Červený a Černý- Stendhal

9. listopadu 2013 v 15:11 | Kiwi |  Knihy
Jak se lépe seznámit s knihou, než si ji přečíst, podívat se na ni z několika úhlů, projít si něco se života autora a zažít si ji..., pochopit ji? Není lepší rady, než zkombinovat všechno dohromady. Jakmile dokážete o knize zaujatě debatovat, můžete si být jistí, že ji chápete a že si ji budete nějakou dobu pamatovat. Každá kniha na nás zanechá nějakou stopu.
S radostí tedy přejdu ke knize Červený a černý (Le rouge at le noire) francouszkého romanticko-realistického autora Stendhala, která je přesně tou knihou, která se vám zapíše do paměti, pokud ji necháte.


Technické poznámky k psaní referátu (všem ctr+c, ctr+v studentům a učitelům po nich pátrajících)

Poznámka, ke které mě nutí zamýšlení nad věcmi, nad kterými by se nikdo jiný možná ani nepozastavoval, bude obsáhnuta právě v tomto odstavci, který zatím nemá s obsahem díla nic společného. Pokud napíšete nějaké dílo, někomu ho předložíte ke korekci a získáte známku, dílo je neustále ve vaší režii, nemám pravdu? Takže potom s ním můžete dělat naprosto cokoli, klidně jej prezentovat na internetu, aniž by to nějak ovlivnilo vaši známku, je to tak, že? Takže, pokud najdete nějakou podobnost jakéhokoli referátu s tímto článkem, nenesu žádnou zodpovědnost. A také prosím mějte na paměti, že toto je veřejná verze, ale stále vlastním všechna autorská práva, což platí vlastně pro obsah všeho tady na blogu. Pokud chcete tedy, milí učitelé, svého studenta obvinit z toho, že něco zkopíroval, ujistěte se prosím nejprve, pokud on sám nevlastní doménu, na které jste práci našli. To by ho totiž potom mělo v případě prokázání zbavit jakékoli viny, že?


Můj pohled na dílo

Knihu jsem si přečetla sama ze svého přičinění, hlavním popudem byla právě zvědavost. Na základce jsme si jen tak říkali, že nějaký Henry Beyle měl pseudonym Stendhal (což je mimochodem docela zajímavé) a že napsal nějaký dlouhý román Červený a černý. Automaticky mě zajímalo, proč se tak zvláštně jmenuje a co to znamená. O čem je. Resumé o mladíčkovi, který touží po společenském vzestupu přes ženské postele by mě možná odradilo, nečetla jsem ho ale. Knihu jsme měli doma, já měla zánět ledvin a nehybně ležela v posteli, takže, proč ne?
Možná že kdybych dopředu věděla, že se to bude opírat o francouzskou historii (která zde ale nehraje žádno vedoucí roli, příbeh dominuje), taky bych se neodvážila. Pokud máte podobné pochyby, hoďte to za hlavu a jděte číst. Není to tím, čím se to zdá být. Zajímavá forma, psychologické prvky, díky nimž se s postavami opravdu sžijete, gradace, díky níž bude problém román odložit... Samozřejmě ne každému to asi sedne, ale to prostě poznáte po chvíli čtení. Pasáží, které budete mít chuť přeskočit je minimum, skoro žádné (jediným důvodem, proč je přeskočit by snad mohla být netrpělivost- hrdinové si s některými svými rozhodnutími dávají docela načas). Myslím, že každý si z té kníhy alespoň něco odnese.


Červený a černý

Autor: Stendhal (Henry Beyle), francouzský spisovatel, představitel na rozhraní romantismu a realismu

Téma a charakteristika díla: Psychologický román s prvky romantismu a realismu, zabývá se tehdejšími poměry ve francouzské společnosti, období plné přetvářek a touhy po moci a kariéře. Hlavním motivem je vnitřní rozpor hlavní postavy, jednak touha po dobrém společenském postavení a to i za cenu právě přetvářky, na druhé straně obdivovatel Napoleona, snaha prožít vášnivý a plnohodnotný život. Také rozpor- snaha o zařazení do společnosti, kterou vlastně nenáviděl.

Místo: Odehrává se ve Francii, v malém městečku Verrières, v kněžském semináři v Besançonu a v Paříži

Čas: 1. polovina 19. století, období mezi lety 1826-1830, po smrti Napoleona Bonaparte

Hl. postavy:

Julián Sorel: syn tesaře, vychován v nepříznivých podmínkách (opovrhován rodinou), proto ctižádostivý, je nadaný, dal se na kněžskou kariéru, ale tíhne také k vojenství (vzor Napoleon), pokrytecký - snaha o zařazení do společnosti a získání spol. postavení všemi možnými prostředky (knězem bez vnitřního přesvědčení, poměry s vlivnými ženami...); později zjišťuje, že nechce patřit do společnosti, kterou tak nenávidí (stále si zachoval svůj vnitřní svět, své názory a city, jenom je nedával najevo)

Paní de Rênal: manželka starosty ve Verrières, citlivá něžná duše, velmi miluje své děti a váží si svého muže, později zamilována do Juliána, po jeho odchodu se stává zbožnou a pyká za svůj poklesek, ale stále ho miluje
Matylda de la Mole: krásná dcera vlivného pařížského markýze, pyšná, hrdá, lehce znuděná vyšší společností, nerozvážná až unáhlená- nejprve opovrhuje Juliánem, ale pak se do něj bezhlavě zamiluje

Vedlejší postavy: pan de Rênal, abbé Chélan, ředitel semináře abbé Pirard, markýz de la Mole, pan Valenod- majitel verrièrského chudobince a rival pana de Rênal

Prvky romantismu: odlišnost hl. hrdiny- nadaný, nespokojený se společností (zde konflikt se snahou do ní zapadnout), rychlý společenský vzestup a pád; konflikt hrdiny se společností- nespokojenost s poměry; vyjadřování vnitřních pocitů a ideálů (rozsáhlé vnitřní monology), značné množství konfliktů

Prvky realismu: popisy, věrné vylíčení francouzského venkova, měst, pařížské vyšší společnosti, venkovských poměrů

Děj: Jednoho dne se Julián Sorel stane učitelem dětí starosty pana de Rênal, v té době již studuje teologii, je vzdělaný a umí báječně latinsky. Tehdy už má také zalíbení v knihách a v Napoleonovi, které pečlivě z prospěchářských důvodů ukrývá. Všichni v starostově rodině si ho brzy oblíbí a začnou vážit, získá si děti a později i přízeň paní de Rênal.

Julián úmyslně změní náklonnost paní de Rênal ve vášnivou a oddanou lásku. Jejich vztah ale později jejímu muži nastíní anonymní dopisy a Julián je nucen odjet, po posledním rozloučení odjíždí na kněžský seminář do Besançonu. Zde se setká s abbé Pirardem, tehdejším ředitelem semináře. Julián má v semináři těžký život, nikdo si jej příliš neoblíbil. Abbé Pirard se vzdal své funkce a odjíždí do Paříže- šance pro Juliána- domluvil mu práci u markýze de la Mole.

Julián poznává pařížskou salónovou společnost a také slečnu Matyldu, dceru markýze. Stává se zpestřením společenského dění vítán s nadšením jako rozptýlení, jen Matylda jím opovrhuje. Bojuje sama se sebou a se svým přesvědčením ve věcech lásky, nakonec se s Juliánem sbližuje a postupně se po mnoha vzájemných útrapách stává jeho milenkou.

Matylda zjistila, že je těhotná a chce si Juliána vzít. Její otec protestuje, ale protože ji má rád, zabezpečí je a svolí. Jenže požaduje nějaké doporučení na Juliána a toho se ujme zhrzená paní de Rênal, s pomocí zpovědníka vyzradí vše z jeho minulosti a překazí tak na poslední chvíli Juliánovy plány.

Naštvaný Julián jede okamžitě do Verrières a postřelí paní de Rênal v kostele s úmyslem se mstít a zabít ji. Dostává se do vězení, kde ho chodí obě jeho milenky navštěvovat- Julián zjišťuje, že stále miluje paní de Rênal, o Matyldu už ztrácí zájem. Ta podplatila všechny soudce v Juliánův prospěch, ale ten už nechce dál žít- v takové společnosti a s tím, co provedl. Je tedy popraven.

Kompozice: chronologická, dva díly členěny do kapitol- na počátku každé citát; založeno na konfliktech, jistá gradace děje - poznávání společnosti- vyvrcholeno dobrovolnou smrtí hl. hrdiny

Jazyková forma:

- dlouhá souvětí, střídání časů, spisovný jazyk, používání archaismů
- rozsáhlé vnitřní monology, hodně přímé řeči, děje, ne příliš popisných pasáží (a pokud, tak poutavou formou oslovující čtenáře), autor se více soustředí na charakteristiku vlastností osob než na podrobné popisy okolí
- používání ironie a nadsázky, u některých postav jiný styl vyjadřování
- er-forma- pohled z třetí osoby
- přirovnání, synestézie (zaměňování jedn. počitků smyslů), metonymie, občas oslovení čtenáře (hlavně během obecnějších pasáží), řečnické otázky- klade si určitá postava

Pokud se chcete jakkoli vyjádřit k dílu, není nic jednoduššího než napsat do komentářů. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 black-games black-games | Web | 9. listopadu 2013 v 15:36 | Reagovat

Rozhodně to vypadá na zajímavou knihu, nikdy jsem ji nečetl, ale vypadá rozhodně pěkně :))

P.S. Myslel jsem to s TFkem tak, že hra sama o sobě nemá moc příběh, videa na tip „Meet the”,videa s TF tématikou a fan tvorba je už něco jiného, než hra samotná :)

P.S.S Nejoblíbenější postava? Nejvíc hraju za scouta, spye a soldiera a nejvíc mě to asi baví za toho spye :)

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 9. listopadu 2013 v 16:40 | Reagovat

[1]: Ono to tvoří tu komunitu celkově, jak jsi předtím napsal. Příběh to má ale pořád větší, než třeba Counter Strike :D Už jenom kvůli té rozmanitosti.
Já mám nejraději Scouta a Pyra :)

A k té knize, ideální na referát. :D

3 Edona Edona | Web | 14. listopadu 2013 v 15:22 | Reagovat

Nedáno jsme to brali ve škole, ještě to mám v živé paměti. :-) K maturitě si to budu číst taky.

4 Kai Kai | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 20:21 | Reagovat

Ahoj, hele, můžu se zeptat - kohokoli - je možné tu knihu někde najít online???

5 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 29. ledna 2014 v 22:34 | Reagovat

[4]: Nevím, zkus pohledat, ale řekla bych, že ne.

6 MaikelU MaikelU | E-mail | 16. ledna 2017 v 19:35 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

7 MarcoJ MarcoJ | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:00 | Reagovat

Velmi zajímavý blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama