Ještě jednou to zkusím...

21. listopadu 2014 v 16:24 | Kiwi Zelená |  Témata Týdne
Sami určitě znáte ten pocit, když se vám něco nedaří. Snažíte se něčeho dosáhnout stůj co stůj, ale cosi vám stojí v cestě a brání jejímu naplnění. Říká se, že se nemáte vzdávat. Tak to zkoušíte znova a znova. Pokud absolvujete už x-tý neúspěšný pokus, možná si kladete otázku, jestli má cenu se o to pokoušet. Jestli váš cíl náhodou není nemožný a nedosažitelný. Je to možnost, kterou si nikdo z nás nechce moc připouštět, pokud má v sobě špetku bojovnosti. Ale rozhodně existuje. Určitě je tu nějaká hranice, přes kterou by jsme neměli ve svém (bez)nadějném snažení překročit, abychom nebyli za blázny a neplýtvali zdroji i časem.

Nebo není?

Všechno jde, když se chce. To je ale docela sporná věta. Rozhodně nemůžeme vůli dosáhnout všeho. To by byl především nesmysl. Základem je tedy dávat si správné a dosažitelné cíle. Můžeme se pokusit o všechno, co jde. Je tahle modifikace pravdivá? Já bych řekla, že má k pravdě rozhodně blíž. Neustále je mi omíláno, že všechno je o hlavě. Je to naše vlastní vůle, co udává, jestli v něčem uspějeme nebo ne. Já ale věřím, že jsou tady i jiné faktory.

Poučíme se vůbec někdy ze svých chyb? Tohle je otázka pro každého z vás, já se o to minimálně snažím. Zjistila jsem, že prostě nestačí napsat na papírek odrážkovitý seznam všech svých cílů. Bylo by mi to k ničemu, jenom by mě děsilo, že jich mám tolik a že to nemůžu zvládnout. Je mnohem lepší brát si je jeden po druhém. Pořádně si promyslet, čeho vlastně chci dosáhnout, ujasnit si to, a nepoužívat prázdné fráze. Pokud si například napíšete na papírek, že chcete zhubnout, je to k ničemu. Musíte si ujasnit, jestli chce snížit váhu, vyměnit tuk za svaly, zpevnit postavu nebo se prostě jen změnou stravy cítit líp a lehčeji. Těžko se to popisuje, protože si musíte svoje priority přebrat v hlavě sami. Potom musíte vymyslet plán. Hlavní je, aby se dal plnit, můžete začít zlehka a pak přitvrdit, až si zvyknete na nějaká prvotní omezení. Klidně si ale vymyslete i pomůcky. Může jít o drobnosti, hlavní je to, aby jste neměli pocit, že si nějak příšerně odpíráte, nebo tak nějak. To by ničemu moc nepomohlo, pravděpodobně byste to nevydrželi.

Ačkoli jsem uvedla příklad se stravováním, nemám rozhodně na mysli jenom to. Mluvím třeba o mém nynějším případu s kousáním nehtů. Abych to na začátek osvětlila, koušu si nehty už strašně dlouhou dobu. Je to příšerný zlozvyk, ruce potom vypadají tak příšerně, že se za ně stydím. Nejedná se jen tak o ledajaké kousání. Hraničí to možná trochu se sebepoškozováním. Jsem schopna si kousat nehty, ačkoli "už tam žádné nemám", když to musím takhle říct. Někdy i do krve, což může způsobit infekce. Hlavní problém je ale v tom, že nehty jsou tak oslabené, že nestíhají dorůstat, takže ustupují. V praxi to vypadá tak, že se vám obnažuje nehtové lůžko, nehty se zmenšují a "oddalují od konečků prstů". Nebudu vám sem dávat žádné obrázky ošlivě okousaných nehtů, protože to není moc pěkný pohled. Pokud o to stojíte, vygooglete si to. Taky se omlouvám stálejším čtenářům, pokud jim právě mínění o mě kleslo z 0,1 na nulu. O některých věcech není snadné psát, ale je to potřeba.

Já se ale rozhodla proti tomu bojovat. Každý, kdo ví, o čem mluvím, by proti tomu bojoval. Zápas vlastní vůle s zažitou přirozeností. Jak jsem naznačila už na začátku, je to běh na dlouhou trať a provází ho množství neúspěchů. Nejhorší je na něm to, že nehty máte stále u sebe a kdykoli můžete nevědomky sklouznout zpátky. Stačí pár stresových situací a ruka jde k puse téměř automaticky. Zdá se tak téměř nemožné se toho zbavit. Ale určitě není.

Já se rozhodla to znova zkusit. Ano, ještě jednou to zkusím, tentokrát s vypětím všech možných sil. Budu se snažit udržovat se v pohodě, neustále si zaměstávat ruce a ústa. Musí existovat cesta. Našla jsem si takovou malou hračku, písečnou ještěrku, určitě mi pomůže.

A závěr na závěr? :) Pokud něco opravdu chceme, žádná hranice pro nás nic neznamená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 21. listopadu 2014 v 20:28 | Reagovat

Držím palce s bojem proti okousávání nehtů :)
Já jsem bohužel ten typ, který začíná vždy tím nejtěžším a prakticky nesplnitelným, mám na sebe velmi vysoké nároky a to se odráží i na cílech. Chjo. Ale taky se s tím pokusím něco udělat. Článek mi něco dal :)

2 womm womm | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Pekne napísané , aj keď s tým posledným citátom teda nesúhlasím. Možno si to myslela ináč, ale mne to príde tak, že odporuje úvodu Tvojho článku. S modifikáciou toho príslovia som určite súhlasil viac a aj so všetkým, čo si o dosiahnutí svojich cieľov písala.
Ešte jedna vec. Viem ako sa cítiš čo sa nechtov týka. Mám presne taký istý problém, akurát že som sa prakticky nikdy nepokúšal prestať :D Mňa to proste baví. Jediné čo mi na tom mať dohryzené nechty vadí, sú reakcie typu "Veď Ty nemáš nechty!" ... vtedy sa tvárim, že "hold on b***ch, nepreháňaj" :D S Tvojim pokusom Ti prajem veľa šťastia :)

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 13:17 | Reagovat

Je vidět, že jsi skutečný realista. Umíš vidět funkčnost věcí a neřešíš vše spirituální cestou, i když s tou vůlí máš naprostou pravdu. To rčení je pochopitelně nadsázka. Vůle neumí sama o sobě vyřešit všechny problémy - je to jen prostředek a nástroj. Tohoto příslušenství je ale vždy potřeba - tak jako u tvých nehtů. Rozumím ti a chápu tě - vůbec se za sebe nemusíš tolik stydět, je to normální, každý máme zlozvyk. Držím ti palce...

4 Bocian Bocian | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 22:11 | Reagovat

Akoby som tento článok napísal sám. Mám množtvo snov, robím si zoznamy, som frustrovaný a vo všetkom zlyhávam. Neviem, či je lepšie úpenlivo a poctivo plánovať čin, alebo sa naň spontánne vrhnúť...

A moje nechty? Akosi si ich nemusím strihať :-D. Pozerám na ne, sú krátke a ja ani neviem, ako k tomu zas došlo. Už som si od toho dokonca odvykol, ale potom prišiel znova intenzívnejší tlak, prestal som kontrolovať ruky a bolo po výstavných nechtoch :-D. Každopádne ti veľmi držím palce!

5 Alfirin Alfirin | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 22:41 | Reagovat

To tak znám - já si rafu nehty od mala, ne a ne se to odnaučit. Ale je pravda, že to nijak moc neřeším - sice mám občas záchvaty, že si řeknu "je to hnusný, musím s tím přestat", ale za pár dní nad tím zas mávnu rukou, že musím řešit důležitější věci než nehty... Mno, ale podle toho to pak taky vypadá :-D Držím palce ať se ti to povede! ;-)

6 stuprum stuprum | Web | 27. listopadu 2014 v 13:23 | Reagovat

Nemáš vitamíny, když si koušeš nehty. :)

7 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 1. prosince 2014 v 18:56 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to bylo prospěšné i někomu jinému mimo mě. :) Díky a tobě taky přeju hodně sil a pevné vůle! :)

[2]: No, v průběhu článku to tak nějak plyne samo. Hlavně že jsem byla jakž tak pochopena. Díky za podporu. :)

[3]: Já se hlavně snažím dosáhnout úspěchu. ;) Díky.

[4]: Jo. Myslíš si, že už je to v pohodě a pak bum, a je to zase zpátky. Měla jsem nádherné nehty ještě minulý rok touto dobou, myslela jsem si, že už je to za mnou. Každopádně, díky. :)

[5]: Taky jsem nad tím mávala rukou, ale už jsem tak nemohla dál pokračovat... Díky. :)

[6]: Nemám vitaminy, a proto mi dorůstají tak pomalu. Jinak nevím, jaks to myslel... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama