Tak nějak

21. července 2013 v 20:27 | Kiwi |  Koš
Tak nějak to rychle ubíhá. Prázdniny letí. Celý život letí.
Asi dělám chybu. Člověk by se měl stále na něco těšit a místo toho si říká už aby to uběhlo. Už aby skončilo nudné odpoledne. Ale co se takhle zvednout a někam jít? Už aby byly pry čty dva dny a já mohla zase jet. Co kdybych si na ty dva relativně prázdné dny v kalendáři něco naplánovala, aby to nebylo jen dalších 48 hodin, ale něco, nač vzpomínat?

Musím uznat, že mít blog není špatný. Ale není to pro mě náplň. Příprava článku o mé dovoleném mi zabrala max. dvě hodiny, ale nejvíc času s noťasem trávím na youtube, na minecraftu nebo u wordu. Píšu totiž příběh.
Je to už několikátý v řadě, ale jediný, který je smysluplný, má několik kapitol a vizi do budoucna. Pohání ho hlavně mé představy o dokonalosti a bůhví o všem. Má fantazie nezná hranic, takže hlavní hrdinka si užije všemožné vášně, pozná spousty zajímavých lidí, projde si řadou prostředí, vyzkouší si dost různých akcí... Ano, je to příběh novorozené upírky, ale s Twillightem to nemá nic společného. Můj v hlavě propracovaný systém propojuji dějem a vnáším ho na řádky do počítače. je to práce, jako bych četla knihu, jenom nebezpečnější. U knihy je všechno dáno, ale já si sama ve svém díle určuji podmínky. Může se taky stát, že mě vývoj zažene do bezvýchodné situace, nevím sama, co se stane, znám sice směr, ale prakticky můžu všechno zkazit. Tyhle dva dát dohromady, toho nechat zabít, odhalit další postavy,... je to citlivá práce.
Ale baví mě.
To totiž musí bavit. Psát se musí s radostí a za dobrých podmínek.
Najdu si vždycky místnost, kde mě nikdo neruší a navazuji, píšu dialogy, děje, pak svou práci znova kontroluju a směju se, třeba své blbosti, když vidím překlepy nebo několik stejných slov za sebou. To psaní básní je něco jiného. To mám vrozené, u toho se nemusím soustředit, jenom píšu co mě napadá do rýmu.
Básnické střevo? Střevo jsem, ale básník? Ha ha.
Když už jsem tak uboze sebekritická, musím uznat, že ani kreslíř nebo malíř ze mě nebude. Nemám jakousi přísadu. Prostorovou orientaci, představivost a obrazovou pamět mám, ale nedovedu to přenést na papír. Jsem pekelně nešikovná.

Někdo píše do šuplíku, já píšu do koše.

Nejsem zpravodaj nebo propagační blog. Můžu si psát co chci. To nejhorší nezvěřejňuju, to mám ve složce nebo na papíře. Zdá se to nemožné, ale taky mám svědomí. :-D

Budu se pokoušet o nový vzhled blogu, zelená je sice nejlepší, ale čeho moc, toho moc.
A pak jsem se taky rozhodla, že budu psát nový žánr. Nevděčný na čtenáře, ale ti se u mě stejně netrhnou.
Recenze. Čtu hodně knihy. Občas kouknu na film. Nejvíc poslouchám hudby. A pak počítačové hry, ale ty většinou hraju pořád ty stejné. Minecraft. Assassin's Creed. Další pak znám taky důvěrně, ale jsou to převážně starší tituly.

Pluju životem a rozhlížím se kolem z lodi. Ale proč skákat do vody, když tam někde jsou žraloci?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/ Byla jsi tu. Jaký je tvůj názor na blog?

Dobrý. :-)
Špatný. :-(
Radši žádný. :-P
Nic extra... :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama