Jak jsem nemocná

21. února 2014 v 14:49 | Kiwi |  Koš
Další článek, v němž se víc a víc přebližuju nechtěnému deníčkovému slohu s nádechem pesimismu.


Zase si stěžuju. Nevím, kdo mi kdy nakukal, že když jsem nemocná, mé psychice a tělu pomůže, kdy zůstanu doma ležet v posteli. Po pěti dnech této aktivity mám totiž pocit, že léčebný účinek se blíží nule a navíc jsem rozlámáná a demoralizovaná. Vrátit se do školy a na tréninky, ačkoli mám pocit, že je mi blbě témeř permanentní...? A navíc ta představa toho všeho, co budu muset dohánět. A ještě k tomu jsem na všechny protivná, protože oni se starají a já se nechci starat. Každá žena je občas taková, že ano. A pokud se k měsíční záležitosti nakupí ještě další, dokáže to být docela vopruz.

Co se týče té nemoci, tady jsem to taky docela pokahňala. Ono přecházet nemoci a dělat, jakože se nic neděje, jde pouze do určité doby. U mě to vyvrcholilo tím, že jsem na se nominovala na MČR, přes domluvy rodičů tam jela nemocná a pak to totálně nezvládla tělem i hlavou. Neměla jsem tam jezdit, ale co už. Obrovské zklamání trenérky, spousty slz a lítosti, sebevědomí opět sražené na nulu. Tak jsem si řekla, že to musím vyležet. Jenže mám pocit, že to vůbec nezabírá... málo se snažím? Hm, ale já se snažím. Jasně, možná by šlo i víc, ale jsem prostě... mimo. Takže jsem vynechala pět dní školy a pět tréninků. Nemůžu si jentak někam nakráčet a čekat, že to bude to samé nebo (samo od sebe, že?) lepší. Nebude.

Ohledně míry mé snahy... je to pěkně pomuchlané. Hodně jsem spala a koukala do noťasu. Kloktala jsem. Stříkala si do krku všemožný smrdutý štiplavý hnusy. Prolívala se čajema a bylinkovým sirupem. A dnes, v pátek odpoledne se necítím o moc lépe než v pondělí ráno. Asi jsem prostě souzená k tomu být napůl nemocná napůl zdravá pořád. Nemůžu se hnout ani jedním směrem, ale tato polovičatost mě omezuje. Hlavně v tom veslování, jinak bych vůbec necekla.

A co teď? Dnes večer si vyřeším jednu nepříjemnou zaléžitost, do které jsem se já trotl uvrtala sama... Dám vědět všem okolo, že ještě žiju, i když nevím, jestli to pro ně bude bůhvíjaká zpráva... Pak se pokusím dohnat věci do školy, ale tipuju, že mi to zabere minimálně další týden. Budu muset dopisovat, dodělávat zápisy a snažit se zorientovat. Fakt super. Tohle nenávidím. Pak se budu snažit opět vzkřísit své sebevědomí z mrtvých, což taky bude zdlouhavý proces. Ale i tak, i přes to, že se mi do toho nechce, to budu muset udělat.

Nejtěžší bude přesvědčit samu sebe, abych to se sebou ještě nezalamovala. Přeji hezký den. ;)

/p.s Omlouvám se všem, co jsem jim neodpověděla, nebo je dlouho na jejich blogu nenavštívila. Nemám prostě náladu, ale až se to zlepší, rozhodně mě očekávejte. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama