Na západní frontě klid- E. M. Remarque

11. června 2013 v 14:00 | Kiwi |  Knihy
V rámci idee Seznámení s knihou, každý zvládne okopírovat referát z internetu, ale jen málokdo pak zvládne odpovědět na otázky, když se kantor ptá. Mé podrobné popisy knih s výňatky s textu by vám mohly dobře posloužit, aby jste si udělali o knize představu. Přesto však doporučuji vaši knihu alespoň otevřít. :-)


Na západní frontě klid

Autor: Erich Maria Remarque
Překlad: Ivana Parkmanová
Vydalo nakladatelství Ikar Praha v roce 2011

Román se odehrává v prostředí 1. světové války.

Postavy: Paul Bäumer, Albert Kropp, Müller, Leer, Tjaden, Haie Westhus, Detering, Stanislav Katzinsky, Franz Kemmerich, Bertinck, Himmelstoss,učitel Kantorek, Paulova matka,....

Všechno začíná v zákopech, kdy druhá rota utrpěla značné ztráty a místo 150 mužů jich zbylo pouze 80. Všichni vojáci jsou šťastní, protože mají spoustu jídla a tabáku. Společně se rozhodnou navštívit svého kamaráda Franze Kemmericha, který leží v polní nemocnici a má amputovanou nohu. Když jdou za ním, vypadá bledý a nemocný, ale ostatní se ho snaží povzbudit. Müller chce jeho boty. Další den, když za ním Paul jde, Franz umře. Později potom Paul vzpomíná, jak se mu jeho život před válkou odcizil a vzpomíná, jak s nadšením kdysi celá jejich třída se hrnula do kasáren a s nadšením do války. Vzpomíná na jejich učitele a jeho řeči o vlastenectví a na jeho snahu všechny je něčemu naučit. Ví, že učitel zná jenom teorii o válce a přemýšlí, že všechno co je naučil, ihned zapomněli s prvním výbuchem granátu a s první bubnovou palbou. Vzpomíná také na buzeraci v kasárnách především ze strany kaprála Himmelstosse. Kvůli velkým ztrátám dostane druhá rota náhradu, mezi nimi i 25 nováčků. Vědí, že s nimi bude více starostí než užitku. Všichni se teď zdržují většinou ve vypleněných vesnicích v zadních pozicích, kde se můžou volně pohybovat a v zákopech je teď jiný oddíl. Celá parta vzpomíná na kasárny a na to, jaké to měli nakonec dobré- postele, teplo,… Najednou přiběhne Tjaden s informací, že přijede Himmelstoss sem na frontu. Paul ještě vzpomíná, jak poslední den před odjezdem z kasáren počkali na Himmlstosse a pořádně mu dali- pytel přes hlavu a pořádně ho zmlátili. Naše skupina musí do předpolí opravovat zákopy. Jedou auty a všude je rušno, slyší dělostřelectvo a Katza má neblahé tušení, že dnes v noci se něco strhne. Dorazí k zákopům a ostnaté dráty mají natažené zhruba za hodinku. Mezitím co čekají na auta, prospí se. Potom se vydávají k autům a začne další ostřelování. Slyší odevšad nářek raněných koní, a všichni si zacpávají uši a nemohou to vydržet. Potom to ustane- někdo konečně koně zabil. Vydávají se dál a najednou je přepadne soustředěná palba- samé granáty a všechno lítá vzduchem. Jediná možnost je schovat se na hřbitov. Mezi granáty jsou i plynové, které všechno ještě znepříjemňují, plyn je nebezpečný a stačí jen troška, a člověk nemá příliš šancí na přežití. Palba ustala- mají spoustu raněných a vydávají se zpět mezi domy. Sedí v klídku u domů, povídají si a najednou přijde Himmelstoss a je opravdu povýšený, Tjaden a Kropp k němu nejeví žádnou úctu (to sice nikdo, ale ostatní to aspoň neprojevují tak nahlas). Himmelstoss je rozzuřený a je jasné že si bude stěžovat- Oba chlapci však vyfásnou jen vězení ve zdejším kurníku - Tjaden na 3 dny a Albert na 1. Paul s Katzou jsou potom ulovit husu, jsou tam dvě a hlídací doga, a Paul nakonec ukradne jednu husu a s Katzou ji pečou, dají i Tjadenovi a Kroppovi.


Cituji strana 66, kapitola 6:

Šušká se o nové ofenzívě. Jedeme na frontu o dva dny dřív než jindy. Cestou míjíme rozstřílenou školu. Podél její delší strany je navršena dvojitá vysoká zeď zbrusu nových, světlých, naleštěných rakví. Je jich nejmíň sto. Ještě voní po pryskyřici a borovicích a lesu.
"Přípravy k ofenzívě jsou důkladné," utrousí Müller udiveně.
"Jsou pro nás," zavrčí Detering.
"Nekecej!" okřikne ho Katza.
"Ještě budeš rád, když vyfasuješ rakev," zubí se Tjaden.
"No, pro figury jako ty, co spí na oji a přikrývají se bičem, by jich byla škoda. Takovým stačí kus stanovýho dílce. Však uvidíš."
I ostatní dělají vtipy, trochu šibeniční. Co nám také zbývá. Ty rakve jsou skutečně pro nás. V tomhle ohledu armádní organizace klape.

Zase jsou v zákopech a tentokrát mají velké problémy s krysami a nedostatkem jídla. Celou dobu je na ně mířená silná palba, která jim nedá spát, hlavně nováčkům, takže musí být zalezlí vevnitř. Několik nováčků se snad zbláznilo- jeden se chová jako šílenec. Nastává útok, všichni vylézají ze zákopů a valí se proti sobě, vojáci jsou jako pozbytí smyslů a používají k přežití převážně své instinkty. Probijí se až k protivníkovu zákopu a popadají jídlo, které tam najdou- nepřátelští vojáci jsou dobře živení, a utíkají zpět, později se v zákopu dobře nadlábnou. Tu noc má Paul hlídku- opět přemýšlí o tom, jak je mladý(20)a že má zkušeností jako stařec, a že po válce se nemá kam vrátit, k jakému životu? Dny míjejí a oni hledají ještě všechny zraněné. Zbytek jsou mrtví a rozkládají se a strašně smrdí, a proto je spoustě vojáků špatně. Také chodí sbírat měděné prstence od granátů a hedvábné padáčky z francouzských raket. Mezitím je nutné naučit nováčky, aby se trochu zorientovali, starší vojáci jim vysvětlují, jak poznají třeba minu od granátu podle zvuku a co dělat v případě, že ……. Bohužel při každém dalším útoku bylo zřejmé, že v hrůze všechno zapomenou. Jsou ve vesnici, Paul a ostatní pozorují plakát na divadlo a vidí krásnou dívku na něm a zasní se. Potom se koupou v řece a na druhém břehu vidí jít tři krásné dívky. Ty jim ukážou, kde bydlí a oni jim na dálku slíbí, že přinesou jídlo. Večer potom jdou tři (Tjadena opili) a přeplavou řeku, bez propustky by je totiž nikdo na francouzskou stranu nepustil. S ženami si nerozumí, protože ony mluví francouzsky, ale dají jim jídlo a každý si vezme na starost jedno děvče. Další noc jdou za děvčaty zase. Paul dostal dovolenou, 14 dní, takže jede vlakem domů a poznává krajinu okolo sebe. Přijede domů a tam ho hned vítá sestra. Paul je trochu rozhozený, že se vrací po tak dlouhé době domů a tak, ale potom ho to přejde. Vítá se s matkou, která je nemocná a leží s rakovinou a později i s otcem. Všichni ho vítají a chtějí vědět, jaká je situace tam na frontě. Paul po chvíli zjišťuje, že si s těmi lidmi (z města) vůbec nerozumí, že ho nechápou a ví, že by nikdy nedokázal zapadnout do normálního života. Jde také na návštěvu za svým přítelem z kasáren- Mittelstaedtem a koho tam nevidí učitele Kantůrka- je povolán na vojnu. Čeká ho ještě jedna návštěva- navštíví Kemmerichovu matku a lže jí o tom, že její syn zemřel bezbolestně. Jeho dovolená skončí, a on lituje, že sem kdy jezdil. Paul se nevrací přímo na frontu, ale má ještě jistý čas strávit ve zdejším výcvikovém táboře. Má za úkol zde hlídat zatčené Rusy, vidí jejich utrpení, hlad, nemoci a smutek. Vrací se na frontu ke svým kamarádům. Všichni se povinně vystrojí, protože přijede císař na přehlídku. Císař rozdával vyznamenání, ale nikdo z Paulových přátel žádné nedostal. Když odejde, vojáci potom přemýšlejí, proč vlastně válka vznikla, a nechápou, proč je do toho zataženo tolik nevinných.


Cituju strana 130, kapitola 9

Tjaden se vrátil. Je stále ještě vzrušený a rovnou se mísí do hovoru otázkou : "Jak vůbec taková válka vznikne?"
"Většinou tak, že jedna země druhou těžce urazí," odpoví Albert jako nějaký profesor.
Ale Tjaden se tváří, jako by měl dlouhé vedení. "jedna země? To mi nejde na rozum. Kopec v Německu přece nemůže urazit kopec ve Francii? Nebo nějaká řeka, les či pole?"
"Jseš vážně takovej pitomec,"zavrčí Kropp, "nebo to na nás jenom hraješ? Tak jsem to přece nemyslel. Zkrátka jeden národ urazí druhý-"
"V tom případě tady nemám co pohledávat," míní Tjaden. "Já se necítim bejt uraženej."
"Tobě taky něco vysvětlovat," zlobí se Albert, "vesnických chrapounů, jako jseš ty, se to přece netýká."
"Tím spíše teda můžu jít domů," trvá na svém Tjaden.
"Ale člověče, jde přece o národ jako celek, o stát-" ozve se důrazně Müller.

Paul je vyslán na průzkumnou hlídku, ale málem se přitom dostane do rukou Francouzům. Rychle se před nimi ukryje v kráteru, do kráteru ale sklouzne jeden Francouz a Paul ho rychle zabije, aby nestačil vykřiknout. Protože nemůže pryč, tráví s umírajícím Francouzem hodiny a hodiny a začíná litovat jeho smrti a dělat si výčitky. Jakmile se z kráteru dostane, naštěstí na všechno zapomene.

Paul a jeho parta kamarádů dostali úžasnou práci. Mají za úkol hlídat vylidněnou vesnici. Jsou všichni moc veselí. Ve vesnici si udělají pohodlí, seženou si spoustu jídla, pití a kuřiva, postel a křesla a povalují se tam a je jim špatně. Po týdnu dostali rozkaz vrátit se opět k útvaru, takže si sbalili pytle s jídlem, křesla a klec s kočkou a naložili to na nákladní auto a jeli. Jenomže došlo k přepadení a tak se rychle utíkali schovat. Vzduchem létaly granáty a Paul s Kroppem byli raněni. Dostávají se tedy do nemocnice, kde je operují, potom jedou nemocničním vlakem a nakonec skončí v klášterní nemocnici. Kroppovi amputovali nohu. Teprve tam Paul vidí, jaké všechna možná zranění mohou být. Vidí spoustu raněných, kteří umírají. Albert se Paulovi svěřil, že by se nejraději odstřelil. Paul se nakonec uzdraví tak, že je schopen a tak míří znovu do zákopů za svými přáteli. Je však zklamán, neboť všichni jeho přátelé jsou pryč. Zůstal jediný Katzinský. Kemmerich zemřel s amputovanou nohou, Alberta už zřejmě taky neuvidí, Haieovi Westhusovi ustřelili záda a vykrvácel, Detering utekl a chytili ho, Müller dostal do žaludku světlicí a je mrtev, Leer je mrtev také, bok mu roztrhla střepina z granátu, stejná, která zabila velitele roty Bertincka. Všichni vojáci trpí hladem a Paul s Katzim se vydávají na obchůzku, ale Katzinsky dostane ránu do holeně. Paul se ho ještě snaží zachránit, ale nevšimne si a Katzinskeho zabije střepina z granátu do hlavy. Paul je sám, a opuštěný. Nastává nejklidnější den na frontě a Paul přemýšlí o životě. Když se najednou zvedne, někdo ho zastřelí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 12:12 | Reagovat

Mám rada, keď ľudia píšu o knihách, o ktorých si prečítali rozsiahlejším spôsobom, nehovoriac o tom, ak to nie sú knihy populárne, ale "klasické". A obzvlášť ma teší, ak sú vojnové. Na západe nič nové som už čítala, ale Komu zvonia do hrobu ešte nie, dobre, že sa mi tá kniha takto pripomenula. :-) A obdivujem ťa za Chrám matky božej v Paríži, tam som sa dostala len po štvrtú kapitolu, akurát, keď začal s opisom chrámu a ďalej som sa už nepohla, a ani sa nikdy nepohnem. Predsa to len s tou klasikou netreba preháňať. :-D Od Shakespearea mám toho načítaného viacej, hoci je jasné, že tamtí dvaja zaľúbenci sú klasika. Táto tvoja rubrika sa mi páči.

2 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 17. srpna 2013 v 13:08 | Reagovat

[1]: U mě se u klasiky hlavně jedná o referáty do povinné četby. Ale musím říct, že některé byly vážně super, u jiných jsem doslova odpočítávala stránky. Samozřejmě, že jsem přečetla knížek víc, ale ne ze všech jsem psala takovéto rozbory :-D To u mě byla vždycky ta největší makačka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama