Červenec 2014

Minecraftí minihra

21. července 2014 v 23:07 | Kiwi |  Hry
Nenávidíte Minecraft? Ok. V tom případě tohle není pro vaše oči. Není to pro vaše oči ani v případě, že ho úplně zbožňujete, protože to byste mě asi pomluvili. Ale nejsem žádnej potřeštěnej "kid", co se hraje Minecraft od rána do večera a má místo mozku krychli. Jen aby mezi náma bylo jasno. Občas prostrě dostanu chuť si MC zahrát. Protože ale pořád převažují ostatní hry a moje vlastní fantazie, vymyslela jsem si minihru. Jde hrát minecraft jako strategii?

Naběhni do vesnice, naspawnuj zombíky na hardcore a s potěšením sleduj, jak bezbranní vesničané utíkají a padají k zemi, popřípadě se mění. Východ slunce odkrývá celý masakr a po chvíli po celé akci nezbude víc, než jen hromádky shnilého masa. No, možná vám teď připadám divná. Co se dá dělat. Vesnice teď ale zeje prázdnotou a přímo volá po rekonstrukci. Začneme hradbami, které budoucí obyvatele ochrání před nebezpečím z vnějšku. Třeba před slizkými kostkami, v mém případě. Pokračujme přidáním důležitých strategických míst. Co třeba ve Skyrimu nikdy nikde nechybí? Správně, hospoda! Přídáme třeba obchod, stáje pro cestovatele, farmy na jídlo, kováře, pekaře... a najednou se nám s trochou fantazie vylíhne z obyčejného minecraftu docela zábavná strategie. Provedeme sčítání lidu, tomu nám pomůžou třeba ukazatele na střechách. Přidáme nové budovy, vylepšíme staré. Přidáme další studnu. Vytvoříme farmu kousek za městem, potřebuje vlastní studnu a cestu, po které se bude vozit jídlo do vesnice. Nebo do města, záleží na vaší rozpínavosti.

Šlo by to vymyslet ještě líp. Přidat nějaké "stezky odvahy", jednoduché a složitější úkoly. Šly by tam nacpat módy všeho druhu, šlo by to udělat víc "epičtěji", ale víte co? Mě tohle stačí. :-) Na chvilku to zabaví a v další chvilce už mám jiný program. :D

P.S. Jo, jasně, jsem noob a magor a ničím si svou veškerou reputaci kterou mám. Ano, přesně to dělám, ačkoli jsem slíbila opak. Ale copak je to tak moc špatné, hrát si a pak o tom plácat nesmysly? :-D




Tři tečky a vykřičník

18. července 2014 v 17:50 | Kiwi
Ok., tohle nevyšlo. Nic vlastně nevyšlo. Měla jsem pocit radosti a smysluplnosti, ale to ne, ten si nezasloužím. Vždyť jsem přece tak špatná!

Jak jim tohle můžu dělat? Já a nikdo jiný.

Kdyby se aspoň trochu zajímali, trochu opřeli. Ne, oni jen ničí a na oplátku by chtěli práci a vděk.

Ty budeš dělat přesně to, co ti řekneme. Přesně v tolik, v kolik ti řekneme. Že se ti to nelíbí? Ale to nás nezajímá. Bude to tak, jak chceme my.

Proč mě nenecháte dýchat? Proč mi nedáte trochu radosti? To se potom divíte, že utíkám do jiných světů. Nechci s vámi být. Nechci, abyste mi brali to málo, co jsem si vytvořila. Já sama. Chci si to nechat.

Tak mě nechte být. Nechte mě být nebo už to nevydržím! Nevydržím se tvářit, že je mi to jedno.

Abych to líp strávila, tvářím se lhostejně. To se vám taky nelíbí. Přestaňte mi nadávat.

Přestaňte. Taky se umím naštvat. Může to být horší. Já s vámi chci vyjít. Tak proč mi to sakra děláte?!

Dost už...!

Proč mi prázdniny plynou tak rychle

9. července 2014 v 18:26 | Kiwizák |  Z terénu
Je to až neskutečné. Mám pocit, že se jenom zamyslím, zakoukám, a hodina je pryč. Řekla jsem si, že aby mi tak moc neutíkaly a nebyly moc promarněné, dám si na každý den nějaký úkol. Něco, co budu dělat, abych si mohla třeba do diáře napsat- dnes jsem dělala to a to, zítra budu dělat tamto, a bla bla bla. Určitě mě chápete. Není totiž příjemné, když zapomenete, co jste dělali ráno. Když třeba někomu k narozeninám popřejete dvakrát, někomu zase odkývete jeho plány a za chvíli na něj koukáte jako spadlí z višně. Možná je to jenom mnou, ale do takového stavu se dostávám, pokud si špatně rozvrhnu prázdniny. Taky se vám to stává, nebo jsem jediná?

Můj model prázdnin se odvíjí od dvou základních stavebních kamenů- tréninky a dovolená rodičů. Dokud nám trenérka oficiálně nedá prázdniny, což se stává obyvkle po návratu z MČR, prostě jedu dál. Obvykle týden až dva prázdnin tedy pokračuju ve všedním režimu, s jedinou vyjímkou, ráno spím. Mám víc volného času, což znamená více hodin snílkování, více hodin toulání se a dokonce nějaké hodiny navíc uklízení. Ale nejsou to tak docela prázdniny, že. Hned po odpískání tréninků se mi uvolní další čas, můžu vyrazit i jinam, třeba navštívit babičky nebo jiná města. V rámci ČR, samozřejmě. Další mezník jsou dva týdny dovolené, které si rodiče vybírají. Jeden z nich připadá na hory, druhý na ostatní. Takže jsou to většinou kola, voda nebo trajdání po republice. Vážně, jsou to nejlepší týdny prázdnin, i když ne vždy jde všechno podle plánu. Nejradši mám hory na Slovensku. Má to prostě neskutečné kouzlo. Není to ani tak o tom, že by se mi nelíbily ty české, ale jelikož jsme byli s bráškou turisti už jako maličcí, zvykli jsme si na ně. Zevšedněly nám. Samozřejmě, nedá se to tak říct úplně u všech, ale u některých to platí. Vlastně nemluvím jenom o horách, ale i o ostatních přírodních památkách. V tomto směru má ČR rozhodně co nabídnout. Nemůžete se tedy vůbec divit, že ty příjemně strávené dny utíkají jako voda....

Kempink u babičky spočívá v tom, že nás rodiče odvezou k babičce do Čech a třeba za týden si nás přijedou vyzvednout. Není to špatné, přece jenom, je to změna prostředí, oživení. Pro babičku rozhodně taky, žije tam sama ve velkém domě se zahrádkou, s bandou opelichaných slepic a milovanou televizí. Ten pobyt je komplikací snad jedině pro naše trávící ústrojí, babičina poctivá česká kuchyně a báječné koláče s domácím ovocem by zmohly i ty otrlé. Ručička na váze stoupá. :D Kromě nějaké práce na zahrádce a zavařování se pak řeší převážně jídlo, začíná se vařit už ráno, když většinou ještě spím (rozumějte mi prosím, o prázdninách jsem schopna spát i do jedenácti :D), po vydatném obědě následuje vydatná siesta a pak teprve nějaká ta prácička v zahradě a podobně. Následuje kafíčko, zákusek a hromada televizních pořadů, mnohdy až pozdě do noci. Namáhavý způsob trávení prázdnin, to vám řeknu. :) No, hodně jsem to osekala, samozřejmě to zahrnuje i jiné aktivity, ale není to žádné vzrůšo. Já taky navíc k ponocování preferuji počítač, na televizi nekoukám.

Rozvíjím o prázdninách samozřejmě i sporty, kromě veslování, které se omezuje na začáteční týden a poslední 2-3 týdny, tam také patří jízda na kole, plavání, někdy brusle (pokud se hecnu), badminton a basket (pokud přemluvím bráchu) a někdy běh (pokud přemluvím sebe :D). Už dvakrát nám vyšlo i sjíždění, jednou dokonce na týden, ale nevím, jestli se to považovat za sport. Na Vltavě to bylo fajn, ale na Berounce jsme si místy opravdu mákli, netekla a tak jsme pádlovali, dokud nám ruce neupadly.. :D

Abych se dostala k jádru mého "talku", musíte pochopit, že prázdniny jsou docela ošemetný termín. Pro každého to znamená něco jiného. Ale vždycky prostě budou zákonitě utíkat rychleji, než zbylých deset měsíců. Každý den práznin uteče jako nic. A proto už si teď chystám pořádný plán, protože si je nechci nechat proklounout mezi prsty. Nevyrážím nikam k moři, nechystám ani žádné šílené pařby (i když člověk nikdy neví, že :D), bohužel ani nenavštívím žádnou ze svých vysněných zemí.... ale stejně si je hodlám užít. Prostě tak. :D

A mimochodem, dneska mám narozeniny. :D A prší, tak jako před sedmnácti leti, když byly ty velké povodně.