Soutěž: Povídka na téma Setkání s literární postavou

6. září 2013 v 22:18 | Kiwi |  Próza
Abych se přiznala na úvod, nejsem si jistá, zda se skutečně dá následující slohový útvar nazvat povídkou. Nemám v tomhle praxi. Ale chtěla jsem to zkusit. Při vybírání jsem si samozřejmě vzpomněla na pozdní noční hodiny strávené nad knížkou s chabým světlem s nedostatkem vůle odtrhnout se od ní. Celá série Odkaz dračích jezdců je má oblíbená, ale právě konec je to, co by se jí snad dalo vytknout. Autora nebudu kritizovat ani omylem, to by mě ani ve snu nenapadlo. Konec byl vlastně naznačen už v prvním dílu formou věštby, velmi mlžně, ale překvapil dokonale. Rozhodnutí odejít.... no, dumat nad těmito relativními zálěžitostmi si asi nechám k čaji o páté, tady se to moc nehodí.
Jinak pro ty, co možná můj blog sledují, jsem stále tady, ale bohužel opět časově vytížená.



Takže jdeme na to:
Titul: Odkaz dračích jezdců (Berte prosím zřetel na všechny čtyři knihy této tetralogie)
Autor: Christopher Paolini

Bylo to, jako by se zastavil čas. Chomáče mlhy se líně valily po rosou smáčené trávě, tichá příroda se probouzela po dlouhé noci, takřka netknutá člověkem. Takřka. Bylo mi hned jasné, že tam nejsem sama. Že tohle místo není tak docela opuštěné.
Voda v mechových jezírkách se leskla jako zrcadla plné mléčné kaše. Všechno to bylo jako ve snu, ale až příliš opravdivé na to, abych se probudila. A voda se příliš modře leskla. Na hladké hladině se pohnul odraz neskutečně modrých šupin, šupin tak nádherných a udržovaných, že mohly být jedině dračí. Zůstala jsem v údivu a chvíli nedýchala. Vzduch se zatřásl ostrým poryvem a mně se naskytla nevídaná podívaná na velkého safírově modrého draka, jak rozevírá svá křídla.

Poznala jsem ji okamžitě. Znala jsem ji z řádků, a ač se to zdálo nemožné, vypadala přesně tak, jak jsem si ji představovala. Dračice Safira v celé své kráse. Obrovská modrá křídla měla protkané modravými žilkami jako pavučinou, ale z části byla zahalená v mlze. Velké tělo jí pokrývaly blyštivé modré šupiny, každá jako nejcennější drahokam, tak zářivé, že jsem musela sklopit zrak. Vnímavé hluboké oči na mě hleděly plny očekávání a tlama plná nebezpečně ostrých zubů se jakoby usmívala. Vystoupila z jezírka a sklonila svou hlavu dolů, pár desítek centimetrů od té mé.

Ztuhla jsem. Z její strany stačil jediný malý pohyb a můj život by mohl náhle skončit. Měla ho ve svých drápech. Neměla ho snad od chvíle, kdy jsem poprvé přečetla na stránkách Eragona její jméno?
Všechny svaly se mi napjaly a vzápětí uvolnily, když se mi hlavou rozezněl její majestátní hlas.
Vítej na Vroengardu, Dračí Jezdče.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lawiane Lawiane | Web | 7. září 2013 v 12:00 | Reagovat

Nevidím důvod, proč by to nějak nemělo odpovídat zadání povídky. Sice máš víc popisů než děje, ale myslím, že to neva, protože popisy máš napsané moc pěkně.

2 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 12. září 2013 v 12:00 | Reagovat

Zadanie je splnené o to sa neboj, opisy sú občas lepšie ako sama priama reč.

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 14. září 2013 v 20:56 | Reagovat

[1]:[2]: To jsem ráda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama