Květen 2014

Filmová všehochuť

31. května 2014 v 22:37 | Kiwi Zelená |  Z terénu
Na televizi koukám pouze příležitostně a do kina se taky dostanu jednou za uherský rok, ale na internetu brázdím filmové vody s lehkostí a radostí. Když je čas, samozřejmě. A protože jsem měla minulý týden takový docela volný, shlédla jsem více filmů, které bych jinak nikdy nemohla stihnout. Každý z nich měl něco do sebe, mám k nim co říct a tak se chci podělit s náhodnými internetovými kolemjdoucími, trochu formou recenze v jejím nejneformálnějším stylu, přece jenom, já na formality moc nejsem. (Asi by ze mě byl špatný novinář, že? Nedávno jsem sklíčeně řešila svou budoucnost se smutným zjištěním, že se od novinářů požadují především HUMANITNÍ obory. Takže novinář píšící o přírodovědeckých tématech je tabu? Hm, stejně bych se na to nehodila, myslím, ale to jsem zase odbočila. :D) Samozřejmě mi pište své dojmy z jednotlivých kousků, ráda si přečtu něčí názor.

Kiwi v citové bouři

18. května 2014 v 22:31 | Kiwi |  Koš
Koho to zajímá? Neměla bych tolik článků házet do koše. Je to nebezpečně návykové. Ale koho sakra zajímá, že jsem přibrala? Copak můžu něco udělat se svojí láskou k jídlu? Nebo k ostatním?

Velké malování!

15. května 2014 v 20:06 | Kiwi |  Kresby a jiná dílka
Po předchozím článku, který byl rozhodně velká kecačka, přichází zase něco na koukání. Jestli pěkného, to můžete posoudit sami. Pokud mě znáte, jistě tušíte, že kreslení na počítači se v mé režii nebude dít v žádném špičkovém programu a nebude produkovat obrázky vysoké kvality, téměř nerozeznatelné od fotek. Bude se odehrávat ve windowsáckém malování, bude jednoduché a bude mít svou vlastní osobitou příchuť. Odhalila jsem u sebe další z velkých zálib. Na co se můžete těšit? Úprava fotek v malování, použití malování na zpodobnění interiéru a rychlotužkoportrét. :-)


Co mě zaujalo

13. května 2014 v 21:04 | Kiwi |  Koš
Už je to téměř dva týdny od mého posledního článku a stala se toho velká spousta. Protože přirozeně vždycky hledám náměty k mé rozličné tvorbě ve svém okolním životě, dalo by se tedy říct, že budu přehlcena inspirací. Ale já nemám extra tvořivou náladu, pouze se potřebuju vypsat. A vyspat asi taky.. :-)

V rámci úvodu ještě můžu zmínit, že uvažuji o přestěhování blogu, z jednoho docela jednoduchého důvodu. Mám dojem, že jsem psala něco v článku o blogu, kde jsem snad vysvětlovala, proč jsem si kdysi dávno zvolila právě tuto adresu. Přirostla mi k srdci, ale i přesto dokáži reálně uvažovat o tom, že bych ji opustila. Pokud jste si všimli varování nahoře, můj blog je odhalen. Nevadilo mi to do té doby, dokud jsem neslyšela svá vlastní slova míněná dobře skřivená v ústech klackovitého posměváčka. Já ho ale můžu bít jak chci, nikdy si ale nebudu jistá, že toho nechá. Bratříček zažehl u mojí milé maminky touhu přečíst si můj blog. Což ve mě kupodivu vyvolalo zděšení. "Vždyť já někdy ani nevím, co se ti v té hlavičce děje." A možná je to tak lepší, mami. Nechce se mi procházet znova své staré články a kontrolovat, kde jsem náhodou něco nezmínila, něco, co by mohlo napáchat škody. A své články nemažu, ze zásady. Pokud bych se ale měla pohnout jinam, byla by to hromada práce, kopírování, mazání a smutných myšlenek. Pochopitelně z toho všeho vyplývá, že vám tady tedy nemůžu zmínit adresu, kterou jsem si vyhlídla, logicky, že ano. Ale pokud by k tomu došlo, dozvíte se ji. Uvažovala jsem o své milované adresce i z praktického hlediska, je dlouhá a špatně zapamatovatelná (předpokládám, mě se pochopitelně pamatuje dobře), byla by lepší nějaká kratší a výstižnější. No, času dost. :D
Přistupme tedy k samotnému obsahu dnešního písmenkového klání. Budu házet slova a k nim vám nadšeně doplňovat svým roztahaným stylem, proč je tahle věc prostě tak zajímavá a proč by neměla ujít vaší pozornosti. :)

Na palouku u lesa...

2. května 2014 v 22:21 | Kiwi Zelená |  Fotografie
... jsem žádného cvrčka nepotkala, ale narazila jsem na pár včel, vos, much a spoustu mravenců. Ano, nemožné se stalo skutečností, našla jsem si čas na relaxaci v lese a vyvenčila přitom svůj foťáček. :-) Poslouchala jsem zpívání ptáčků a mhouřila oči do sluníčka, což je moje oblíbená aktivita. Docela mi to totiž zlepšuje náladu. Nebyla to ale zas tak odpočinková výprava. Sice jsem načerpávala energii z nádherné zelené v trávě a v korunách stromů, ale hned jsem ji chytře investovala. Plížila jsem se po lese a pronásledovala ptáčky s cílem je zvěčnit (bohužel neúspěšně), brodila jsem se bažinami za nejkrásnějšími kvítky a věšela se hlavou dolů ze stromů, abych získala ty nejlepší fotky. :-D Možná trošičku přeháním, ale bylo to docela vyčerpávající. :-) Naštěstí jsem byla vybavená a všechno nakonec došlo zdárného konce. :-)