Věčná honba za něčím...

6. prosince 2014 v 22:57 | Kiwi Zelená(č) |  Koš
Mozková šťáva. Jen na vlastní nebezepečí. (edit 9. 12. 2014)


Asi mi tak trošku šplouchá na maják. Mozek se mi koupe v rosolovité tekutině a je dobře. Pokud jsem se snažila nějak přesvědčeně působí, dochází mi patrně sil a kamufláž začíná poblikávat. Nejosiřelejší myšlenky mojí existence se obnažují. Veškeré snahy ostatní přesvědčit, že zcela v pořádku, mě vyčerpávají. Skoro si sama začínám myslet, že vážně nejsem tak úplně psychicky zdravá. Stačí mi jejich pohledy a vím, že na mě koukají jako na nenormalitu. Otázka je, jestli to jde zvrátit a jestli vlastně chci. Zahodila jsem sport svého dosavadního života, praštila jsem s veslováním. Distancuju se. Nevím co chci. Snažím se dosáhnout harmonie, ale nejde to. Balancování mě jenom vyvádí z rovnováhy.

Pomáhá dejchat a snažit se nemyslet dopředu. Taky pomáhá nedívat se okolo, abych neviděla, jak můj život zpustl. Je mo dobře a to je na tom to nejhorší. Nemělo by být. Všechno v mým krátkým životě jde z kopce. Štěstí ve škole mě opustilo. Už nezvládám dál kličkovat. Chce to změnit taktiku, dokud si uvědomuju, že jsem tady. Nejradši bych zavřela oči a nechala svou hlavu odplout někam jinam. Ten svět mě tak vábí. Odvádí mě od povinností a od možné budoucnosti. Odvádí mě od blízkých a od mých ostatních vášní. Přetrvává jenom jedna. Svět, ve kterém je všechno možné a nikdy se nestane skutečností.

Je to divný popis? Jo. Třeba se jednoho dne proberu. PROSÍM.

Well, možná bych se neměla snažit psát takovou subjektivní prózu. Pravda je, že nejsem ve své kůži, nevím co mám dělat, a cítím na sobě obvinění ze závislosti. Na čem ale? Na světech neskutečných? To je asi jasná pravda. Vážně jsem praštila s veslováním, protože jsem měla pocit, že už to není ono. Teď ale pustnu. Trápí mě to. Horší ale je, že nevidím nic jednoznačně. A tak se ženu dopředu s tím, že čas to vyřeší za mě. Že zítra bude moje situace lepší než dnes. Možná to chce změnit přístup. Každopádně, je mi divně. Nepřetržitě. Měla bych pracovat, ale nedokážu se moc koncentrovat. Něco normálního vyplodím, až uzraje čas. A mimochodem, nehty stále rostou. Kupodivu je jejich nekousání jedna z mála věcí, které mi poslední dobou jsou bez menších problémů....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama