda svého.
Najít je prázdné a plné chladu,
nemělas hrdličko páchat tu zradu.

Není to svoboda, je to lež,
když blízké opustit dokážeš,
vidina volnosti tvé srdce láká,
najdeš jen prázdnotu, pak se smráká.

V temnotě bloudící osamělá,
seděla hrdlička popelavá,
seděla na drátě v tichosti,
topíc se ve své lítosti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 12. června 2015 v 19:50 | Reagovat

Krásná fotografie, hned jsem se díky ní naladila na pohodové letní večery, kdy člověk může lítat dlouho venku. ;-)

2 i r i s i r i s | Web | 12. června 2015 v 20:06 | Reagovat

To je úplně dokonalá báseň! Tak trochu mi vyrazila dech. :-)
Hrdličky mám ráda, zpívají mi za oknem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama