Introverti

4. října 2013 v 15:11 | Kiwi |  Témata Týdne
Začnu takhle, už jsem pár článků ohledně toho témata tady na blogu četla a několik z nich mě docela pobouřilo. Ne doslova pobouřilo, ale nasadily mi brouka do hlavy a podaly nutnost se k tomu rozsáhleji vyjádřit.
Podle mě není introvertem člověk ukřivděný a ne vždy lze hledat libovolné souvislosti z jeho minulosti a označit je za příčinu jeho "divného" chování. Jenže také není pravda, že se člověk introvertem rodí, alespoň ne nutně. Někdo je více plachý, někdo méně, někdo vůbec, ale v zásadě platí, že děti jsou mnohem více otevřené. Více zkoumají svět a lidi kolem sebe, snaží se na všechno hledat důvody. Myslím, že lidé se stávají introverty v pubertě. Zjistí, nakolik potřebují společnost ostatních, vyrovnávají se sami se sebou, aniž by o tom každému hlásily.
Také jsem v zásadě introvert, ale mývám podivné otevřené nálady (takových okamžiků potom nejvíce lituji, protože když introvert začne projevovat vyšší zájem než obvykle, většina se na něj vrhne jak supi). Nepotřebuji ostatní, abych se zabavila, vždyť okolo je tolik různých možností, zajímavějších a pokojnějších. Ne vždy vyhledávám konverzace (a s některými lidmi obzvlášť ne) a dokážu hravě projevit nechuť a nadšení. Můj výraz je obvykle nevýrazný a pokud je čekací prodleva déle jak pár minut, okamžitě se zahledím a v duchu odcházím. Takže mlčení mi problémy nedělá.
Ale jak lze introverzi přesněji definovat? Je to opak extroverze, sdílnosti a otevřenosti. To ale neznamená, že se introvert nemůže chovat sdílně a otevřeně. Jen mu to dá víc práce, seznámit se s určitým člověk natolik, aby si mohl být jistý a chovat se pro sebe přirozeně. I s introverty může být zábava, věřte mi. S přáteli. Ale nečekejte, že se budou odvázaně bavit před spoustou cizích lidí a hned si najdou kámoše a nové známé. Trvá jim to všechno delší dobu, ale o to silnější pak pouta jsou. Udrží tajemství, podpoří a hlavně, budou na vás pamatovat. Takové přátelství pak může přečkat všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/ Byla jsi tu. Jaký je tvůj názor na blog?

Dobrý. :-)
Špatný. :-(
Radši žádný. :-P
Nic extra... :O

Komentáře

1 Scarity Scarity | Web | 4. října 2013 v 16:19 | Reagovat

Ještě, než napíšu pravý názor k článku - mám také pocit, že někteří do tématu týdne napíší jen první blbost, která je napadne a kliknou na zveřejnit.
Ale k onomu - nemyslím si, že se introverty X extroverty stávají lidé v pubertě. Mám spíše pocit, že už je to prostě tak nějak dané. Jo, děti se snaží objevovat svět, ale to ještě neznamená, že jsou dokonale extrovertní. Že už na malém dítěti se dá pozorovat jeho povaha.

2 Mr Ch. Mr Ch. | Web | 4. října 2013 v 16:48 | Reagovat

Souhlasím s Scarity, neboť když se člověk dětem (malým) věnuje a potom vidí jak rostou a tak, dokáže to vidět.

Malé děti jsou celkově mnohem více aktivní, ale většinou introvertně založené děti začnou mluvit až mnohem později, nejsou až tak aktivní a poměrně klidní. Naopak ti raubíři, kteří jsou všude a vždycky, mluví sotva v roce, tak to jsou extroverti.

Ale také to tak být nemusí. Já se introvertem stal až souhrou událostí a hejtů, které mě roky sužovali... Což je od věci, ale určité věci dokáží člověka změnit...

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 4. října 2013 v 22:09 | Reagovat

[1]: Ono to možná dané je, ale právě, nikdy se nenarodíš extrovertem nebo introvertem. Alespoň podle mě na člověka působí celá řada vlivů a samo se to nějak pocitově vyvine. Na malém dítěti se to pozorovat určitě dá, ale záleží možná, v jakém věku. Některé děti přejímají společenské návyky od rodičů, ikdyž nejsou třeba bůhvíjaké, mám jednu takovou sestřeničku, tam člověk vidí, jak moc výchova a prostředí na děti působí.

[2]: Sama se považuju spíše za intoverta, jak jsem psala výše, ale mluvit jsem začala velmi brzy. Navíc jsem mluvila opravdu hodně a dobře artikulovala. Jako malá jsem ráda recitovala a komentovala všechno okolo. S každým dalším rokem jsem se začínala více uzavírat do sebe a myslím, že jsem nadobro ztratila i svou výmluvnost a vyřídilku. Škoda, ani nevím, kdy přesně ale nastal zlom. Možná jenom potvrzuji pravidlo.
Jo, pak možná právě o tobě a další (doufám malé) množině podobných. Znám pár lidí, kterým "úžasní spolužáci" zadělali na pár depek, ať už to bylo kvůli stylu oblékání, hygieně, vlasům, nebo jejich odlišnému chování. Někteří se stali zatrpklými k okolí, ale jedna holka to třeba vzala úplně jinak. Změnila se, k horšímu. Tak nesnesitelného člověka jste nezažili, přísahám. Všem jim to vrátila, dokud ji nevykopli ze školy. Nikoho nezajímá, že její chování bylo jen následkem na spousty urážek a potup, kterými si prošla. Myslím, že doteď je taková. Když ji pak někde vidím s partou, raději dělám, že ji neznám, aby si náhodou na něco nevzpomněla. Taky jsem se totiž tehdy nezachovala tak, jak ona v nouzi potřebovala, takže jsem vlastně spoluviník. :(

4 Jenny the Strange Jenny the Strange | Web | 6. října 2013 v 21:47 | Reagovat

Super článek... Když jsem byla mladší, nebyla jsem tak uzavřená, takže rozhodně souhlasím s tím, že se introvertem/extrovertem stáváme v pubertě. Ale také si myslím, že určité předpoklady k tomu máme již od narození, např. znamení zvěrokruhu, jak jsi již komentovala na mém blogu. Myslím, že nejvíce k mé introverzi přispěla má třída na 2. stupni základky - měla jsem tam jednu dobrou kamarádku a ostatní se se mnou nebavili, takže když ona kamarádka chyběla, za celý den jsem promluvila jen když mě vyvolala učitelka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama