Co mě zaujalo

13. května 2014 v 21:04 | Kiwi |  Koš
Už je to téměř dva týdny od mého posledního článku a stala se toho velká spousta. Protože přirozeně vždycky hledám náměty k mé rozličné tvorbě ve svém okolním životě, dalo by se tedy říct, že budu přehlcena inspirací. Ale já nemám extra tvořivou náladu, pouze se potřebuju vypsat. A vyspat asi taky.. :-)

V rámci úvodu ještě můžu zmínit, že uvažuji o přestěhování blogu, z jednoho docela jednoduchého důvodu. Mám dojem, že jsem psala něco v článku o blogu, kde jsem snad vysvětlovala, proč jsem si kdysi dávno zvolila právě tuto adresu. Přirostla mi k srdci, ale i přesto dokáži reálně uvažovat o tom, že bych ji opustila. Pokud jste si všimli varování nahoře, můj blog je odhalen. Nevadilo mi to do té doby, dokud jsem neslyšela svá vlastní slova míněná dobře skřivená v ústech klackovitého posměváčka. Já ho ale můžu bít jak chci, nikdy si ale nebudu jistá, že toho nechá. Bratříček zažehl u mojí milé maminky touhu přečíst si můj blog. Což ve mě kupodivu vyvolalo zděšení. "Vždyť já někdy ani nevím, co se ti v té hlavičce děje." A možná je to tak lepší, mami. Nechce se mi procházet znova své staré články a kontrolovat, kde jsem náhodou něco nezmínila, něco, co by mohlo napáchat škody. A své články nemažu, ze zásady. Pokud bych se ale měla pohnout jinam, byla by to hromada práce, kopírování, mazání a smutných myšlenek. Pochopitelně z toho všeho vyplývá, že vám tady tedy nemůžu zmínit adresu, kterou jsem si vyhlídla, logicky, že ano. Ale pokud by k tomu došlo, dozvíte se ji. Uvažovala jsem o své milované adresce i z praktického hlediska, je dlouhá a špatně zapamatovatelná (předpokládám, mě se pochopitelně pamatuje dobře), byla by lepší nějaká kratší a výstižnější. No, času dost. :D
Přistupme tedy k samotnému obsahu dnešního písmenkového klání. Budu házet slova a k nim vám nadšeně doplňovat svým roztahaným stylem, proč je tahle věc prostě tak zajímavá a proč by neměla ujít vaší pozornosti. :)


Ano, konečně začínáme :-)

Co tedy mi tedy figurovalo v uplynulém čase?
ANANAS. Když se mě mamka zeptala, jestli něco nechci koupit, byla jistě překvapena, když odpověd zněla ananas. Jako malá jsem ananasy vůbec nejedla. Mamka je milovala, ale já se bůhvíproč děsila těch hnědých oček, i když už byly dávno vyškrábnuté. Stejně jako jsem se bála mozaik "žraloků" na dnech bazénů. Ale ta radost, když jsem si rostlý ananas očistila, naporcovala a nakrájela na kousky, když se rozvoněl a vytekla z něj čerstvá a svěžestí sršící šťáva... báječné. Takže jsem zjistila, že miluju ananas. Konzervovaný mi nevadil, miluju Hawai pizzu a pečená masa s ananasem, ale objev čerstvého byl pro mě přelomový. Tak zdravý a osvěžující, a zároveň plnící všechy funkce sladkosti. Na rozdíl od čokolády s sebou ale nepřináší výčitky, ale dobrý pocit. :-)

GAME OF THRONES. Tak už jsem tomu taky propadla. Jsem ale horší než kdy dřív, nevrhla jsem se na knížku, ale na seriál. A tak jsem ronila slzy, když usekli hlavu Neddovi Stark, koukala s otevřenou pusou a nechtěla věřit svým očím, když povraždili jeho syna s manželkou a jeho ženu. Nemusím vyjmenovávat všechny zvraty, nemělo by to smysl. Jenom chci říct, že mě to absolutně dostalo. A khaleese, nevím proč, ale fandím jí, aby ten trůn získala, i když to asi bude znamenat zkázu mých všech ostatních oblíneců. Prostě... Hra o trůny je silně návyková. :-)

Silně návykový, snad možná ještě víc, je další bod. Nebo spíše velikán. Asi hořím platonickou láskou, což je u mě docela podivný úkaz. ROBERT DOWNEY JR. Neříkejte mi, že ho neznáte. Je... úžasnej. :D Poprvé jsem ho viděla hrát Sherlocka Holmese a tam mi učaroval. Takže jsem Sherlocka zhltla z velikým nadšením. Jenže to je (víc jako rok?) zpátky, co mě tedy přimělo si k němu najít cestu znovu? Ehm, začnu asi tak. Avengers mě nikdy nezajímali, vážně. Jenže když jsem omylem narazila na FB stránku Roberta Downey Jr a čirou náhodou si můj mozek dal 1 a 1 dohromady, tedy že on je Iron Man, nic už mi nebránilo na film se podívat. A víte co? Woohoo! :-D Dokonalé nadšení. Absolutně jsem se zamilovala do obou dvou, do Iron Mana i do jeho představitele. :-D Totálně radostí bez sebe jsem začala vymýšlet, jak se ze mě stane fyzik a vytvořím si létající oblek. Ten systém je prostě báječný! Magor, co? :D A co dodat k herci?


Končím s nadměrným užíváním smajlíků, které se vyskytlo v předchozím odstavci a vracím se zpátky na zem. I když se mi nechce. Psala jsem mimochodem i o těch čokoládách, vyzkoušela jsem teď dvě novinky- Figaro mléčná s anasem a s jablky. Ta ananasová je o 200% lepší, takže na to myslete, až budete mít chutě. Jablečná mi připomíná, něco umělého a ještě k tomu zkaženého. Ale možná je to moje fobie z mokrých křížal, kterými plní jablečné kapsy (některé obsahují marmeládu, ale některé mají v sobě inkriminované žluté čtverečky- pokud víte jak chutnají, máte chuť té jablečné čokolády). A taky končím s reklamou na čokolády. Kdyby mě za to aspoň platili...

Když jsem tak nějak zabloudila k těm filmům, docela se těším na pokračování Jak vycvičit draka. Viděla jsem něj ukázky a zdálo se mi, že by to mohl být dost zábavný kousek. Jednička byla super. Tak si říkám, že už jsem dlouho nebyla v kině. Počkat, byla, naposledy na Hořícím keři. Viděl to někdo? Docela zajímavý a dramatický film. Z období po upálení Jana Palacha a později i Zajíce (na jméno si bohužel nevzpomenu). Čtyřhodinová projekce byla náročná, ale když jsem odcházela z kina, měla jsem dobrý pocit, že jsem to vydržela a něco si z toho odnesla. Rozhodně doporučuju.

Měla jsem teď být úplně někde jinde, ale jsme ráda, že nejsem. Měla jsem být na cyklististicko- turistickém kurzu. Pchá :-D Místo toho si tedy ve škole hraju na sekretářku a uklízečku, ale každá zkušenost je zkušenost, že. Novinkou pro mě byla činnost, které říkají specializované osoby MYTÍ KYTEK. Prostě vezmete hadru a krásně, lísteček po lístečku, utíráte prach z nebohých kytiček. Jak z malých, tak i z obřích stromů. Asi nejsem moc zahradnice, ale tohle jsme doma nikdy nedělali. Občas jsme kytky vysprchovali, ale žádný piplačky. Dozvěděla jsem se, že pokud prý kytičky neutřeme, můžou onemocnět. A maturantům se bude špatně maturovat, když budou mít zaprášené květiny. Jasná věc, účo. :-)

Na začátku jsem si slibovala, že snad článek bude mít hlavu a patu. Hlava je někde nahoře, ale patu jsem asi ztratila. Chtěla jsem nějak fikaně zakončit celé tohle tlachání, na které mám sice nskutečný talent, nicméně nedává smysl a dá se považovat za docela nazajímavé. I tak vám děkuji za pozornost, jak se říká po skončení nečeho, co nikoho nezajímalo, ale z principu to přetrpěl. :-) Ne, troufám si říct, že už jsem se vypsala dostatečně. Taky možná můžu hádat, jestli po tomhle ještě pořád moje úroveň spadá do autorského klubu. Víte, záleží mi na tom. Všichni doufají v mé zlepšení. Však já se snažím zlepšit. Po dnešek si zlepšuju svoje dorozumívací schopnosti, celkovou úroveň projevu odkládám na někdy příště. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama