Srpen 2013

Barevně tmová Tarja

28. srpna 2013 v 13:19 | Kiwi |  Hudba
Možná jsem si slovíčko "tmová" vymyslela, ale omluvte, hodí se mi sem. Moje nejoblíbenější zpěvačka Tarja Turunen přichází s novým albem Colors in The Dark. Zatím vyšel jenom singl, na YouTube rozhodně stojí za shlédnutí dvě nová videa právě připravovaného alba. Je to zase krok kupředu a potěšení pro uši.


Co se honí hlavou

24. srpna 2013 v 16:00 | Kiwi |  Kresby a jiná dílka
Škola se blíží. Srpen se nám krátí. Mračna se stahují nad mojí dobrou náladou.
Zpětně jsem se podívala, že srpen je zatím můj na články nejplodnější měsíc za můj necelý rok blogování. Přesně osmého září to bude rok, co jsem na založila tento blog a napsala sem první článek. Taky jsem koukala, že hranice celkové návštěvnosti překročila 500 zbloudilých duší, což mě těší. Samozřejmě tady ani zdaleka nekončím, dokud bude co psát, nebo dokud bude blog.cz existovat, budu tady i já. Nedávno jsem přemýšlela, jestli tu školu mám zapotřebí. Jestli by nebylo lepší vydat se jinudy, dokud je ještě čas. Ale to plácám, to bych dopadla špatně. :-( V rámci vzpomínání na školu jsem vytáhla jeden starý obrázek, z výtvarky ze školy. Spolužáci ho vyhodnotili jako nejlepší ze třídy, což je myslím hodně relativní.
Možná tam uvidíte parodický smajlík místo obličeje, bráchovi se to asi nelíbilo a dostal chuť to vylepšit vlastnoručně. Guma nepomohla, takže tenhle obrázek už debilního nádechu nezbavím.


Nadání- Tři

23. srpna 2013 v 14:00 | Kiwi |  NADÁNÍ
A já toho nenechám a nenechám. Už mám napsaných sedm kapitol dopředu a pořád mě to baví. :-)Dokonce to už překročilo rozsah mého nejdelšího dílka, ale stejně ho neodvolám. Prozaický úvod si nechám napříště, až se to zhoupne na vlně šílenství. :-D


Hrátky s ikonkami

23. srpna 2013 v 13:51 | Kiwi |  Nástěnka
Tak mám asi prapodivné sklony. Přitahují mě aktivity, které mi nejdou. Nevím jestli je to reflex, abych si srážela sebevědomí, nebo mám chuť se zlepšovat. Doufejme, že to druhé, ale občas si sebou nejsem moc jistá. Narazila jsem na stránku mojí oblíbené blogerky Maky Orel nazývanou zeď (ta stránka, ne ta blogerka, abychom si rozumněli). Slouží jako takový nějaký propagační rozcestníkm, na který si můžete hodit ikonku svojí stránky. A za nějakého mně neznámého popudu jsem zatoužila po ikonce "Jsem cihla" na svém blogu. Možná jsem magor, ale to není podstatné. :-)
Proč o tom ale píšu celý nový článek, že? Protože jsem neskončila u jedné ikonky.

Nejprve jsem si řekla, že barva je jasná, zelená. A název mojí stránky je neprakticky dlouhý, takže tam bude jméno.


Ale co kdybych tam přece jenom nacpala celou stránku, řekla jsem si. Výsledek je.... maličký.


A potom jsem si řekla, proč se snažíš s Gimpem, když on si s tebou povídat nechce? No, něco v tom smyslu. Ne, že bych v tom neviděla potenciál, ale už ze základky jsem odchovaná na čmárách z Malování. :-) (Samozřejmě že bych sem mohla dát i některé své obrázky z malování, třeba fanart Danteho, ale nejsem si jistá, jestli by nepraskla obrazovka :-D)
Následovala úvaha, jestli ikonka vážně MUSÍ být zelená. Sice nad zelenou není, ale následující varianty mi taky nepřijdou špatné. Malování se na nich sice podepsalo, ale převážně to byla moje nešikovná ruka. :-)


Když na to teď koukám, vidím, že jsem si skoro vytvořila vlastní zeď. :-)

Nadání- Dva

21. srpna 2013 v 18:17 | Kiwi |  NADÁNÍ


Člověk se s nima nenudí

21. srpna 2013 v 14:03 | Kiwi |  Z terénu
Mám právě na mysli naše spoluobčany. Spoluobyvatele našeho vyhlášeného městečka. Poněkud netradiční článek jsem "slepila" z několika událostí, které mě v poslední době potkaly. Musím říct, že teď s odstupem jsou stále poněkud zarážející. :-)

Modrý pomeranč, to si snad děláte srandu?!

Neexistuje a basta! A přece. Tak jsem nedávno dostala chuť na točenou zmrzlinu. Místo jejich klasiky vanilka-pařížský krém cedule hlásaly vanilka-pomeranč. Tak proč ne, řekla jsem si.
"Prosím jednu velkou míchanou."
"Ten pomeranč, to je ten modrý pomeranč," řekla mi ženská v okýnku klidně.
"Eh...? Modrý?" Co to má být za vtip? Modrý pomeranče neexistujou!
"Co je?" zeptala se podivně ta ženská. "Tak chcete?"
"Jooo, jasně." A už jsem jí podávala peníze a ona mě modrožlutou zmrzlinu. Vypadala jako šmoulová, ale chutnala jako pomerančová. To je strašný, co si lidi dneska nevymyslí, aby byli zajímaví.... Ale :-) Zabralo to.

Už nehulte, lidi

To jsem se zase jednou vracela z knihovny přes park. Kromě spousty podivných pohledů jsem si "užila" i pár "rozhovorů".
Nejdřív mě zastavil kluk (chlap?), mohlo mu být tak přes dvacet, ale vypadal zpustle. Jeho otázka vysvětlila jeho vzhled.
"Paní, nemáte nějaký drobný?"
"Ne." Kdo je u tebe paní? Vypadám snad jako paní? Když to řekne malý děcko, tak se nedivím, ale takovej...chlap? Vážně to nelichotí. Už bys neměl tolik hulit! A šla jsem dál.
Dva chlápci seděli na lavičce na sluníčku a něco popíjeli. Vzhledově ne nepodobní tomu předchozímu exotovi. Když jsem šla kolem, spustili. "Krásná slečna!" "Moc pěkná slečna!" Šla jsem dál. Něco ještě pořvávali, ale to už nebylo rozumět. Jazyky se jim pletly. A oči zřejmě taky špatně sloužily, beztak ten obsah láhve měli říznutý methanolem. :-)

Na tebe se smát nebudu

"No tak, slečno, usmívejte se trochu! Vždyť to nic nestojí."
Nálada v háji, žaludek na vodě a já se mám usmívat? Cha Cha. Procházela jsem si to takhkle kolem staveniště, jeden dělník na mě mával z okýnka auta (když jsem mu nezamávala, tak se zatvářil dost ublíženě), druhý se mě snažil....rozveselit? Copak se tvářím vážně tak strašně? Kdosi mi onehdy říkal, že můj výraz je opravdu příšerný. Je to vážně milé, že? Dokážu jednoduše pohledem lidi odradit, aby je jenom napadlo si mě prohlížet. Je to užitečné. Problém je, když mám náladu na povídání, snažím se tvářit mile a nikdo si mě nevšímá. Ale já vážně většinu svých nálad neumím regulovat a ovládat. Mám prostě blbou náladu a všichni máte smůlu. Lidi, který mě znaj si už trochu zvykli, ale ti ostatní si jenom kroutí hlavou a raději mě ignorují. Převážně.

A taky jsem se zachovala jako strašpytel, když jsem se snažila tvářit se neviditelně, zatímco kolem mě prošla moje oblíbená profesorka. Jsem vážně trochu mimo. Co by mi to udělalo? Ne, školo, nech mě být!

P.S. Třikrát hurá, dostala jsem se do literárního klubu! Se svojí poezií.

Nadání- Jedna

19. srpna 2013 v 14:00 | Kiwi |  NADÁNÍ


Nový design!

18. srpna 2013 v 21:34 | Kiwi |  Nástěnka
Pokud jste na tomhle blogu už byli, určitě vás to bouchlo do očí, Kiwi má konečně něco přibližně jako design! Říkám přibližně. Pořád je to jenom hračička s nastavením, ale už to, dle mého názoru, vypadá víc k světu. Pokud s grafikou umíte, možná se budete popadat smíchy za břicho, když vám řeknu, že mi to dalo zabrat. A to jsem vlastně design ani měnit nechtěla. Můj původní záměr byl udělat nějakou ikonku či jak se to nazývá k mojí nové, první publikovatelné povídce na pokračování (když to nazvu fakt tajemně). To se povedlo, ikdyž ne podle mých představ. Pracovala jsem v GIMPU, ale moc jsme si nerozumněli. Vrsty mi tam podivně přeskakovaly, když jsem vložila jedno, druhé zmizlo, když jsem to přebarvila, zmizely mi obrázky. Nakonec jsem to vyřešila uboze úsporně, ale k účelu to snad postačí.
Jenže pak mě napadlo zkoušet to dál a nevzdávat se. Jako pro grafického analfabeta mě to stálo víc úsilí, než si kdo dovede představit. Použila jsem starý motiv - látková textura mé oblíbené peřiny.Začalo to záhlavím s logem a mixováním barev připomínajících mi bůhvíproč hrušku. Šťavnaté. Barvu pozadí jsem zase promixovala a vyšla z toho, myslím, taková příjemná zelená. Musím přece dělat čest své přezdívce. :-) Největší boj ale teprve následoval. Ladila jsem menu, proklikávala čáry a konečně se mi podařilo zvětšit odsezení, tak, aby text nesplýval s okraji. Rozhodla jsem se zachovat horní boxy, oba jsou pro mě důležité. A konečně, udělala jsem si pořádek ve svých oblíbencích. Ještě budu přidávat další, protože ta trocha co tam mám rozhodně nejsou jediní. Jsem si jistá, že mnoho z nich budete třeba taky znát. Maličká změna je i v zápatí, jinak tam stále nenápadně číhají kontakty, na nichž budu odpovídat na cokoli. :-D

Design hodlám podržet dokud nebudu mít lepší nápad, jinak samozřejmě uvítám ÚPLNĚ VŠECHNY rady a připomínky. Rady obzvlášť, protože vím, jak jsem na tom v této oblasti mizerně. A pořád platí nabídka pro kohokoli z vás, nadějného grafika či tvůrce designů, budu nesmírně ráda za vaši pomoc. :-)

Nadání- PROLOG

18. srpna 2013 v 21:11 | Kiwi |  NADÁNÍ
Jste svědky první publikovatelné povídky na pokračování z žánru neznámého a budoucnost neznámé. Ale dávám jí život a doufám, že bude dokončena s podporou všech, a možná i bez ní, abyste věděli. Užijte si prolog.


To je život, mami

16. srpna 2013 v 20:33 | Kiwi |  Témata Týdne
Tak mě napadlo, že bych tématem "život" mohla označit celý tento blog, ale to asi nejde, že? :-) Všechno tady je vlastně o životě, trochu o mě, o mé barevnější stránce, té kreativní a přívětivé. Ale abych se dostala k nadpisu, to mě prostě takhle napadlo. Mám jedno téma ze života, které mi teď právě hoří, a to jsou vztahy s rodiči. Takže, co s volným časem, rodinko?

Devil May Cry 3

12. srpna 2013 v 19:09 | Kiwi |  Hry
Ačkoli poněkud stará a obecně známá, rozhodně je tahle hra jednou z nejlepších ve svém žánru. Parádní řežbu kombinovanou s občasnými hádankami zaštiťuje rozhodně ne přátelský příběh. Dva synové démona Spardy, polodémoni Dante a Vergil řeší rodinné problémy, ale každý na druhé straně barikády. Proti sobě a přesto spolu. Jejich tatíček totiž kdysi dávno uzavřel pekelnou bránu, což hodně démonů rozčílilo. Milý Dante se rozhodl, stejně jako otec, bojovat proti démonům, zatímco jeho dvojče má v plánu poněkud zajímavější události. Chystá se znovu otevřít bránu a získat tak moc. Danteho, tedy váš jako hráče, úkol je jasný. Vyšplhat na věž za bratříčkem a zabránit konci světa. Ale nebude to tak jednoduché, obzvlášť pokud není stále jasné, kde to tam vede.

Teď je možná na čase, abych to trochu vysvětlila pro ty, kdo by náhodou tuhle báječnou hru neznali a abych začala pět pochvalné ódy na celé provedení, příběh, a hlavně.....na Danteho. :-)


Tanečnice

10. srpna 2013 v 14:31 | Kiwi |  Poezie
Takový ten impuls. Nápad, sednu, píšu a během pěti minut je na světě. Je zvláštní.

Tanečnice na římse,
odtrhnout zrak snažím se.
Útlý pas a lehký šat,
musím chvíli nedýchat.
Balancuje na hraně,
s krkem pěkně na laně.
Roztančila celý sál,
kdekdo štěstím zaplakal.
Ona přitom plakala,
když lano sobě vázala.
Hezký výhled na město,
tanči, smrti nevěsto.
Noha sklouzla, tělo v křeči,
nenávist se láskou léčí.
Na výkřik už nezbyl dech,
odlétá pryč na křídlech.

Co teď bude

9. srpna 2013 v 14:33 | Kiwi |  Nástěnka
Rozhodně rozporuplná minulost a dost klikatá budoucnost. Něco takového teď čeká můj blog. Mám už ho skoro rok (bude to přesně v září) a pořád jsem se nerozhodla, čím bude, až vyroste. :-D Nadneseně řečeno. Možná proto, že jsem mladá, někdo by řekl malá a blbá, a stále ani nevím co bude se mnou. Vězte, vy starší, není to nic příjemného.
Vždycky jsem si přála být novinářkou a občas mě to k téhle profesi táhne. Chtěla jsem taky být učitelkou, ale to mě naštěstí přešlo. Nechtěla jsem být nikdy takovou to reportérkou honící se za aktualitkami, na to jsem až příliš klidný typ. Spíš jsem tak nějak chtěla psát, aby to lidi četli. O světě okolo. O dění, o zábavě. Psát recenze by mě asi bavilo a rozhodně se to chystám zkusit. Na počítačové hry. Na knihy. Na filmy. Nebo taky psát přímo o ději. Jak se tomu říká.., nevím. Víte, když jsem si přečetla nějakou knížku, dlouho jsem o ní pak přemýšlela, o tom co se stalo, o postavách. Někdy bych si třeba ráda pokecala s někým, kdo už to taky četl/hrál/viděl. Mohla bych jít na fóra. Ale nevím proč, na blogu je mi dobře.
Rozjímání v první řadě. Tento blog asi může působit jako převeliký zmatek. Ale je to jenom odraz mě. Nikdy jsem neměla moc disciplíny a pokud mě okolnosti nezahnaly, dělala jsem si, co se mi chtělo. Tak si tady píšu co chci a někdo to dokonce i čte. :-)
To, že ráda pařím hry a doslova, se nekryje s tím, že chodím na gympl, ráda píšu básničky a jiné rozporuplné prozaické texty. Dokonce se to nekryje ani s tím, že jsem vrcholový sportovec, konkrétně vesluji. Až na tuhle relativně úspěšnou sezónu ale nejsem žádná špica. Zatím. (ďábelský smích)
Právě jsem spálila maso k obědu. Super, poslední dobou se mi vaření vážně nedaří. Tuhé jak podrážka a ještě spálené. Mňamka.
Možná budu zase vymýšlet nový systém rubrik, aby se dal víc prostor mé..... vícestrannosti. A možná, ale jenom možná se to tady teď bude hýbat. Takže každý čtenář je vítán s otevřenou náručí.

Takže jenom tak nakonec, budu ráda, když se sem vrátíte.

Zážitky z MHD

8. srpna 2013 v 13:26 | Kiwi |  Témata Týdne
Proč jezdit tramvají, když lidi na vás koukají?
Proč jezdit busem, když můžu to vzít klusem?

Povídka k TT zde. Pro mě není typické psát povídky, takže se nedivte.

The Sims3

8. srpna 2013 v 12:37 | Kiwi |  Hry
Pro jedny je nepředstavitelné, jak u toho může někdo vydržet, pro druhé je to závislácká zábava na hodiny. Patřila jsem k těm druhým, ale jelikož můj počítač se se Simíky odmítl kamarádit, vracím se s radostí k Minecraftu.
Většina lidí už o The Sims, slavné sérii simulující život, slyšela. Pečujete o své postavičky a zajišťujete jim všechno, hlad, hygienu, záchod, spánek, a především zábavu a socializaci. Plníte jim přání, budujete domov, vztahy a pracovní poměry. Neuvěřitelné možnosti zábavy, profesí a hlavně, povah. Simíčkovi navolíte libovolný vzhled a povahu, která se promítne v jeho životě a vystupování k okolí, oblíbené jídlo, hudbu, barvu a životní cíl. Pak sbíráte body životního štěstí a za ně pořizujete odměny. Titul The Sims 3 je už několik let starý, ale přesto zabaví, pokud je to váš šálek kávy. Nezbývá než to zkusit.

Rozhodně doporučuji podívat se na některá z těchto videí, ve kterých populární let's player Pedro Games hraje tuto povedenou hru. Můžete ho znát hlavně z LP z Minecraftu, ale nahrává i zpestřující videa z jiných her. Já se u některých z nich smála jak šílená, protože jeho humor je opravdu chytlavý... :-D

A teďka pšt, připojuji jeden download přes torrent, pokud umíte anglicky je super. Je to deluxe edice, plněná dodatky. Kromě Island paradise určitě stojí za zmínku Supernatural, což představuje nové přírodní druhy. Nejzábavnější jsou určitě víly a upíři, ale zahrát si můžete i za vlkodlaka, džina nebo ducha. Duchem se taky stanete, pokud zemřete. Lze třeba uhořet při hašení požáru, což může být docela nepříjemné.. :-D Proto doporučuji hlásič požáru. Každý nelidský Simík má taky speciální akce a aktivity, upíři a vlkodlaci mohou proměňovat i ostatní Simíky, ostatní lehce uhádnete. Třeba že upíři pijí krev z Plasma džusu nebo z ostatních Simíků a nemají rádi slunce. Ale tak dopodrobna jsem to rozhodně nechtěla probírat. Třeba jindy, třeba vám představím svoje Simíky. :-)
To hlavní je rozhodně, že tenhle balíček je plný zábavy na dlouho, zadarmo a nezávadný.
Užívejte si ho! :-D

MC módy

7. srpna 2013 v 22:35 | Kiwi |  Hry
Rozhodně zajímavou náplní do singleplayeru oblíbené hry Minecraft jsou módy, ať už pouze usnadňující orientaci, jako mini mapky, nebo módy, které kompletně změní váš pohled na čtveratý svět. Není nic těžkého si mód stáhnout a vložit do hry a to, co se potom bude dít,.... Věci kolem vás se změní. Záleží na kvalitě a rozsáhlosti módu, objeví se nové předměty(itemy), noví mobové (příšery, zvířata), nová krajina a nové možnosti "kraftění" (výroby). Co takhle vyletět si létacím strojem, projet se mašinkou na uhlí nebo dovádět s delfíny na tropickém ostrově? Nebo vás víc láká navštívit krajiny plné starodávných pevností a hradů? Svět módů láká jako zpestření od klasiky. Nezapomínejte však, že nejsou pro multiplayer a tak si nikdy nezapomeňte hru zálohovat pro návrat na vaše jistě oblíbené MC servery.

Výběr módů, na které si dělám zálusk. Povím vám, jak se hrají, představím vás a určitě bude i download. :-)
P.S.: Jsem maniak, já vím. Ale co nadělám?

Tropicraft
Twillight forest
Thaum crafting
Train craft

*EDIT (29.3.14): Jelikož mě Minecraft série docela přešla, nic z toho tady pravděpodobně nečekejte. :)

Na podpatkách

6. srpna 2013 v 10:57 | Kiwi |  Koš
Abyste mohli vůbec pochopit smysl mého rozhořčeného článku, začnu takhle. Jsem typ holky, co se nejlíp cítí v pohorách, botaskách, v trekových sandálech, mám i nějaké ty tenisky, ráda bych si pořídila žabky. Nosím třeba i ony gumové boty "CROSKY" a jakékoli městské boty, které si koupím, nemají podpatek. Chodím ráda rychle a podle svých přátel mám dokonce i typický styl chůze, podle ktrého mě poznají už na dálku. Nejvyšší podpatek, co jsem kdy vážně nosila, byl na zimních kozačkách, kde je noha pevně fixovaná, a přesto nepřekročil pár centimetrů. Tak asi takhle.
Teď už zřejmě pochopíte mé nadšení obout na sebe boty na podpatku a nejenom chodit, ale pokoušet se i tančit. Už je to tak, na naléhání rodiny typu: "To zažiješ jen jen jednou z život!" jsem se přihlásila do tanečních. UŽ v září. A můj vztah ka podpatkům se nezměnil. Začínám být lehce traumatizovaná. Koupila jsem si tedy letní boty s podpatkem na klínku, řekla jsem si, že nějak se začít musí. Takové ty boty, o kterých zkušená podpatkářka řekne, že jsou pohodlné, dobře se v nich chodí atd. atd. Ušla jsem nedlouhou trasu a nejméně pětkrát jsem si málem vykloubila nohu. Říkám si, to ne, zkus přenést váhu trochu na špičky, jako při běhu. Pak jsem zakopla. Víte, podpatky se mi líbí, ale jen, když v tom jejich nositelka umí chodit.
Tak jsem se předvedla, všichni na mě koukali,... Áchjó! Absolutně to nešlo. Nevím, jak to teda dopadne, prej to chce chodit a chodit až si na to člověk zvykne. Proč prostě do tanečních nemůžou být normální boty? Ty šaty přežiju, snad. To že se budu muset nalíčit a vystavit se tak všem, to bude dřina, ale taky bych to přežila (Já se líčila jen párkrát v životě, vážně). Ale ty boty, má pevná půda pod nohama?!
Co sakriš budu dělat?
Už abych asi začala spřádat plány na náhlou závažnou nemoc, pokud ostatní selžou.

Letní analýza

4. srpna 2013 v 21:07 | Kiwi |  Z terénu
Jinak to nejde. Každý léto milujeme, ale když se pak paříme venku a nemáme se čím zchladit, máme na to úplně jiný názor. Jaké jsou jeho klady a jaké zápory a jak z něj vyždímat maximum a přežít to, na to jsem se zaměřila ve svém trochu filozofickém, nicméně důmyslném zkoumání. A kde je lepší nasávat než přímo v terénu-?


Minecraft 1. 6. 2.

2. srpna 2013 v 12:56 | KiwiP |  Hry
S novou verzí Minecraftu přišla pro všechny warezáky smutná zpráva, Minecraft už si legálně zdarma nezahrajete. Spousty serverů se obnovilo na verzi 1. 6. 2. a co teď pro naše milé hráče? Ještěže existují další cesty, které volíme i v případě některých jiných placených titulů. Nikdo si to zas tak nechce přiznat, ale pirátství je hodně rozšířená věc.
S novou verzí, která už je teď nějaký ten pátek v oběhu, přišla i nová vylepšení a to jak pro fanoušky redstounu, tedy ruditových obvodů simulujíích elektřinu a přinášejících mnohá dopravní a jiná vylepšení, ak i pro ostatní. Stavitelé budou mít radost z koberců (které se mimochodem dobře zavděčí tvůrcům pastí s redstounem), barevných bloků jílu, křemenových bloků a sloupů. Rozhodně nejzajímavější je však příchod nového zvířátka, koňů. Krmíte je, ochočujete, vodíte na laně, můžete jim dát sedlo a různé typy brnění, klasický trojboj železného, zlatého a diamantového. Jezdíte na nich a skáčete, vyskočí klidně dva bloky do výšky a uhánějí vysokou rychlostí. Rozhodně vděčný způsob dopravy, pokud nemáte /fly. V souvislosti s nimi se objevily třeba i balíky sena, které šikovní hráči jistě zakomponují do stáje vedle svého vlastního domku.
Všechny novinky je nejlepší projít si v sigleplayeru formou creativu, tedy neomezeného stavitelského typu hry. Zjistit si, jak všechno funguje a co všechno nový minecraft nabízí.
Touto formou bych chtěla všem zájemcům a Updatovanou zábavu nabídnout server mc.survival-games.cz, který sice není zaměřen na novinky ve hře, ale jedná se o promyšlenou hru na styl arén. Není to typický MC server, ale o systém několika světů, které si při prvním příchodu vyberete formou portálu. Potom pomocí chatu čekáte na volnou arénu a jakmile je, přihlaste se do ní /číslo arény. Instrukce dostanete všemi formami přímo na serveru. Hra je jednoduchá. Utíkejte a snažte se přežít co nejdéle na úkor ostatních hráčů. Aréna představuje vymyšlený svět plný staveb a nástrah, ale také truhel plných jídla, zbraní a výstroje tak potřebných k přežití... Pokud chcete zkusit nějakou hru, zkuste minecraft! Uvidíme se :-)


Konspirační teorie

1. srpna 2013 v 20:42 | Kivvi |  Témata Týdne
Nejsem zastáncem cizích slov, takže musím přiznat, že termín "konspirační teorie" na mě trochu vybafl a musela jsem si ho osvětlit. To by bylo, kdybych to neznala. Lidé mají tendenci nazývat věci jinak, aby upoutali pozornost a přitom se třeba jedná o něco starého a profláknutého. To znám třeba z kontrastu: název jídla na jídelním lístku a to, co vám pak přinesou na talíři. Ale zase odbíhám. Co to tedy je konspirační teorie, kde se sní setkáme a dá se jí věřit?
Podle wikipedie se jedná o spikleneckou teorii, nyní používanou skeptiky a odpůrci v hanlivém zabarvení. Jako teorie, které se nedá věřit, snůška polopravd s předpoklady. Nazvala bych to jinak, dohady. Vědecké teorie, které nám zatepla naservírují média a které nejsou třeba nic jiného než jejich předpoklady, přesně ty teorie, které spousta lidí bere jako jasně dané a neomylné. Nejezte vejce, je v nich škodlivý cholesterol. Za pár let se dozvíme, že to není tak úplně pravda, ale to už má spousta lidí zažito, že vejce ne. Například. Stejně tak třeba boomy se solárními studii, a teď tam skoro nikdo nechodí, protože nové teorie ukázaly, že z toho hrozí rakovina kůže a že je to vlastně škodlivé.
Jak pak můžeme nějakým teoriím věřit?
To se pak všichni diví, že je tolik skeptiků.
Já věřím tomu, co mám ověřené a dohady stranou. Ale... jak si máme ověřit věci, kterým třeba nerozumíme a které nejsou v poli našeho působení? Zjistíme lehce, co nám dělá dobře a co ne, něco může být možná skryté, ale když nám to neubližuje a prostředí taky ne, tak proč se s tím trápit? To mi něco připomělo.
Měla jsem problémy s močovými cestami a šla jsem kvůli tomu na ultrazvuk. Tam mi zjistili, že mám žlučníkové kameny, no to zní slabě... doktorka řekla, že mám žlučník přecpaný obřími šutry, ne doslova, ale v tom smyslu. Že je dobrá preventivní operace. A tak, ačkoli jsem nikdy předtím neměla problémy, jsem z prosté důveřivosti šla pod kudlu. Přece nechci, aby se mi to dostalo do žlučovodu nebo do slinivky a bůhvíkam. Zase je to teorie. Já vím, že tohle je něco jiného, to potvrdí většina lékařů a lidí, co se vyznají v těle, ale i tak. Věříme institucím. Věříme vyšším teoriím. Jsme jenom stádečko ovcí krmené mediální kaší, nechtějte vědět celý obsah "výživné a prospěšné" kaše.
A kurňa, to jsem nechtěla, zase nadávat. To by dokázal každý. To je na nic.
Přeji všem hezký den a zapomeňte na to, co jste si teď přečetli. Řiďte se heslem: Důvěřuj, ale prověřuj.
Kdo vymyslí nějakou konspirační teorii má u mě lízátko. Ne, zapomeňte na to. Dnes nemám den. To nejsem já!