Leden 2014

Zima na jaře

29. ledna 2014 v 22:10 | Kiwi |  Témata Týdne
Tradičně už, jako každý rok, k nám zima přichází až na přelomu ledna a února. Vyhrabala jsem docela zimní foku z minulého roku, která pochází právě z tohoto období, přesně před rokem. Je to z Jeseníků, u chaty Švýcárna. Příští týden, na jarní prázdniny se opět chystáme na běžkařské soustředění do této lokality, takže myslím, že zimy si užiju opravdu dost. Ve městě teploty kolísají kolem nuly, což je přesně takový stav, který je nepříjemně sychravý, ale není pod nulou,a by se to dalo považovat za opravdovou zimu. Ale tak nějak si uvědomuji, že mi zima ani nechybí. Asi bych si zvykla žít v nějaké oblasti, kde nemají zimu vůbec. Ale zase zvyk je zvyk, takže bych si možná zvykla i na zimu. Dost ale trpím rýmami, takže to zimě v mých očích moc nepřidává. Je mi jasné, že jako článek na téma týdne e tohle asi nedostačující, ale mám hlavu poněkud jinde. Napíšu o zimě, až se vrátím z hor. Takže pokud jste náhodný návštěvník a chcete číst o zimě, zapište si mou adresu a přijďte za týden. :)

Mimo jiné, pokud se chcete pokochat tím, jaká "zima" byla minulý rok (2013) v lednu, můžete v tomto článku.











Mezinárodní dny, o kterých jste určitě nevěděli

25. ledna 2014 v 23:11 | Kiwi |  Nástěnka
Zatím jsem nenapsala žádný článek, který by nějak dával vědět, že jsem si uvědomila začátek nového roku. Nedávala jsem si žádná předsevzetí ani nešvidrala do budoucnosti, co mě čeká. Ale udělala jsem to, co každý rok. Koupila jsem si kalendář. Jenže můj letošní kalendář není obyčejným kalendářem! Zpříjemňuje mi i zcela nepříjemné dny. Copak by mě bez něj kdy napadlo slavit den Bublinek ve vaně? Nebo třeba Mezinárodní den objímání? :)

Našla jsem si ty, kterými si můžete zpestřit každodenní rutinu a rozhodla se podělit se o ně s ostatními. Takže si poznačte do kalendáře a trochu se vymkněte všednímu stereotypu! Každý den je přece něčím výjimečný! :)

Únor 2014 (5. -9. týden roku)

27. 1. (Po) Mezinárodní den bez internetu. Den čokoládového dortu. Takže vypnout počítač a hurá do kuchyně.

28. 1. (Út) Den zábavy v práci. Kdo říká, že práce musí být nuda? Ideální den, kdy se trochu odvázat.

29. 1. (St) Mezinárodní den puzzle. Nevím jako vy, ale já puzzle skládala naposledy před mnoha lety.

10. 2. (Po) Den deštníků. Vyčisti svůj počítač. Vezmi svůj deštník na procházku a vypraš kožíšek virům.

11. 2. (Út) Den bílého trička! A rajských omáček na něm, jak se znám.

21. 2. (Pá) Mezinárodní den mateřského jazyka. Tohle myslím stojí za zmínku.

22. 2. (So) Evropský den zločinu. Den procházky se psy. Pokud se nechystáte vyloupit banku, běžte alespoň vyvenčit psa.

26. 2. (St) Den vyprávění pohádek. Na věku přece nezáleží, kdo by neměl rád pohádky?

28. 2. (Pá) Den spaní na veřejnosti. Škola je přece taky veřejnost. Neříkejte, že jste nikdy neusnuli ve škole.

Láska

25. ledna 2014 v 22:29 | Kiwi |  Témata Týdne
Víte, já mám pocit, že na nějakou vážnou lásku jsem ještě mladá. Žádná jiná, než láska k jídlu a k mým bližním se mě zatím netkla. Mám pocit, jak kdyby se mě někteří lidé vůbec netýkali.. Jak bych se mohla zamilovat, když je ani neznám a oni neznají mě? A přitom je třeba vídám denně. Zatímco má rodina, s těmi se prostě znám skrz naskrz. Já vím, je to jiný typ lásky. Ale není láska jenom silná přitažlivost? Nutnost trávit s danou osobou či předmětem co nejvíc času? V tom případě jsem tedy běhna. Každý den, když otevřu ledničku, vidím spousty jídla, které prostě MUSÍM mít. Neberu si servítky. To jsou nejhezčí vztahy, ačkoli trvají velmi krátce... Dnes jsem třeba potkala spousty nádherných, mamkou čerstvě upečených, čokoládových muffinů. To byla láska na první pohled.

Spousta lidí na tohle téma nevtipkuje. Berou to smrtelně vážně. Jiní zase neberou vážně vůbec nic. Já si myslím, že všechno má svůj čas. Každý musíme jednat na svoje vlastní triko. Pokud se tedy chce nějaká holka ze základky chlubit, kolik už měla kluků a nebudou jí na to stačit obě ruce, budiž. Je to přece její věc. Zlí jazykové by mohli říct, že závidím. Hm, víte, že ani ne? Co je na tom k závidění. Spíš závidím těm, (ale jen tiše a nerušeně) kteří mají někoho, na koho se můžou spolehnout a kdo je podpoří. Věčně totiž hledám jisotu. Docela mě děsí, jak budu v dnešní nestabilní době hledat něco pevného, o co se opřít, přiznávám. Ale hledat lásku tak, jako se hledá spoj autobusu opravdu nebudu, i kdybych měla zůstat sama pořád. Možná to zní nepředstavitelně a pro někoho možná ujetě, ale... názory se různí, že? Ona totiž jistota a jistota nejsou to samé. Jsou to dvě odlišné věci, přičemž jen jedna z nich je opravdu jistota. A láska přece nemá být o nějakém prospěchářství, ale vzájemném souznění...

Nebo tak o tom alespoň básní básníci... :)

Selka, zátiší a čarodějka

12. ledna 2014 v 17:26 | Kiwi |  Kresby a jiná dílka
Jakuž jsem psala, s mojí tvorbou se vážně není čím chlubit. Ale tohle je blog, kam ji vkládám a tak mám nějak pocit, že by měla být kompletní. První dílko měla být kopie obrazu (jen už vážně nepamatuji, jak se jmenoval) malovaná temperami. Jelikož jsem ho ale celé nestihla a doufala v jeho dokončení, doma jsem se do něj pustila mastnými křídami. Netvrdím, že jsem ho vylepšila, ale alespoň jsem ho dodělala. Nemám ráda, když je něco jen tak napůl.
Druhý kousek je zátiší, v mém pojetí nerealistické. Bůhvíproč mi asi přišlo moc tmavé, takže na papír jsem přenesla jeho křiklavou parodii. Zářivé barvy, které nemají s původními moc společného tedy vzhled zátiší předělaly tak, že vypadá jak z nějaké dětské knížky. Doděláváno suchými křídami.
Poslední je takové jen tak, tužkou. Pokud znáte tu pohádku o tom černokněžníkovi se třemi obručemi místo opasku, pak zde možná uvidíte lehkou souvislost. Jinou než opasky nehledejte. Oheň ze zkumavky. Vlasy, které vydrží všechno, objem který šokuje - to je Shauma Push up! Ne, tohle nemyslím vážně... :) Mastnými křídami jsem potom kresbu trochu rozzářila, ačkoli jsem si jista, že na oheň bych musela použít i trochu jinačí paletu než na šaty. Ale nač kreslit to, co skutečně existuje? To si přece můžeme vyfotit... :D



S následujícím obrázkem jsem se prala jak šílenec, ale stejně se mi prostě nevloží a nevloží nastojato. Nevím kde je chyba a pokud někdo víte, co s tím, tak mi prosím řekněte. Nevím, jestli je to editorem, že stávkuje...



Jednou padnu na hubu

12. ledna 2014 v 0:05 | Kiwi |  Koš
Ze zdravotního hlediska je spánek zcela nepostradatelný. Je to také věc příjemná a běžně jí máme nedostatek, takže proč si jí neužít dosyta v každé volné chvíli? Bohužel se mi nastavily hodiny trochu jinak. Takže pak ležím v posteli, převaluji se a nemůžu usnout. Pak celý den zívám a nejsem schopna udělat nic kloudného. Neděle mě čeká plná učení a energie by se docela hodila. Bohužel jako sportovec potřebuji energii snad víc, než kdokoli jiný. Jenže abych spala tak, jak mám, nesměla bych si nikdy zakládat: knihovničku, steam účet, facebook, youtube účet a mnohé další. To je totiž problém, na kterém se zakládá má blbost. Přepracovaná se vrhám po "odpočinku", jehož následkem jsem pak ještě více unavená než předtím. Jaký div, že mi potom nezbyde moc nálada na nějaké kreace. Jako třeba můj blog, rozhodně ho nehci odsoudit k ničemu, říkala jsem si, že bych se mohla aspoň procvičovat v psaní recenzí na hry a knížky, protože na nic velkolepějšího se teď asi nezmůžu. Dodělala jsem nějaké obrázky, které ale rozhodně taky nejsou ničím, čím by bylo se nějak chlubit. Rozšířila jsem si knihovničku klasickými tituly, které jsem už stejně četla... Mám hlavu úplně přeplňenou. Měla bych se alespoň trochu pokusit spát, ať se mi lépe dohání známky. Žádné zakopávání. Něco vám povím, nedávat si předsevzetí má jednu obrovskou výhodu- nemáte co porušovat. Ale i tak se většinou zklamete sami v sobě. Taky jsem strašně moc doufala a věřila, že mi na posledních závodech padne nový rekord,.... ale prostě to nešlo. Málo dechu, příliš dutá hlava... Příliš třeští, buší mi ve spáncích a končetiny mě brní.. možná nízký tlak, možná špatné prokrvení, možná nedostatek hořčíku,....nebo prostě jen špatný životní styl.

Žádné novoroční předszevzetí.... prostě jen PŘEDSEVZETÍ... dát se do kupy :) Je to v hlavě, přátelé!

Nadání zastaveno na.... neurčito

3. ledna 2014 v 23:45 | Kiwi |  NADÁNÍ
No, ne že by to asi nebylo zřejmé z data vydání poslední kapitoly, ale raději to napíšu. Tohle vlastně není článek, ale jenom taková minipoznámka.
Pokud bych někdy chtěla znovu pracovat na témže konceptu, stejně bych téma znovu přepracovala, takže to, co tady už visí (mám pocit, že 4 kapitoly + prolog) je stejně slepá pracovní verze. Jen jsem chtěla...v rámci slušnosti.
Stahovat to nebudu ze stejného důvodu, ze kterého nikdy neodvolávám to, co řeknu. Jenom,...upravuju znění. Já vím, že jsem psala, že mě to baví a bůhvíco, ale je jasné, že když zmizí jiskra, můžeme do ohně párkrát fouknout a pokud se nerozhoří, máme smůlu a můžeme se třeba na hlavu stavět. A navíc, člověk se vyvíjí a nemůže se držet na místě pomocí jednorázové prózy. To se mi zase minipoznámka protáhla... :D
Doufám, že brzy nashle u nějakého čtivějšího kousku.

Hudba je zdrojem života...

3. ledna 2014 v 23:28 | Kiwi |  Hudba
Nedávno jsem si uvědomila, jak důležitou roli má hudba. Vyplňuje prázdná místa v hlavě, je nositelem emocí, utěšitelem, nabuditelem, vším, čím ji chcete mít. Má vlastní cenu, ale pro každého z nás má ještě cenu osobní. Poutají se k ní myšlenky a vzpomínky, protože provází naše životní etapy plné radostí a těžkostí. Proto je docela vypovídající o lidech, jakou hudbu mají rádi. Jen ji nesmíte brát povrchně. Hudbu musíte vnímat duší, protože to je přesně to místo, kde působí.

A tak se prostě stane, že vám přiroste k srdci. Nebo ji začnete nenávidět, což vlastně taky forma lásky. Každá skupina a interpret se během své tvorby také vyvíjí, nejsme to jenom my posluchači, na koho hudba působí. Tvořit hudbu mi přijde jako jeden z největších uměleckých počinů. Žádná jiná forma vyjádření mě ještě nikdy nedokázala k cítění toho, k čemu mě dovedla hudba. Koukáte na obraz, vnímáte barvy a tahy štětcem a musíte se tomu otevřít. Jenže hudba k vám přijde sama.

Dokážu fandit různým žánrům, ale to nejdůležitější u každé písně je to, aby ve mě něco zanechala. Je jedno, jestli je to rap, klasika nebo metal. Jak je nádherný pocit poslouchat, když se rozezněje orchestr nebo když spustí basová kytara své sólo. Když hlas zpěvačky či zpěváka podtrhne hudební tóny nebo vytvoří vlastní stopu. Každý detail je důležitý. A když se rozechvěje vzduch na koncertě a hudba vytvoří jakési silné pouto na předávání energie mezi vystupujícími a fanoušky.... no, znáte lepší pocit? Zvednou ruce nahoru a nechat se unášet...

Hudba je zdrojem života. Všechno má rytmus. Už jen bití našeho srdce, ač pravidelné, je takovým základním rytmusem, bez kterého nemůžeme žít. Jak lépe by se pak daly vyjádřit naše složité pocity než tóny? Mají svou hloubku, svou barvu, a všechny jsou naše. Přitom jsou tak vrtkavé. Vzniknou a rozplynou se během chvilky. Stejně jako tón, zazní a ztratí se.

Právě zaposlouchávám Imaginaerum, které je těmito pocity přímo prolezlé. Pokud jste ještě toto zajímavé album od skupiny Nightwish neslyšeli, určitě to napravte. Je báječné. A také jejich stejnojmenný hudební film, který je ponořen do říše fantazie, tam, kam vás ostatně unáší celé album. Už jsem se o něm zmínila zde.