Nadání- Tři

23. srpna 2013 v 14:00 | Kiwi |  NADÁNÍ
A já toho nenechám a nenechám. Už mám napsaných sedm kapitol dopředu a pořád mě to baví. :-)Dokonce to už překročilo rozsah mého nejdelšího dílka, ale stejně ho neodvolám. Prozaický úvod si nechám napříště, až se to zhoupne na vlně šílenství. :-D



"Přesně tak, jak jsem si myslel. Je to sabotovaný."
Toho jsem se bála. Někdo se mě snažil odstranit. Teď jen přemýšlet kdo. Když to Michal řekl poprvé, tak nějak jsem věděla, že to bude pravda, ačkoli jsem stále doufala v opak. Kdo by mě chtěl zabít? Máma…? Ne, ta určitě ne. Nemilovala mě sice, ale pochybuju, že by toho byla schopná. Kdo teda?
"Mělas dvojí štěstí. Zaprvé, že jsi zrovna jela pomalu a zadruhé, že tě to vyplivlo před mým domem. Připočtu to, že naši nejsou doma skoro nikdy a já měl zrovna náladu na to, jít se projít," řekl Michal.
"Je to rafinovaný systém," pokračoval zamyšleně a zkoumal zblízka trosky mojí motorky. "Při vysoké rychlosti se spouštěč zahřeje a rozjede časované divadélko. Propojí se vazby, v té chvíli bys to poznala, jenže v té chvíli právě bezstarostně uháníš po silnici. Takže první chytrá věc, nespuštěné, neviděné. Jeden dílek je v elektronice, vypojí ti řízení a brzdy těsně před výbuchem. Druhý, ten co měl vybuchnout, je v motoru, ucpe odvod, palivo se nahromadí a vybouchne. Je potřeba vysoká teplota, u tebe to jenom blaflo." Podíval se na mě. "Když si vezmeš, je to víc než rafinované. Vypadá to, že se vybouráš, protože ztratíš kontrolu nad řízením. Řidičská chyba. Výbuch zakryje stopy."
Tomáš taky havaroval na motorce, selhalo mu řízení. Řekli mi jen: "Vzhledem k špatnému stavu jeho stroje došlo k selhání řízení a následné havárii a výbuchu. Chyba řidiče." A já jsem, sakra, věděla, že jeho motorka byla v dobrém stavu. Staral se o ni jako o dítě, dával na ní pozor. Nemohla jsem tomu tehdy uvěřit. Tom měl dobrou motorku a jezdil výborně. Byl lepší než já. Babička mi tehdy řekla, že i dobří lidé mají své slabé chvilky a já tomu později uvěřila. Teď už tomu zase nevěřím.
"Je těžké to nainstalovat. Potřebuješ na to hodně času a zkušenosti profesionála. A taky je ten mechanismus těžko k sehnání. Pokud tě někdo chtěl zabít, musí mu na tvé smrti hodně záležet. Záležet mu na tom, aby zůstal nepoznán a ty se ztratila. Je to drahá záležitost."
"Já vůbec netuším, kdo by to mohl udělat," řekla jsem bezradně. "Ale musím to zjistit. Mám podezření, že mi před pár lety takto odstranili blízkého přítele."
"Pak to možná bude mít souvislosti i cestičku ke strůjci," řekl s nadějí v hlase. Znělo to jak nějaká blbá detektivka.
"Moc mě toho nenapadá," přiznala jsem.
"Musíš nad tím přemýšlet."
"To budu."
Natáhla jsem nohy i ruce pro změnu polohy a odměnou mi bylo popraskání tvořících se strupů. Pokud měla ta mast na hojení nějaké účinky, pak rozhodně negativní. Ale ke svému velkému překvapení už jsem se s Michalem hádat nechtěla. Zatím. Měla bych zajet za babičkou, asi tam zajedu zítra. Možná bude něco vědět. Měla jsem takový pocit, že babičce to budu moct říct všechno. Třeba se od ní na oplátku dozvím něco, co by mi mohlo pomoct.
"Potřebuješ se někam dostat?" zeptal se mě najednou Michal.
"Jela jsem za babičkou, ale to je teď jedno. To hlavní co bych teď potřebovala, je dát do pořádku svojí motorku."
"Mohl bych jí opravit, ale nemám náhradní díly."
"A víš, kde by se daly sehnat?" zeptala jsem se a doufala, že ví.
"Jo. Ale už mají zavřeno." Jaká zvláštnost, v jedenáct v noci. "Můžeme tam zajet ráno,… ustelu ti v obýváku na gauči, jestli ti to nevadí."
"No co mi zbývá," pousmála jsem se.
"Super," řekl vesele. "Trochu ti napravím ty pokroucené plechy, klidně si můžeš udělat pohodlí. Potřebuješ si určitě odpočinout, ne?"
"Dobře," přitakala jsem vlažně a vydala se k odchodu. Ještě jsem se otočila a jemně se na něj usmála. "A Michale,… díky."
Podíval se na mě a přikývl. "Uvidíme se ráno."

Spala jsem špatně. Kromě toho, že jsem měla divný pocit, že něco není v pořádku, mě pálily rány a hlava třeštila. Dorážely na mě stovky šílených a nepřátelských myšlenek. Něco mi říkalo, že pokud se mám dozvědět pravdu o tom všem, musí jít Michal bezpodmínečně se mnou. Určitě nebylo náhodou, že se mi to stalo přímo před jeho domem a určitě nebylo náhodou, že jsem přežila. Ten jasný pocit, že je pro mě něčím důležitý, mě….dráždil. Nemohla jsem si přiznat, ne nechtěla, nechtěla jsem si prostě přiznat, že je to přes moji mez, že na to nemůžu být sama. Že ho potřebuju.
Uvědomila jsem si, že nespím. Ležela jsem na břiše v potemnělém pokoji a koukala do polštáře. I Sisy se probrala a zvedla hlavu. Pár sekund před tím, než mi z brašny vedle postele zazvonil mobil.
Vytáhla jsem ho a podívala se na obrazovku. Babička.
"Ahoj babi, víš kolik je hodin?" zvedla jsem telefon.
"Ahoj Lenko, nedalo mi to a musela jsem ti zavolat. Vím, že to nemáš ráda, ale mám o tebe strach. Měla jsem strašné tušení. Kdy přijedeš?" Její hlas zněl trochu vypjatě.
"Přijedu už dneska, babi. Neboj se, jsem v pořádku. Nedej na zlé sny."
Trochu si oddechla, protože teď už jsem zas tolik nelhala a ona to poznala.
"Ráda tě uvidím," řekla tiše. "Volala mi tvoje máma."
"Proč?!"
"Má nějaké…. problémy. Myslím, že se bojí, že tě ztratí. Ty víš, že tě má ve skrytu ráda, že ano?"
Takhle babička nikdy nemluvila. Nemluvila o mámě. Nevěřím, že mě máma má ráda.
"Babi, je tu průšvih," řekla jsem tvrdě. "Už mi nevolej."
Típla jsem to a poslouchala zrychlené bušení svého srdce. Sakra, musím za babičkou hned teď. Nemůžu jí snad věřit? Copak jsem vážně slepá a hluchá nebo jenom přehnaně paranoidní? S výkřikem jsem praštila telefonem o zeď. Tohle nebyla moje babička. Nebo se změnila, stejně jako se teď měním já. Padla jsem na zem a impulzivně vzala hlavu do rukou a schoulila se. Cítila jsem, jak mi čerstvá krev vytryskla z praskajících strupů. Co blázním?
"Jsi v pořádku?" zeptal se Michal starostivě, stál ve dveřích ještě ve spacím, zřejmě jsem ho probudila.
"Musím hned teď odjet, jinak ztratím důležitou stopu," řekla jsem mu rázně a s velkým přemáháním se zvedla ze země. "Půjčíš mi motorku?"
"Pojedu s tebou, jestli chceš."
"Dobře, ale musíme hned vyrazit. Vysvětlím ti to po cestě."
"To budu rád. Počkej chvíli," řekl a hned zmizel.
Rychle jsem si oblékla koženou bundu a prohrábla brašny. Vzala jsem to nejnutnější a pomlácený telefon. Pokud se mě někdo snaží zbavit, možná jde i po mojí babičce. Zbraně by se hodily.
Babička mě vždycky podporovala a nikdy mě nezradila. A teď měla zlé tušení a volala mi uprostřed noci. Působila divně. Snad se jí nic nestalo. Že by babička byla strůjcem něčeho zlého se mi nechtělo věřit, ale v okamžiku, kdy jsem jí típla telefon mě to napadlo. Nebezpečí číhá všude.
Chtěla jsem odpovědi, ale ne všechno má člověk hned. Ještě jsem ani nevymyslela, jaké by mohly být souvislosti mezi smrtí Toma a pokusem o smrt mojí. A pak taky problémy s matkou a babičkou.
Samozřejmě že je k sobě něco poutalo. Nikdy jsem ale nezažila babičku přimlouvajíc se za moji matku. Možná babička s matčiným nožem pod krkem. Sakra, zase ty temné myšlenky.
V chodbě jsem se setkala s Michalem už plně oblečeným a vybaveným a ve spěchu jsme pokračovali dál do garáže.
"Doufám, že máš k této pohotovosti dobrý důvod."
"Já hlavně doufám, že se mýlím." Zvedl obočí, ale nechala jsem to bez vysvětlení.
Odhrnul plachtu v zadní části garáže a odhalil nádhernou černou motorku. S vlastními díly, nablýskanou a opečovávanou. Troufnu si říct, že lepší, než má vlastní, což je krutá rána pro moje ego.
"Fíha," užasla jsem nahlas.
"Budu řídit, jen tak pro pořádek. Kam to vlastně jedeme?"
"Budu tě navigovat. Jedeme k babičce, protože mám neblahé tušení. Buď že se jí něco stalo, nebo že se nám zřejmě chystá něco provést."
"Zajímavé varianty. V obou případech se moje hračky budou hodit," řekl s úsměvem a upozornil tak na vak na svých zádech.
"Předvídals," konstatovala jsem. "Doufám jen, že s tím umíš zacházet."
"Ještě toho o mě moc nevíš, Leni," usmál se na mě. "Zvládneš to taky, někdy je to nutné k přežití, když jsi jako já."
Z poslední věty mě poněkud zamrazilo dalším tušením, ale odsunula jsem ho stranou. Vážně ho vůbec neznám, a znám vůbec sebe? Nikdy bych si nepomyslela, že mám něco, kvůli čemu si mě ostatní přejí vidět mrtvou. Některé odchylky se prý projeví později.
"Tak vyrazíme, naskoč," vybídl mě.
Posadila se za něj a trochu s rozpaky ho chytila kolem pasu. Slyšela jsem, jak se tomu zasmál. Pak motor zaburácel a my doslova vyletěli z vrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/ Byla jsi tu. Jaký je tvůj názor na blog?

Dobrý. :-)
Špatný. :-(
Radši žádný. :-P
Nic extra... :O

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 24. srpna 2013 v 0:43 | Reagovat

To je dobrý, líbí se mi to.

2 The Wall The Wall | Web | 24. srpna 2013 v 13:49 | Reagovat

Zeď ti blahopřeje! Tvůj blog se stal oficiální cihlou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama