Listopad 2013

Když se provokace zvrtne...

30. listopadu 2013 v 17:37 | Kiwi |  Témata Týdne
.. dopadá to mnohdy katastrofálně. Většinou pro toho, kdo provokuje, ale to rozhodně neplatí v případě, že máte co do činění s vlastními rodiči. Tí jsou totiž totálně posedlí vlastní autoritou, takže jejich provokování musíte přecházet bez povšimnutí nebo s kladnou reakcí. Jejich cílem totiž VÁŽNĚ není vás naštvat nebo ztrapnit, ale dokopat k nějaké reakci. Holt vás přece za tu spoustu let neznají, jak by mohli, proto abslotulně něčekají, že si postavíte hlavu a vyhlásíte jim válku.

Cože, zima...?

28. listopadu 2013 v 22:07 | Kiwi |  Z terénu
Koho překvapila zima nepřipraveného? Mě rozhodně ne. Jenom jsem ji lehce podcenila, mrchu.


Dabing, nebo titulky?

17. listopadu 2013 v 17:42 | Kiwi |  Témata Týdne
Tohle téma je vyloženě jednostranné. Už jsem četla hodně názorů na titulky, český dabing, apod., takže nakonec mě to nutí napsat k tomu taky pár odstavců. Myslím si, že je to hodně individuální a liší se to film od filmu, člověk od člověka.

Nedá se říct, co sleduji víc. Když už se dívám na nějaký film, většinou bývají v češtině. České titulky mi nedělají ale nejmenší problém a poslední dobou zjišťuji, že je hezké slyšet i původní hlasy herců a původní znění vět a frází v angličtině (popř. němčině, francouzštině, ruštině, na jiné jazyky se dá narazit jen zřídka). Člověk se taky něco třeba přiučí, že. Navíc, když herec hraje, tvoří jeho výkon právě dvě složky, to co předvádí a to co říká. Takže si myslím fér.

Mnoho lidí to vidí podobně, což pochopitelně chápu. Co ale nechápu vůbec, je to, jak někdo může dabéry hanit. Jejich odvedená práce je taky práce, jejich hlasy z jasných důvodů nemůžou být zcela shodné s původním zněním, prostě vzniká nová verze filmu. Asi nikdy jsem neviděla film s titulkami a následně dabovaný, abych mohla pořádně posoudit pohyb kvality celého snímku. Rozdíl mezi anglickým a českým jazykem se ale při překladu promítne i v titulkách... to si myslím není nic zvláštního. Ti z nás, co se anglicky už pár let učí pak slyší výrazy, které sice chápe, ale jak to převést do českých smysluplných vět je určitě mnohdy těžší, než se může na první pohled zdát. Práce překladatele mi přijde docela zajímavá, ale v ohledu stále si stežujících lidí celkem nevděčná. Pokud na něco nadáváte, nejprve se pokuste představit si sama sebe v téže roli.

Je pravda, že některé dabované americké seriály, zejména sitcomy, které zásadně nesleduju, zní opravdu strašně. Zde ale není na škodu se zamyslet, jestli i původní znění mělo nějaké vyšší kvality. Někdy je ten rozdíl opravdu dost vidět.

Co se ještě týče našich českých dabérů, nemyslím si, že by odváděli špatnou práci. Naopak si myslím, že jejich tvorba je na celkem vysoké úrovni. Zajímavou třešničkou na dortu pro mě bylo, když jsem hledala tváře nám všeobecně známých hlasů zahraničních filmů. Většinu osob jsem vůbec nepoznávala, ačkoli mi jejich hlasy byly velmi známé. Někdy neškodí zkusit se podívat i na to, co nejde vidět, za takovými filmy stojí více lidí a více práce, než si většina kritizujících dokáže představit.

Scout run (TF2)

17. listopadu 2013 v 16:45 | Kiwi |  Poezie
Nejšílenější nápad dob je tady! Koho by napadlo zkombinovat hraní počítačových her (dokonce stříleček) a psaní poezie? Ehm,... třeba mě. O báječné hře Team fortress 2 určitě ještě řeč někdy bude, ale podívejme se detailněji na dnešní kousek, takovou šílenou rýmovačku týkající se mé nejoblíbenější herní postavy. Společně s Pyrem (milý bručící chlapík s plamenometem) je Scout (rychlý a drzý týpek s brokovnicí) mojí nejhranější postavou. Jednoduše proto, že můj styl hry je nejvíce útočný a pohybový, takže asi tak.
A jak mě napadlo psát básničku z prostředí počítačové hry?
Velmi dobrá otázka. Představte si, že máte napsat báseň na téma.. XY, prostě začnete přemýšlet ve verších a rýmovačkách. Melodicky a zvučně. A pak si představte, že je právě půlnoc a vy jste zrovinka vypli počítač, na kterém jste strávili mnoho příjemně propařených sobotních hodin (na mou obranu to není až tak běžné a ještě jsem se vrátila ze závodů, takže odreagovat se bylo na místě). No a máte prostředí ve kterém to vzniklo. Obrázek vznikl hruba před týdnem, když jsem se učila na čtvrtletku z matiky (ano, mám za výbornou). Jeho hrubost jenom vysvětluje jeho původ a autora.
Takže asi tak.

Červený a Černý- Stendhal

9. listopadu 2013 v 15:11 | Kiwi |  Knihy
Jak se lépe seznámit s knihou, než si ji přečíst, podívat se na ni z několika úhlů, projít si něco se života autora a zažít si ji..., pochopit ji? Není lepší rady, než zkombinovat všechno dohromady. Jakmile dokážete o knize zaujatě debatovat, můžete si být jistí, že ji chápete a že si ji budete nějakou dobu pamatovat. Každá kniha na nás zanechá nějakou stopu.
S radostí tedy přejdu ke knize Červený a černý (Le rouge at le noire) francouszkého romanticko-realistického autora Stendhala, která je přesně tou knihou, která se vám zapíše do paměti, pokud ji necháte.