Červen 2013

Kocovina...po sportu?

22. června 2013 v 14:42 | Kiwi |  Témata Týdne
Hned vám vysvětlím nadpis. Je to přece podobné, jedná se o stav zotavování se, kdy je člověku dost blbě, protože něco přehnal. Bolí vás celé tělo, hlava se vám mnohdy motá a před očima zatmívá, někdy vás bolí i břicho... zní to jako kocovina, že? A asi mi nebudete věřit, když vám řeknu, že tohle se s vámi může stát i následkem sportu. Nechci nikoho odrazovat od sportu, to teda nikdy, ale nic se nemá přehánět.. zvlášť v tom vedru teď tam venku.
Jsem vrcholový sportovec (momentálně po nemoci hodně pod vrcholem :D) a vím, jakou cenu má zdraví. Vím, jako většina, že svaly potřebují regeneraci, organismus postupnou zátež, hodně kyslíku a vody. Mám své priority, ale zdraví je hlavní. Někteří sportovci vyhrávají, protože jsou dobří, jiní proto, že hazardují se svým zdravím. Znám děvčata, která trénovala jak šílená, před závody se dopovala všelijakými sajrajty a nedopřávala si oddechu. Pak je začaly bolet záda, kolena, přestaly to zvládat.... A může to dojít tak daleko, že člověk pak nebude schopen sportovat, třeba si způsobí nějakou chronickou nemoc (tj. stále se opakující např. angíny, záněty,...) nebo zkřiví kostru. Věřte mi, znám spousty sportovců, kteří mají vážné problémy se zády, koleny, svalovými křečmi, mnohdy způsobené přepínáním se a nedostatečnou regenerací.
Můžete mi třeba oponovat, že pokud člověk chce něčeho dosáhnout, musí jít přes své hranice, překonat se a dostat ze sebe maximum. To je pravda, nic se nemá dělat na půl plynu. Ale každý sám ví a pozná, kde jsou jeho hranice a o kolik je může ještě překonat. Sportovce to bolí, ano náš milovaný sport nás hodně bolí, ale to ještě neznamená, že si ubližujeme. Svaly si přivyknou a příště to půjde ještě dál.... Ale postupně. Nelze čekat zázraky.
Jen si vzpomeňte, kolika sportovcům třeba selhalo srdce, například fotbalisti, kteří se zhroutili přímo ve hře před celým stadiónem. Stává se to denně, někomu praskne sval, jinému selžou záda,... Všechno jasným důkazem toho, že zdraví je to nejdůležitější a nikdo by neměl přeceňovat své síly.

Nechtěla jsem nikoho odradit od sportu, a ty, kteří už mu podlehli bych stejně neodradila, takže co už... Musím zase uznat, že taková "sportovní kocovina" třeba po pár kolech těžké posilovny sice trochu bolí, ale rozhodně není zcela nepříjemná. Při sportu se přece vyplavují hormony štěstí a k tomu ten pocit zadostiučinění, že jsme pro sebe něco dobrého udělali...!
Nezapomeňme si nikdy důkladně svaly protáhnout, protože nacpané kyselinou mléčnou by nám to druhý den vrátily i s úroky. To by teprve byl mazec, třeba jít do schodů...
Hodiny strávené v posilovně jsou pro mě především znamením zimy, stejně tak jako veslařské trenažéry, které k tomu všemu ještě zkouší sportovcovu vůli a odhodlání. Teď je naštěstí léto, takže venku se dá provozovat jakýkoli letní sport. Takže veslování, cyklistika, in-line brusle, vysokohorská turistika, plavání, běh, míčové hry, badminton,...., no, to je asi tak výčet všech sportů, co budu o prázdninách provozovat. Jo, a ještě lodičky, na sjíždění řek na (kánoe nebo kajak?) nikdy nezapomenu. Ve většině případů, kdy se člověk sportu věnuje rekreačně a ne závodně žádné nebezpečí nehrozí. Přesto by si ale měli dávat pozor zejména starší lidé, lidé nemocní atd., hlavně při tom parném počasí.


Takže moudrá věta na závěr (:D), všeho s mírou. (to platí i o tom alkoholu, který si každý vybaví pod pojmem kocovina)

Chrám Matky Boží v Paříži- V. Hugo

13. června 2013 v 14:00 | Kiwi |  Knihy
V rámci idee Seznámení s knihou, každý zvládne okopírovat referát z internetu, ale jen málokdo pak zvládne odpovědět na otázky, když se kantor ptá. Mé podrobné popisy knih s výňatky s textu by vám mohly dobře posloužit, aby jste si udělali o knize představu. Přesto však doporučuji vaši knihu alespoň otevřít. :-)

Romeo a Julie- W. Shakespeare

12. června 2013 v 14:00 | Kiwi |  Knihy
V rámci idee Seznámení s knihou, každý zvládne okopírovat referát z internetu, ale jen málokdo pak zvládne odpovědět na otázky, když se kantor ptá. Mé podrobné popisy knih s výňatky s textu by vám mohly dobře posloužit, aby jste si udělali o knize představu. Přesto však doporučuji vaši knihu alespoň otevřít. :-)

Na západní frontě klid- E. M. Remarque

11. června 2013 v 14:00 | Kiwi |  Knihy
V rámci idee Seznámení s knihou, každý zvládne okopírovat referát z internetu, ale jen málokdo pak zvládne odpovědět na otázky, když se kantor ptá. Mé podrobné popisy knih s výňatky s textu by vám mohly dobře posloužit, aby jste si udělali o knize představu. Přesto však doporučuji vaši knihu alespoň otevřít. :-)

Nemocná zdravá

10. června 2013 v 13:46 | Kiwi |  Koš
Jakpak bych se měla cítit skvěle? Apetit ze mě vyprchává a to léčení neprospívá. Člověk celou zimu a pak ještě dál maká, aby se pak na něj během chvilky nalepily všechny nemoce, co byly po ruce... to je holt úděl sportovců.
Je libo zánět průdušek, astma, rýma, zánět močového měchýře nebo snad extrémně bolavé ledviny?
To poslední a předposlední mě teď trápí, nervy mám v kýbli, ze školy a z mé sportovní "kariéry". Konečně sezóna, která měla stát za to, konečně loď, která měla mega šanci na výhru. A já marodím už aspoň měsíc. ÁÁÁaauuu!
Potřebuju být zdravá, potřebuji aspoň zdravě vypadat a zbytek nějak zvládnu. Všichni mě mají moc rádi a mají o mě starost a já se jenom snažím se z toho vyhrabat. Zažila jsem žlučníkové záchvaty a příšerné žaludeční křeče, ale záda (jak doktorka řekla ledvinová oblast) mě nikdy tak příšerně nebolely. Tady končí sranda. Zítra se dozvím výsledky rozboru moči, pravděpodobně půjdu na ultrazvuk ledvin, a dostanu antibiotika. Jestli se záda nevylepší, nebudu moct trénovat. Kurňa, ani do školy jsem nemohla jít, netuším z čeho mě budou klasifikovat. Uzavíráme příští úterý a já mám v dějepisu dvě známky. No, nevadí... )-:3
Kdybych se aspoň mohla normálně hýbat, soustředit se a přemýšlet, a nemusela bych každou půlhodinu lítat na záchod.. I můzy mě opustily, protože viděly jen mé sobecké zájmy vyjít z toho rychle a beze ztrát a mou neochotu pilně pracovat. Vím, že to není úplně to nejhorší, že spousty lidí na světě jsou nemocní mnohem horšími chorobami, a že nejsem jenom já, a co jsem komu provedla apod. Každý má ale nárok na trochu sobeckosti, a tady je ta moje. Jsem prý mučednice a všechno strašně prožívám, ale....ach jo, melu furt dokola.
Nahraji sem své staré čtenářské deníky a nové fotky, vyladila jsem i pozadí.
Na TT tentokrát psát nebudu, musela bych psát jak pořád u mamky kradou v obchodě. Nediskriminuju, kradou i ostatní lidé, ale rómů je převaha- mám to zmapované.
Pošlu učitelce všechny své práce, možná napíšu dějepisářovi, jak mi tam uklohní se známka a půjdu spát.
Uvařím si čaj. (urologický, průduškový, lipový, bezový, mátový,...? Všechny je miluju, jen si vybrat)
Naobědvala bych se, ale jaksi nemám hlad.
Pokusím se najít nějakou polohu, kde to nebude bolet.

Nemám se nic moc, doufám, že vy se máte líp. Přeji hodně, opravdu hodně zdraví.

Úvahy o vlastní nejistotě

6. června 2013 v 21:13 | Kiwi |  Poezie
Abych tak trochu předeslala následujícím veršům a možná zmírnila šok, který by mohl nastat po přečtení, upozorňuji, že jsem lehký básník, co na srdci, to ...na monitoru. Mé náladovosti se tedy silně projevují. Nedokážu se na práci soustředit tak jak bych měla a ani na nic co mě čeká.
Přijměte toto (a nebo ne, to je na vás) s lehkým pokrčením ramen, protože nemám dobrou dobu a rozvržení událostí. Věci, které jsem po několik dní spřádala a dnes se chystala zapsat po pár hnusných událostech, které mě vyvedly z konceptu, vyprchaly. Zdroje inspirace vyschly. 1 a 2 jsou z mé včerejší minipoetické chvilky, 3 po dnešní náladě. Povinnosti jsou hnusná věc, už aby byly prázdniny. Mě se táák uleví.

1.
Svědomí se prohýbá až k zemi pod tíhou,
mám starost, něco nevím a zajím to koblihou.
Čekám něco od světa a sama nejsem nic,
nalhávám si, že se změní a že budu víc.

2.
Jak mám říci světu,
tuhle neúplnou větu?
Jak mám říci s klidem,
to, co nevím, všem těm lidem?

3.
Proč se ptám a nečekám, že mi někdo odpoví,
proč křičím a doufám, že se to nedoví?
Nešlápnu nohou na kámen,
houpám se nejistě, chci pevnou zem.
Chci ruku v ruce,
slovo a tvář,
ztrácím se v sobě, a ty mě nehledáš.
Kdo by mě hledal,
co by ze mě měl?
Radostí plesá, že mě neviděl.
Nebo mě nevidí, na zdi čmouhy
krátím si básněním svý chvilky dlouhý.
Pořád bych spěchala,
to dnešní doba,
A nebo B?
Vždyť já chci oba!
Nač to řešit...?
Pojďme hřešit..