Jen si představte,...

13. dubna 2014 v 17:25 | Kiwi |  Próza
..že se po dvou dnech vrátíte domů do opuštěného a ztmavlého bytu, nikde nikdo. Odložíte si zavazadla, bundu, rozsvítíte světýlko v chodbě, odložíte klíče. Máte radost, že jste doma. Těšíte se na teplou večeři, na horkou sprchu a na měkkou postel. Unavení po namáhavém výkonu a dlouhé cestě. A najednou zazvoní telefonní linka.
Chvíli čekáte, až přestane zvonit, ale ona pokračuje dál a svým protivným zvukem protíná ticho. S myšlenkou, že se vám vážně možná někdo potřebuje dovolat, jdete a zvednete sluchátko. Vaše lehké obavy se promění v zděšení. Ohlásíte se, ale na druhé straně je ticho. Zvuky prudkého dýchání a šustění. Na vaše zmatené otázky nedostanete odpověď. Vzpomenete si na všechny horory, které jste kdy viděli, a zachvátí vás panika. Jediné, na co se zmůžete, je třesoucí se rukou položit telefon, ale i to se vám povede až na druhý pokus. Zrychleně dýcháte, rozhlížíte se po ztemnělém bytě a vaše fantazie pracuje na plné obrátky. Vaše racionální část doufá, že to byl omyl nebo výpadek spojení, ale nemá se o co opřít. A jakmile se vám podaří trochu se uklidnit, telefon zazvoní podruhé.


Tady naštěstí končí veškerá děsuplnost, protože jinak bych včera večer asi hrůzou neusnula. Druhý hovor už byl plně v pořádku. Abych vám to vysvětlila, byla jsem na závodech a naši byli na chatě. Zlomyslná náhoda zařídila, že je napadlo zavolat mi domů právě ve chvíli, kdy jsem tam dorazila. Což je samo o sobě docela normální. Pořád jsem nepřišla na to, co se stalo s prvním telefonátem, ale vím, že taky pocházel od našich. Možná povedený vtípek bráchy, který se k němu ale zatím nepřiznal. V každém případě, byla jsem docela rozhozená. K této příhodě si ještě přičtěte to, že náš byt vypadá už nějaký ten týden jako staveniště, protože jeho srdce prochází rekonstrukcí. Takže šedé, čerstvě nahozené stěny, betonová podlaha a žárovky houpající se na drátech u stropu. Ztemnělé koutky s naskládánými kyblíky s barvou, kachličkami a tak dále... prostě ideální úkryty pro všelijaké nestvůry. Donedávna jsme měli ještě dveře oblepené páskami, aby se nám do obytných místností nedostal prach. Většina ho zůstala v chodbě, ale i tak se ho dovnitř trocha dostala. A jelikož náš pokojík obsahuje spousty kytek a knih, na které se prach s chutí lepí, byla jsem dnes nucena vyrazit s kyblíčkem a hadrou do akce. Nejenom proto, že šedivé povlaky vypadají vážně nehezky a zanedbaně, ale především kvůli tomu, že se to vážně nedá dýchat. Tak suchý a prašný vzduch by nedělal dobře ani normální člověku, natož alergikovi s dýchacími problémy. Jsem si jistá, že bráchovi to taky vadí, ale než aby hnul prstem, raději se přesune do jiné místnosti a počká, až to uklidím. Protože já takový nepořádek nesnesu.

To mi připomělo, že jsem slibovala, že půjdu fotit kytičky. Na závody jsem si foťák nebrala, protože bych neměla čas se někde zašívat. Byla to škoda, protože v Čechách bylo hezky. Tam je jaro, mám pocit, trochu pozadu. Tady ale bohužel pršelo, takže když jsem si to šněrovala parkem, většina kytiček byla sklopená a zavřená. Teď už to vysychá, ale zase je zamračeno. Doufám, že se to vylepší, protože by se taky mohlo stát, že než se rozhoupám, ty nejlepší kousky odkvetou. :-(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/ Byla jsi tu. Jaký je tvůj názor na blog?

Dobrý. :-)
Špatný. :-(
Radši žádný. :-P
Nic extra... :O

Komentáře

1 Tenisák Tenisák | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 19:15 | Reagovat

Tak to byl od bráchy dobrý fór. Lepší by to bylo ale ve starém domě z 19 století, jak tam vše vrže, pochopitelně s dobovou výstavbou bytu. To by bylo žužo :-D

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 13. dubna 2014 v 22:38 | Reagovat

[1]: To by určitě bylo. Ale věř mi, že i tak to byla docela síla... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama