Květen 2015

Hrdlička

26. května 2015 v 21:27 | Kiwi |  Poezie
Přemýšlím, hrdličko, o tobě, a také o své osobě.


Černobílý svět

25. května 2015 v 21:44 | KZ |  Témata Týdne
Při přečtení tématu týdne mi to bylo jasné hned. Bude nutné léčit vás XX let, tohle není jenom černobílej svět... Znáte to? Stejnojmenná písnička od romské skupiny GIPSY.CZ. Nejenom že je docela chytlavá, ale taky bez okolků kritizuje rozlišování osob podle pleti. Pokud máme být přesní, spíše rasovou diskriminaci. Tohle je téma tak obírané a tak rozpačité, že se o něm těžko píše něco formovatelného. Samozřejmě nepodporuju žádné projevy rasismu ani jiné agrese vůču lidem jakkoli odlišným, ale člověk se těžko může ubránit stereotypu. Nemůžeme soudit lidi podle zevnějšku. Když se vás na tohle zeptám, pravděpodobně mi odpovíte stejně- snažíte se lidi nesoudit podle prvního zjevu a už vůbec ne podle barvy pleti. Ale je to tak i ve skutečnosti?

Připadám si jako člověk poměrně tolerantní, k odlišnostem přistupuji s jakous takous zvídavostí. Pokud mi ale někdo dává příležitost k podráždění, nenechám se dvakrát pobízet. Je pro mě nelehké koukat na černochy, asiaty a podobně jako na ostatní "mého druhu". Ne snad proto, že bych je chtěla nějak vědomě odlišovat, ale prostě proto, že jsou pro mě neobvyklí. Jsem ze srdce Evropy, z krásné Moravy. Ano, máme tu cizince, ale ne tolik co v Praze nebo jinde. Prostě nezvyk. Pak si prostě říkáte, jestli si třeba nevysvětlují provokativně, že si je prohlížíte. Možná je to mnou, ale bojím se, abych svojí společenskou neotesaností nezpůsobila nějaké trable v tomhle světě.

Bohužel musím přiznat, že Romská menšina v naší oblasti je samostatná kapitola. Vážně proti nim nic nemám. Je jich tu hodně a nemůžeme je házet do jednoho pytle, pravda. Ale znáte to, slýcháte příběhy, pomluvy, zprávy. Moje máma pracuje v obchodě. A lidi jí tam kradou. Je těžké zůstat nezaujatý, když většina z takto "nakupujících" je snědé pleti. Někteří říkají, že bychom to neměli rozlišovat. Ale víme přeci, že Romové jsou temperamentní kočovný národ, občas bývají docela agresivní a mají sklony předpokládat, že je diskriminujeme, ačkoli my se usilovně snažíme to nedělat. Neplatí to pro všechny, samozřejmě , ale pokud bych to měla zobecnit. Pokud se ale někdo vážně vyhýbá práci a kradení mu nesmrdí, budou se na něj lidi dívat skrz prsty- ať má jeho pleť jakoukoli barvu.

Toť můj názor. Odlišnosti mezi rasami a rozličnými kulturami nesmažeme, musíme se s nimi naučit vyrovnávat. Mělo by to probíhat z obou stran, milí zlatí. A to co nejdřív, protože mísení kultur a jejihc kolizi se nevyhneme. Je to globální problém. Otevřené hranice nijak nebrzdí "prolínání a konflikty". Cizinců bude zřejmě čím dál víc- to je realita naší moderní doby. Možná někdy v budoucnu jich bude víc než nás. A pak už to asi bude jedno.

Když není spoleh

7. května 2015 v 12:47 | Kiwi Zelená |  Témata Týdne
Existuje na světě vůbec někdo na koho se dá stoprocentně spolehnout? Něco, co je bez výhrad jisté?

Prý si nemůžeš být jistý ničím- jen tím, že jednou tak jako tak zemřeš. Smrt nás čeká všechny. Ale co to vlastně je? Naše tělo končí a s ním pohasíná naše vědomí. Těžko říct, jestli mají lidé duše, které existují i po jejich smrti. Víte, kolik duší by tu muselo zmateně bloudit, kdyby jejich životnost vážně přesahovala nad rámec nervových impulsů v našem mozku? Kam by se poděly? Možná proto je vesmír nekonečný, plný bloudících duší. A nebo se duše vrací do tělíček novorozeňat, jen se zmatenou a vybledlou vzpomínkou na bloudění vesmírem. Možná se na svět vracíme stále znova. Možná ne. Tyhle otázky asi raději přenechám expertům na duchovno, my ostatní nenábožensky založení se musíme spokojit s tím, že neexistuje žádná skutečná pravda a my si vždycky musíme vybrat, čemu budeme věřit. Vlastně je to tak asi se vším.

Mám ráda, když má něco pevný řád. Když vím něco dopředu, můžu s tím počítat, můžu se připravit. Není to vždy úplně nápomocné, ale je to jakási forma zaříkávání- když si něco napíšu do kalendáře a budu na to myslet, stává se to skutečným. Ve skutečnosti je všechno trochu jinak. Mé vlastní plány sehávájí kvůli jednomu nespolehlivému prvku, který nikdo ne a ne opravit. Mně samotné. U hmotných věcí je to poměrně jednonuché. Mají své parametry a všechno kolem nich se dá vypočítat. Hlava mi nebere spoustu chemických a fyzikálních pochodů podpořených hromadou matematiky. Jedno ale chápu. Například od takového hrníčku víte vždycky, co čekat. Že když ho upustíte na zem z určité výšky, rozbije se. Že když ho zmáčknete, rozbije se. Víte, jakému odolá tlaku a síle, jaké předpoklady má pro vedení proudu nebo kolik tepla pojme. Také víte, jakou teplotu přežije, jaké látky ho budou naleptávat a jaké s ním ani nehnou. Víte všechno, máte nebohý hrníček jak na talíři. Hrníček se vám nerozsype jen tak z ničeho nic. Není jako lidi.

O biologii člověka se toho v dnešní době hodně ví, ale ani zdaleka to není vše, co je jistě možné. Dokážeme popsat fyzickou stavbu člověka a dovedeme popisovat jeho psychiku. Když to jde se psy, tak proč ne s lidmi? Na takové podněty bude reagovat tak a tak, na makové tak a tak. Mám pocit, že někteří vzdělanci by všechno nejraději zase nacpali do nějaké "rozkošné rovničky" o xy neznámých a řešili ji v několika intervalech od mínus nekonečna do plus nekonečna. A ještě dál. Jenže milí zlatí, máte vůbec ponětí, co je člověk zač?

Vyvinul se z opice, jeho předky byli patrně i mloci a další jiná havěť. Proč mu vůbec začal růst mozek, proč se u něj začalo vyvíjet myšlení a city? Jaké jsou hranice toho všeho? Je tak lačný pokroku, že se ve snaze vědět všechno nejlíp sám zahubí. Vážně povedená větev, Matičko. Neví čeho je schopný, nezná své hranice. Víš to Ty sama? Podívej se, co všechno natropil. Jedná jako zbrklé dítě, zahrává si s věcmi, o kterých mnoho neví. Předem nemůže vědět, jaké následky budou mít jeho činy. Jenom tuší, odhaduje, věří výpočtům.

Prý je matematika vesmír. Takové věci nechápu, matematika je mimo mé chápání. I nekonečná velikost vesmíru je mimo mé chápání, což vlastně předchozí výrok potvrzuje. Pak mi tedy povězte, pokud ví, co se stane, proč to dělají? Za pokrok je cena sebedesktrukce snesitelná? Víte, já to tak nějak tuším. Nevědí. Zkouší. Nic není jisté, pokud se to utají, máte další pokusy. A pak je to stejně všem jedno. Dnes nemám chuť babrat se v konkrétních případech, takže možná mlátím prázdnou slámu. Jsem nešťastná a musím se z toho vyhrabat. Mír s váma všema, někdy nashle.

Digitální malování!

3. května 2015 v 18:40 | Kiwi Zelená |  Kresby a jiná dílka
Ano! Milá Kiwi konečně povýšila z hodnosti Malování Windows na o něco vyšší Paint Tool SAI. Otevírá se přede mnou téměř šílená paleta možností, umírám chutí jich vyzkoušet co nejvíc. U nedávného článku, ve kterém jsem prezentovala své pokusy o kresbu Altaira, se ozval Black, můj dávný známý. *checheche* Sledovávala jsem jeho blog a jeho nynější komentář mě celkem kopnul. Proč bych si sakra neměla dát ještě jednu šanci? Zas tak těžké to být nemůže, che! Samotné ovládání mi nakonec přijde docela jednoduché, pak ale přijdou na řadu individuální schopnosti, které ani sebelepší program nezachrání. Každopádně, do tajů "vyššího" kreslicího programu mě zasvětil bratr, ve chvilkách mezi načítáním další mapy a odbíháním k lednici. Díky ti, hlodavče.
Netvrdím o sobě, že to najednou umím, ale už tomu alespoň rozumím. A mám z toho takovou radost, že se chci "pochlubit" svými výtvory. Prý je každý další obrázek lepší, procvičování dělá mistry. Tak uvidíme. :)

Femscout v mém podání.

Měsíc květin

1. května 2015 v 20:13 | KZ |  Z terénu
Včera byl nádherný den, sluníčko svítilo, prodloužený víkend byl přede mnou a škola za mnou. Procházela jsem parkem a cítila to v duši. Tu radost. Kolem mě kvetly spousty pampelišek a sedmikrásek. Jírovce skláněly své větve obtěžkané masivními voňavými květy. Hrdlo se mi svíralo v alergické reakci ale to ničemu nevadilo. Byla jsem na těch několik zářivých chvil bezstarostně šťastná. Zalovila jsem ve vzpomínkách na rané dětství a pustila se do pletení věnce z pampelišek. Zaplétala jsem jak smetanky lékařské, tak jejich všemožné kolegyně se žlutými hlavičkami. Po boku mi valil potok a v korunách zpívali ptáčci. Cítila jsem hluboký pocit uspokojení z toho, že už je umím téměř všechny pojmenovat.

Studenti naší školy měli Poslední zvonění. Byl to rozhodně rušný den, ale byla zábava. Oni maturují příští týden, ale mě to naštěstí čeká až za rok. Už teď ale cítím, jak je ta doba děsivě krátká. Neustále se musím uklidňovat, ale ty hlučně tikající hodiny mi nedají spát. Myšlenka na to, co musím v životě udělat, abych byla alespoň někdo průměrný, mi nad hlavou visí jak Damoklův meč. Chtěla jsem začít s přípravami co nejdřív, ale přijdu si strašně přesycená. Víte, jednoho docela unaví být pořád ten špatný, ten neschopný, ten nevděčný, ten ničema. A dnes ani nesvítí sluníčko, barvy blednou.

Poprvé v životě mám pocit, že mám času habaděj, ale není mi k ničemu. Nejsem schopná. Udělala jsem toho za dnešek tak málo, že je to až směšně nevyužitý den. Naučila jsem se kreslit v PT SAI (díky brácho). Přeházela si barvy na blogu. Udělala jsem si půllitr bílé kávy a čtyři velké čaje. Včerejšek jsem zabila koukáním na seriály. Někde jsem se doslechla o seriálu Arrow a ačkoli mě zpočátku moc nebral, líbí se mi čím dál víc. Bohužel pro mě. Vím, že je to celkem ptákovina, ale chytlavá. Ale už kvůli super postavě hlavního hrdiny to má plusové body. :D Taky jsem se proháněla na Pandoře. Zatím můžu říct, že dvojka u mě jednoznačně vede před jedničkou. Pre-sequel jsem ještě nehrála. A pak samozřejmě bodují Tales from the Borderlands, ale to ani nemůže být jinak. Mimochodem, dala jsem tátovi přečíst oba díly Metra. Líbilo se mu to, ačkoli se snažil některé situace logicky vysvětlit, ačkoli byly dle mě nevysvětlitelné. Strhlo se v naši obvyklou bolestnou debatu, tentokrát třeba na téma rtuťových výbojek nebo přežití mutantů na povrchu...

Začla jsem tak poeticky a skončím zase u bezcílného plácání. Je těžké držet se jednoho konceptu. Kamarádka mi řekla, že je velice pravděpodobné, že trpím rozdvojením osobnosti. Díky ti za to, drahá.

Každopádně, květen je před námi. :) Těším se jak malá, až se vrhnu na některé věci, které jsem si pro sebe nachystala. V létě jsem se umluvila na brigádu u mámy v obchodě, za přivýdělek bych si konečně mohla pořídit ten luk, co už po něm tak toužebně koukám delší dobu. Chtěla bych to už začít zkoušet. Taky jsem se upsala na dva týdny dobrovolnických prací pro Hnutí DUHA. Budou to užitečné zkušenosti a dobrý pocit, pokud to přežiju v jednom kuse. Odkaz je tady. Pokud chcete a máte čas, přidejte se, ráda vás uvidím. Účastním se toho v NP Podyjí a CHKO Moravský kras. Je to nejblíž a snad nehrozí, že bych se u toho přizabila. I když, no, uvidíme. :D

Dá se říct, že to jsou parádní plány. Já se ale vždycky do poslendí vteřinky bojím, že se něco pokazí a bude z toho noční můra. Asi "přirozená" nedůvěra v sebe a okolí. Nejvíc se ale nemůžu dočkat, až pojedeme s našima do Bílých Karpat. Teď tam poroste tolik nádherných květin! Víte, byla jsem sice s mámou na Floře (proč ne, když to máme co by kamenem dohodil), ale stojím si za tím, že nejkrásnější květiny jsou ty v přírodě. Na zahrádce zavrtané v zemi, v parku obklopené měkkými trávníky, na louce ve víru vůní a barev. Na Floře byla sice pěkně stylizovaná hala, ale já se mohla ubránit pocitu, že ty řezané květiny visící ze stropu za stonek byly prostě mrtvé. A já na mrtvolky koukám docela nerada, chybí jim ta jiskra, která ve mně při pozorování živých rostlinek probouzí radost.

Takže je před námi květen, měsíc květin. Měsíc životní energie. Asi si sestavím pracovní plán, ať ji využiju na maximum. Mějte se pěkně. Všem šťastně spárovaným přeji co nevíc lásky. Slyšela jsem taky, že dneska hrajeme hokej. Jde to trochu mimo mě, ačkoli všichni z toho mají celonárodní událost. Mám samozřejmě radost, že máme pro naše milé hokejisty takovou podporu. Jenom mě vždycky nebaví a docela mrzí poslouchat, když po naší prohře řada "věrných fanoušků" na naše mužstvo nadává. Tak snad jim buď fandím ve všem, nebo vůbec, ne?

P.S.: Byla jsem v Praze. Nádherný výhled ze střechy ND, že ano? :)

Už jsem to zase natáhla až přespříliš. Pište mi, prosím, své dojmy, na odezvě mi vážně záleží. :)