Únor 2015

S tužkou v ruce

28. února 2015 v 15:47 | Kiwi |  Kresby a jiná dílka
Tohle je sběr všech mých kreslených či jinak zrozených výtvorů za uplynulý čas. Odklonila jsem se od kreslení reality a vytvářela spíše katastrofické postavy a jiná podivná vzezření. Snaha o kreslení asasínů, snaha o kreslení čarodějek, snaha o nakreslení něčeho kloudného. Posuďte sami, jak se mi dařilo.

Pozdravuje vás moje tužka! ;)

Nabídnu vám kytku, přátelé

10. února 2015 v 15:26 | Kiwi Zelená |  Fotografie
Je to dost svérázné. Snažím se alespoň napovrch působit v pohodě. Nedávno mi trenérka řekla, že neví, co se to se mnou děje, že vypadám jako bez radosti ze života. Vlastně bývalá trenérka, pokud mám být přesná. Stále se jí zodpovídám, ale už na trénování dlabu. Proč ten pohled, je to snad něco strašného? Asi se trápím, milí čtenáři. Nikdy by mě nenapadlo, že mi vážně tak chybí má bývalá přítelkyně, asi umím dobře lhát sama sobě. Ale když se uprostřed noci proberu, rozstřesená a zahlcená zoufalými myšlenkami, asi je někde chyba. Obvykle mívám jen rychlé závachaty pláče, ale tamten byl dost intenzivní. Víte, co se říkám o tom, že některý lidi prostě emoce dusí pod pokličkou? Nemůže to být napořád, není to přirozený. Řeknu vám to takhle- je mi smutno. Asi vážně nemám radost ze života.

Nevím, jestli mi pomůže se vypsat. Co chci tímhle článkem sdělit "světu"? Potřebuju najít nějaký blízký cíl. Neměla bych dostávat takové záchvaty zlosti a smutku. Jeden přišel taky docela nedávno, na horách. Tam mi došlo, že všichni moji kámoši se navzájem pomlouvají a nejlepší kamarádku vlastně tak docela neznám. Že věci, o kterejch jsem si myslela, že jsou pevný a neměnný, jsou přitom pohyblivý jako písek. Jsem dnes speciálně ufňukaná? Co se dá dělat. Těším se na jaro. Až vyrazí zelená tráva, až začnou stromy pučet a květy se rozvíjet. Na ten teplý vzduch plný života. Koupila jsem si hyacint. Voní šíleně, až se z toho točí hlava. Ale vypadá nádherně a připomíná jaro. Novou naději. :) Koupila jsem si také učebnici latiny, plánovala jsem původně celý seminář, ale nevyšlo to. Nevím ještě, co se mnou bude za rok dva, ale znalosti se budou hodit. Obzvlášť ty, které bych mohla využít v praxi. Měla bych věnovat studiu víc času, kvůli perspektivě, že ano.

Co podle mě vyléčí všechnu bolest? (TT) Čas se možná nabízí, ale podle mě mu to moc trvá. Lepší je možná plánovat do budoucna. Už teď se těším, až si v květnu vyjedeme do Bílých Karpat na kytičky. Myslím, že příroda umí léčit bolest perfektně. Zelená barva vás pozvedne na duchu, nádherné výjevy života vás zahřejí u srdce. Bylo by sice fajn, kdyby tam s vámi byli i vaši milí zlatí, ale někdy to prostě neklapne. Život by měl jít dál, ne? Oni to tak asi chtěli, když se na vás vykašlali bez jediného slova na rozloučení. Doprčic. :( Asi neexistuje univerzální lék na bolest. Člověk se přes to musí přenést. Omlouvám se, další článek co nemá hlavu ani patu. Sama jsem zmatená. Možná bych měla s blogováním praštit, produkovat takovéto výtvory by snad mělo být zakázané... Užijte si fotky, snad vám zlepší náladu, i když jsou to jenom pokojovky.

Orchidej

Trnová koruna

Nevím jak se jmenuje (ví někdo z vás?)

Vánoční kaktus

Hyacint