Cizinci

1. prosince 2013 v 8:00 | Kiwi |  Poezie
Tak nějak mi přijde, že bych sem měla zveřejnit svou báseň publikovanou v literárním klubu, ačkoli není určitě výherní a nemá nijaké zvláštní kvality. Její nitka začíná docela bezradně a končí jistě a rozhodně, tak, jak bych chtěla vést své kroky já. Jenže nejhorší je se vytrhnout. Vymanit se z vlivu, téměř nemožné, pokud na nás tolik věcí působí...

Jak moc bych si přála se zachovat. Neupadnout v jakousi malátnost. Nestát se cizí sama sobě.


Tohle město já jsem znala,
někdy pocit mám, že znám,
jenže co ti cizí lidé,
co tu všude potkávám?
Jsou to lidé nebo stroje?
Tváře v bílé záři.
A svět pro ně ztratil smysl,
vidíš jak se tváří?

Měli dost a chtěli víc,
nebylo to nutné,
vše co měli, ztratili,
je to vážně smutné.

Cit z emocí vyprchal,
veškerý vzruch mizí,
ač jsem druhem rovna jim,
tohle je mi cizí.

Plamen síly nevyhasne,
pojď, vykročme z řady,
rozhýbejme bílé mlhy,
dokud je svět mladý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama