Probdělé studium

13. června 2014 v 4:57 | Kiwi Zelená |  Koš
To jsem si vážně myslela, že to bude horší. Teprve, až Slunce opravdu vyjde a zvedne mě ze židle, zjistím, jak moc velké jsou ztráty. To jsem celá já. Mám za sebou další zcela probdělou noc. Ani jsem oka nezamhouřila. Svítá už tak hodinu a ptáčci zpívají jako o život. Všechno spí, jenom já ne, snad už nemá ani cenu chodit spát, když budu za chvíli zas vstávat.

Představa, že mám všechny ty testy, na které jsem se učila, absolvovat, je vzkustku osvobozující. Pocit, že to mám v kapse, je nejlepší na celé té pitomé záležitosti s šrotováním se nazpamět. Na referát bych se taky asi vrhla hned v první frontě, kdy ž už ho mám tak pracně vykoupený spánkem, že? Ještě nějaké ranní domácí úkoly a kafe s koblihou.

Vážně to nemám ráda. Mám sklony k točení hlavy a padání, k bolesti zad a k mračení se. Všechno z toho jde cíleně léčit spánkem. Ten pocit, když přijdu na trénink a jsem absolutně bez šťávy... Dnešek byl docela dobrý den... teda vlastně včerejšek.... Když člověk nespí, něco mu chybí. Nejenom energie v důsledku nepřetržitého fungování. Taky mu chybí nějaký milník, kde den končí a kde druhý začíná. Chybí mu ta chvilka, během které nemusí vůbec nic, jenom dýchat. Je to prostě celé špatně. Takže celkově moje asi čtvrtá probdělá noc? Noc, po které jsem se ráno nešla vyspat, ale jela dál podle neviditelného programu... Snad ani podle písmenek na obrazovce nejde poznat, že mám mysl zamlženou a zpomalenou, to nepoznáte, že jsem v posledním tažení... Musím vás ubezpečit, že nejsem, ale mám toho jenom plný zuby... :)

Nechtěla jsem psát další článek do koše. Nechtěla. Ale on přišel sám. Přišlo moudro, které chci světu sdělit... :D Člověk není noční tvor. To, že vymyslel světlo a přesunul těžítko svého dne pod umělé osvětlení, na tom nic nemění. Člověk by se měl řídit podle biologických hodin, spát, když je tma, skákat, když je světlo.. Je to pro něj přece mnohem lepší a přirozenější. Další věc, kterou bych měla vtlouct do hlavy hlavně sobě je ta, že spánek léčí a je potřebný. Bez něj se nám velmi težko regeneruje, bez něj to prostě nejde. Takže spát při každé volné příležitosti.. :D

Jasně, že když se potřebuju učit, a opravdu nutně, není jiné cesty. Taky jsem dnes nemusela chodit na trénink, abych to stihla, ale já jsem prostě šla. Taky jsem se nemusela tak dlouho sprchovat a večeřet, tak dlouho rozjímat nad tím čím začnu.. atd. atd. atd... :) Prostě si za to můžu sama vždycky.

První auto odjelo ze sídliště. Bílé a hlasité. Není samo, najednou už neslyším jen ptáčky, ale i dopravu v dálce. K malým cvrlikáčkům se taky přidali holubi, specifické "vrků!" poznám bez váhání. Pokud to teda ovšem nebyly hrdličky... ? :D Na východě jsou červánky. Mám okno na západ, takže mám jen omezený výhled na růžovějící se oblouhu. Co kdybych si dala něco k snědku a šla se probrat ven na vzduch? :)


*EDIT: Východ slunce. Z druhé strany bytu, vážení. :-)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 christiiinka christiiinka | Web | 13. června 2014 v 9:30 | Reagovat

Ten pocit, když sedíš nad učením a ono začíná svítat znám moc dobře :D bohužel :/. Tak ať ti to všechno dobře dopadne :-)

2 K. K. | Web | 13. června 2014 v 11:43 | Reagovat

Heh, tak jsme dvě, kdo v noci nespal. :-D Jen s rozdílem, že mě k tomu vedla nespavost, ne školní povinnosti... Ale noční učení/psaní různých prací, to znám velice dobře. Byl to v podstatě můj život ještě rok nazpět.

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 13. června 2014 v 18:56 | Reagovat

[1]: Díky. :) I když to moc nedopadlo, to asi ten pátek třináctýho, nic jinýho mě nenapadá...

[2]: Ano, ten studentský noční život. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama