Nadání- PROLOG

18. srpna 2013 v 21:11 | Kiwi |  NADÁNÍ
Jste svědky první publikovatelné povídky na pokračování z žánru neznámého a budoucnost neznámé. Ale dávám jí život a doufám, že bude dokončena s podporou všech, a možná i bez ní, abyste věděli. Užijte si prolog.




PROLOG

Jsou prázdniny. Už se těším, až to tady zabalím a někam vyrazím. Někam daleko. Někde se zašiju co nejdál z mámina dosahu. Prostě pojedu, na své milované motorce. Vidět v jejích očích ty výčitky a obviňování, jakoby to byla snad moje chyba. Že se táta zdejchnul i s mým malým bratříčkem, její rodinná idylka se rozpadla a na krku jsem jí zůstala já, problémová holka, která se prostě nehodlala zařadit. Musela se ostatním ve všem vyrovnat, zanevřela na všechny osoby mužského pohlaví a rozhodně se nehodlala vydat v jejích stopách. To jí snad vadilo nejvíc.

Asi pojedu k babičce. Ta mě vždycky podpořila i proti mámě, své vlastní dceři. Byla jsem u ní v bezpečí a byl tam celkem klid. Mohla jsem si dělat, co mě napadlo, babička mě nikdy netrápila výslechy a obviňováním. Brala to s klidem, protože jak říkala, ona si taky zažila své. Jsme silná rodina, jen moje máma je prý výjimka. Taková, co se rodí jen jednou za pár generací. Nikdy mi víc nevyprávěla a já se víc neptala. Můj život se skládal z maličkostí, oproštěn od všeho velkého.
To jsem ale ještě nevěděla vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama