Říjen 2013

Babí léto

29. října 2013 v 20:35 | Kiwi |  Fotografie
Ačkoli to už venku někdy vypadá opravdu jako na podzim, ještě pořád to má celkem daleko do zimy. Když vyjde sluníčko, dá se ven i v tričku a je dobře. O podzimních prázdninách jsem i já zachytávala poslední zbytky léta, spíše vybledlé vzpomínky na něco krásného..., ale i tak pěknou změnou oproti námraze a syrové mlze. Potěšte své zraky na sedmikráskách nebo hezkých žlutých kvítcích s hmyzím doprovodem. Zima už si nakročila, ale ještě máme celý listopad!



Krtek a náprstek (+povídačky naší kvačky)

25. října 2013 v 23:07 | Kiwi |  Kresby a jiná dílka
Nemůžete mi říct, že neznáte krtečka. Kreslenou pohádku od Zdeňka Millera zná každý, takže bych vám neveřila. Mohu si jenom tipnout, že Makovou panenku a motýla Emanuela znáte taky. Pak byste mohli znát i náprstek Pichpic, pokud ano, zklamu vás možná svou úpravou ve stylu Křemílka a Vochomůrky... Kreslila jsem ale bez původní přípravy, zcela zpaměti a vlastně bez nějakého cíle. A proč zrovna pohádkové postavičky?

Tarja byla v Olomouci

21. října 2013 v 15:00 | Kiwi |  Hudba
Ano, už jsem o tom psala tady, v článku Barevně tmová Tarja. Psala jsem jak moc se těším a jak úžasné to bude. Tarja Turunen odstartovala své světové turné právě v Olomouci, a to ve čtvrtek 17. 10.
Chcete vědět jaké to bylo? :D

Každý už někdy volil

21. října 2013 v 14:19 | Kiwi |  Témata Týdne
Každý v životě děláme své vlastní volby, záleží jen na nás, jak se rozhodneme, ale musíme potom nést jejich následky. Nikdo to za nás neudělá. Jestli chceme něčeho dosáhout, musíme jít kupředu a toho dosáhneme jedině tak, že budeme volit. Nemám teď na mysli jenom volby politické. Prostě volby. Rozhodnout se, zda jít někam či nejít, zda říct to či ono.... volba oboru, školy, zaměstnání... Někdy je neskutečně těžké nést následky za své činy a proto musíme důkladně zvažovat, jak se rozhodnout. Stát stranou se někdy vyplatí, ale v převážné většině se stejně stane to, co se stát mělo, ať už jsme to nějak ovlivnili či ne. A navíc, nikdo nemůže stát na dělicí čáře donekonečna. Každý jsme jiný a určitým způsobem jinak ohnutý.

Odložte si...cokoli

14. října 2013 v 22:45 | Kiwi |  Témata Týdne
Nejprve jsem vůbec netušila, co to cizí slovo prokrastinace znamená, ale následně jsem se docela obeznámila. No, přesněji řečeno, střetla se s starými známými. Další částečka mé rozštěpené osobnosti byla usvědčena a pojmenována.

O blogu

11. října 2013 v 17:42 | Kiwi |  Nástěnka
Ahoj, zdravím vás všechny, ať už jste na mém blogu poprvé nebo povíceré. Jsem Kiwi Zelená, 17- letá studentka se zálibami všude, kam se jen podíváš. Není nic do čeho bych si alespoň z povzdálí nerýpla. Miluji jazyk český, právě nevyskytující se antipatie k němu mě snad nějak dovedly ke psaní. A o čem, že to vlastně píšu?

V prvé řadě píšu o tom, co mě napadne. Začínám se tak nějak vracet k původnímu záměru blogu, i když trochu obloukem. Všechno, co mě zaujalo nebo naopak nezaujalo, všechno co stojí za zmínku nebo za zpracování. Píšu články, které se tak trochu snaží prezentovat mé názory na všechno, jejich správnost už posuďte sami.

Také píšu básničky. Píšu je jen zřídka, protože to musí být něco, co prostě cítím. Jenom pak mohu být se svým výtvorem spokojená. Nejedu na pravidla, na tohle zrovna v poezii nehraju. A jako všude, každý kousek je jiný.

Pokusy o prózu mají u mě především minimální ohlas. Vyžívám se v popisech, na ději a dialozích mé pokusy odumírají. Ale i tak se vyžívám v používání slovní zásoby, ať už na blogu nebo mimo něj. Psanou formu projevu se vždycky hodí procvičovat.

Někdy trochu fotografuju, ale jsem v tom začátečník. Baví mě to hlavně v přírodě, tam je to opravdová potěcha pro oči. Jenže vždycky je to mnohem lepší naživo, než skrz čočku fotoaparátu. Alespoň na většině mých fotek.

Co se týče mé kreslené a jinak znetvořené tvorby, musím uznat, že tohle je moje slabé místo. Ráda si čmárám, mám ráda barvy, ale nejsem nijak zručná. Ruční tvorby je tady tedy minimum, pochopitelně. (Nebudu přece vyvěšovat projevy své nešikovnosti, že :D)

Ráda čtu, plánuji se více věnovat psaní o knihách, protože si myslím, že je to rozhodně zajímavá činnost. Navíc, i já jako čtenář bych ráda na ostatních blozích uvítala nějaké podobné články, když potom hledám, co číst. Recenzování knih, ano to je to slovo. V současnosti však moje knižní rubrika obsahuje články, hodící se tak pro ty, kteří knihu rozhodně číst nehodlají (Třeba pro ty, kteří mají zítra odevzdávat referát apod. :D)

Mám ráda hudbu, takže k té se občas také vyjádřím. Nejvíce mám ráda Tarju Turunen, Nightwish, Linkin park, ale nebráním se i jiným žánrům (kromě dechovek :D).

Taky mám oblibu v počítačových hrách. Takže pokud zrovna nedělám některou z výše uvedených činností, neučím se, nevesluji (ano, jsem veslařka!), nespím nebo něco nejím, pravděpodobně mě najdete u počítače. Křivím si tam záda, usmívám se do monitoru a absolutně si to užívám. Taky mohu vyzvednout třeba YouTube, na kterém sleduji některé Let's playery, a tak si mohu užívat i hry, které by můj počítač nezvládl (nebo já nezvládla, v případě hororovek).

Když jsem před rokem vybírala název blogu, nevím co jsme tehdy brali v angličtině, ale první, co mě napadlo, byl zpravodaj. What's the matter with you? Co se s tebou děje? Co tě trápí? Nebo klasické, co se děje? Ideální název pro blog. Mé začátky tehdy byly chabé, a vlastně ani teď nejsem o moc kroků napřed. Mám s blogem velké plány, jeho hlavní podmínka je, aby tu dlouho vydržel. Aby fungoval jako nějaký archiv, aby se sem lidi vraceli a trochu se bavili. Já jsem člověk, kterého vzhledem k jeho rýpavosti velmi zajímají názory ostatních. Nebojte se ozvat se. Navštěvuji i ostatní blogy a snažím se připojit se k dění. Ačkoli trochu pasivní, chci existovat, prosím. :D
Další články s podobnou informativní tematikou najdete na nástěnce.

Jak jsem už psala, říkám se Kiwi Zelená. Mám totiž moc ráda zelenou barvu. Mám ráda vitalitu, která v ní je, pokud se na ní díváte ze špatného úhlu, může vám připadat kyselá, zkažená a nevím jaká, ale ona není. Ona je to, co si v ní každý představí. Největší číleností, kterou plánuji někdy v budoucnu udělat, je ostříhat se nakrátko a obarvit na zeleno. Pápá moje dlouhé hnědé vlasy, ale rodičům pšt! Času ještě dost.

Ve zkratce mohu říct, že především komentuji dění okolo nás, ale hlavně, okolo sebe.
Nebudu to prodlužovat, vítejte tady, a ať se vám líbí! :-)

Táhnu na Prahu

8. října 2013 v 17:26 | Kiwi |  Témata Týdne
Napsat článek o hlavním městě české republiky jsem chtěla už před dvěma týdny a teď můžu děkovat, že jsem to odložila. Byla jsem hodně vytížená, což teď jsem také, ale naskytla se podstatně šťavnatější šance. V Praze nebydlím. Není to ani místo, kde bych se vyskytovala bůhvíjak často, párkrát jsem tam byla za památkami, jednou za přábuznými, několikrát na závodech..., což vlastně vytvořilo převážnou většinu mého osobního dojmu. Vznikla u mě velká touha to město poznat blíž, protože mě vždycky tak nějak tyhle věci lákaly. Stejně jako procházka nádhernými horami, ale to je můj vlastní rozpor.

Smím prosit?

4. října 2013 v 23:06 | Kiwi |  Z terénu
Po několikáté taneční lekci si konečně troufám dodat mým zážitkům formu písmenek a navždy (nebo fakt na hodně dlouho) je zachovat. Nebude to zrovna čtení pro slabé povahy a pokud plánujete jít do tanečních a těšíte se, pak nečtěte dál, neboť by jste mohli ještě stihnout změnit názor. Má to nějaké výhody? Získáte přehled o tom, který tanec je který (nebo se to předpokládá) a pokud máte i trochu pohybových dovedností, je tu šance, že se je i naučíte. Minimálně budete vědět, kterému tanci se v budoucnu vyhýbat. Takže určitě užitečné, že?

Introverti

4. října 2013 v 15:11 | Kiwi |  Témata Týdne
Začnu takhle, už jsem pár článků ohledně toho témata tady na blogu četla a několik z nich mě docela pobouřilo. Ne doslova pobouřilo, ale nasadily mi brouka do hlavy a podaly nutnost se k tomu rozsáhleji vyjádřit.
Podle mě není introvertem člověk ukřivděný a ne vždy lze hledat libovolné souvislosti z jeho minulosti a označit je za příčinu jeho "divného" chování. Jenže také není pravda, že se člověk introvertem rodí, alespoň ne nutně. Někdo je více plachý, někdo méně, někdo vůbec, ale v zásadě platí, že děti jsou mnohem více otevřené. Více zkoumají svět a lidi kolem sebe, snaží se na všechno hledat důvody. Myslím, že lidé se stávají introverty v pubertě. Zjistí, nakolik potřebují společnost ostatních, vyrovnávají se sami se sebou, aniž by o tom každému hlásily.
Také jsem v zásadě introvert, ale mývám podivné otevřené nálady (takových okamžiků potom nejvíce lituji, protože když introvert začne projevovat vyšší zájem než obvykle, většina se na něj vrhne jak supi). Nepotřebuji ostatní, abych se zabavila, vždyť okolo je tolik různých možností, zajímavějších a pokojnějších. Ne vždy vyhledávám konverzace (a s některými lidmi obzvlášť ne) a dokážu hravě projevit nechuť a nadšení. Můj výraz je obvykle nevýrazný a pokud je čekací prodleva déle jak pár minut, okamžitě se zahledím a v duchu odcházím. Takže mlčení mi problémy nedělá.
Ale jak lze introverzi přesněji definovat? Je to opak extroverze, sdílnosti a otevřenosti. To ale neznamená, že se introvert nemůže chovat sdílně a otevřeně. Jen mu to dá víc práce, seznámit se s určitým člověk natolik, aby si mohl být jistý a chovat se pro sebe přirozeně. I s introverty může být zábava, věřte mi. S přáteli. Ale nečekejte, že se budou odvázaně bavit před spoustou cizích lidí a hned si najdou kámoše a nové známé. Trvá jim to všechno delší dobu, ale o to silnější pak pouta jsou. Udrží tajemství, podpoří a hlavně, budou na vás pamatovat. Takové přátelství pak může přečkat všechno.