Básnické přemítání

6. listopadu 2014 v 14:00 | Kiwi Z. |  Poezie
Nedávno jsem se zarazila nad jednou docela zásadní věcí, bojím se říct, jestli přirozenou nebo ne. Pohrávala jsem si s rýmy a řečí vázanou ve škole, když přišla spolužačka. Ani si nechtěla nic přečíst, v tomhle dokonale respektuje všechno nevyřčené, prostě jenom přišla. A já se přistihla, jak si svoje papírky a čmrkance schovávám. "Hlavně ať to nikdo nevidí! Ať nikdo neví, že se snažím skládat básně!" A když mě odhalila, byla jsem z toho prostě v rozpacích. Jako by to bylo něco špatného a tajného. A to jsem jako malá dávala básníčky číst rodičům, ráda recitovala a dokonce se účastnila i soutěží jako "nadějná básnířka" (zde velké množství nadsázky :D) Co se stalo? Najednou už nechci, aby si moje výplody mysli někdo spojil s mojí fyzickou osobou. Snad se bojím kritiky? Nebo toho, že v básniích až příliš odhaluju věci, které by jinak měly zůstaly skryty? Hm, možná. Ale předhodit svoje snahy anonymně na internet, kde si je teoreticky může přečíst celý svět, mi problémy nečiní. Co je to vlastně za divnou logiku?

Pod čarou na vás číhají dvě "rýmovačky", pokud jste na ně připraveni. Kritizujte dle libosti. ;)


Na hraně šílenství
V tichu co léčí, ostré zvuky v křeči,
ježí mi záda, ta zlá maškaráda.
V mlhotném klidu, jak bouřící vlny,
drásají mysl, a jsou jí plny.
Spojené vytěsní myšlenky ostatní,
pod clonou vzteku mi seberou dech,
s rukama na uších, bráním se bezradně,
ozvěně zvučné v těchto chladných zdech.

Nejisté zítřky
Myšlenky na zítřky matou mě poměrně,
nejhůř snad že ve svých rukou je mám,
zdá se, že možností máme tu nezměrně,
toť možná důvod, proč teď klopýtám.
Nejsou tu jistoty, jistoty neměnné,
všechno se otáčí jak vítr vane,
třebas že dnes něco zdá se ti kamenné,
nemůžeš vědět, co zítra se stane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. listopadu 2014 v 14:23 | Reagovat

Nemůžeš se tvářit chlubně,
když si tvoříš tajnosnubně.

2 m. m. | Web | 6. listopadu 2014 v 20:02 | Reagovat

To mě vrátilo do základky a gymplu, kde psaní básniček bylo cosi trapného a pokud tě přistihli, jak veršuješ, okamžitě jsi byla extrémně out. S výjimkou veršování pro školní časopis, tam to nikomu samozřejmě nevadilo. Ale dělat to z vlastní tykve ve vlastním čase? Magor.

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 8:48 | Reagovat

U mě je všeobecně známo, že básním, ale přesto to také schovávám. Zvláštní ale je, že ne před vrstevníky. Před rodinou. Nebojím se, že by se mi smáli, jako spíše toho, že občas píši básně z pohledu trochu kontroverzních postav, a vžívám se do nich, i když s jejich názory nejsem ztotožněná. Navíc, já nepíšu nic jiného než rýmovačky na kritiku dnešního světa, nebo, ten horší případ- romantické. Pro představu (je to pochopitelně jen úryvek:)

Nelze proti nim bojovat,
nelze nad nimi vyhrát,
nelze jim tváří v tvář stát,
na to jsme příliš ztracení,
ale jak mám bez tebe přežít další den?

Toto je například světokritika i romantická báseň. A uznej, že to se rodičům dává číst těžko...

Jinak, tvé básně nejsou opravdu špatné. Sice jsou některé rýmy trochu nucené a kostrbaté, ale má to myšlenku, a je to i vcelku originální.

4 Em Age Em Age | Web | 7. listopadu 2014 v 14:01 | Reagovat

Šílenství se moc povedlo. :)
Jinak hej, mám to podobně, ale to bude tím, že blog si většina lidí nespojí s tvojí fyzickou osobou, protože tě většina osobně nezná, je to potom jednodušší.

5 Bocian Bocian | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 9:37 | Reagovat

Tvoje úvodné slová opisujú aj moje trápenie. Keď básnim v škole, mám tendenciu rukou zakrývať pohyby pera a ak nebodaj zistím, že ma spolužiak či dokonca kamarát pozoruje, zdrap papiera hneď schovám a smejúc sa zamaskujem pod pár vyhýbavých rečí.
Pred viacerými rokmi som svoje detské básničky nosil na posúdenie samej slovenčiná. Následne som na dlhú dobu zanevrel na veršované strofy, no a teraz sa akosi potajme vraciam. Ale zdá sa mi, že sa podvedome za výtvory hanbím... Tu na internete, medzi vami, však určite nie.

Básničky sa mi veľmi páčili :-). Príjemne sa čítali, slová dobre padli do úst. Stotožnil som sa najmä s druhou. A tiež ma prekvapilo, akú máš pestrú poetickú minulosť :-D.

6 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 8. listopadu 2014 v 15:02 | Reagovat

[3]: Zajímavá kombinace.
Snažím se ty myšlenky zrýmovat, aby pasovaly hlavně zvukově, po přečtení. Nevím, jaká část ti přišla kostrbatá, škoda, žes ji neuvedla.

[4]: Díky. :) A asi to bude tím, no.

[5]: Nevím, jak to líp vyjádřit...
Díky. A k té "poetické minulosti", nebylo to s ní zas tak vážné. Účastnila jsem se soutěží, jednou byla i oceněná, ale to jsem byla malá. Bylo mi asi 11. V tomhle věku šlo hlavně o to, že jsem psala svým pohledem a dobře se to četlo. Nikdo nepožadoval žádnou profesionalitu nebo tak něco.. :D U mě by se jí ani nedočkal.. :D

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 13:32 | Reagovat

Když jsem psala básničky na střední, tak bylo pár spolužaček a kamarádek, kterým se to hrozně líbilo a obdivovaly mě za to.. proto mně nevadilo jim to dávat číst. Jednou jsem dokonce udělala referát z mých básniček. Ale tak nějak jsem neuvedla, že jsem je psala já. Nechtěla jsem jen, aby si to kdy přečetla rodina. Jinak jsem bývala vždycky hodně otevřená a nedělalo mi problémy říct o sobě kdekomu cokoliv. Dneska jsem o dost zdrženlivější, takže už bych asi taky nechtěla, aby někdo četl něco mého :) Někdo, kdo mě zná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama