Na depresi úsměvem

9. března 2013 v 12:09 | Kiwi |  Témata Týdne
Začíná mi to připadat jako komplex. Samá skličující témata. A pak se blogeři dělí na ty, co píší opravdu smutně a na ty, co zkusili výzvu a snaží se to pojmout jinak. Veseleji. Jsem z té druhé skupiny... :D

Ona deprese, kterou většina lidí zná, je vlastně velmi zjednodušený a přenesený pojem. Když má totiž někdo opravdovou depresi, je potřeba to řešit s lékařem a představuje vážné nebezpečí. Je to, když už člověk nezná východisko, celý svět se mu hroutí, jeho nálada je dlouhodobě pod bodem mrazu a nic mu ji nemůže zlepšit...
Zatímco když se řekne, že má někdo "depku", nemyslí tím toto chronické onemocnění, nýbrž to samé v bledě modrém, špatná nálada, nízké sebevědomí, pocit absolutní nudy, viny, méněcennosti (nic se ti nedaří) apod. Jenže to za pár dní přejde, pokud tedy člověk chce...

Záleží na přístupu každého osobně. Člověk si většinou všechno musí přebrat v hlavě, ale hlavně se v tom moc nebabrat. Vždycky pomůže, když se člověk odreaguje, třeba s jinými lidmi, sportem, kreativní tvorbou apod. Pokud na tebe jdou chmury, je lepší nebýt sám, ale s někým dalším, kdo tě nenechá tomu propadnout. Pokud máš pocitmarnosti, je dobré dělat jednoduché věci, které ti jdou a dále to stupňovat. Největší chybu můžeš udělat, když si nastavíš vysoké cíle, které nedokážeš splnit. Pocit, který potom následuje tě bohužel většinou odradí od dalších pokusů nebo tě přesvědčí a vlastní neschopnosti. Tomu nikdy nesmíme věřit, protože každý, absolutně každý, má na něco talent. Jen je potřeba ho hledat. To, že není patrný na první pohled nás nesmí odradit a musíme hledat dál. Pokud se porovnáváme s ostatními v něčem co nám nejde, jasně nám to sníží sebevědomí. Ale není potřeba se za každou cenu porovnávat nebo se snažit předčit ostatní. Hlavně, každý by měl dělat to, co mu jde a co ho baví a ne se snažit vyniknout v něčem jenom proto, že kamarádovi to jde taky a přece nebudu horší než on nebo že rodiče si to přejí. Musíme rozvíjet své schopnosti, každý vlastní.

my.englishclub.com

Slabá vůle k uskutečňování plánů může být také důvodem k nevalným výsledkům. Je potřeba si stanovit dosažitelný cíl, nějakou silnou motivaci a dělat pro to vše. Proč nejčastěji naše vůle selhává? Ráda si poslechnu i další názory, ale podle mě jsou to třeba:
  • Dlouhodobost úkolu. Snažíme se, investujeme spoustu času a výsledek je v nedohlednu. To proto si v hlavě podrazíme nohy tím, že na to nemáme.
  • Okolí. Pokud je okolí toho názoru, že to co děláme je zbytečné nebo že to nemá smysl, je zřejmé, že slabší povahy vyžadující spíše podporu zanechají snažení a jdou se topit v depresi. Podpora okolí je velmi důležitá.
  • Lenost. A tvrďte mi, že to není pravda. Kolik toho už v životě ztroskotalo na pohodlnosti?
Tak vidíte, je potřeba pracovat na sobě, a to nejen fyzicky (což nám samozřejmě sebevědomí zvedne), ale i psychicky. Jak jsem už řekla, podpora okolí je důležitá a musíme rozlišovat lidi na ty, kteří to s námi myslí dobře a na ty, kteří nás odrazují od našich plánů z vlastního zájmu.

Častá "depka" také pochází ze vztahů, ale v této oblastni moc neporadím. Myslím, že je stejně jako u ostatních případů potřeba se odreagovat a utřídit si všechno v hlavě (ale nebabrat, to by mohlo velmi uškodit). Dobrá je určitě i podpora přátel a navázání dalších kontaktů. Když se člověk uzavře do sebe, hůře se hojí.


A nakonec, ikdyž to zní hodně oklepaně a nemožně, s úsměvem a nadějí jde všechno líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/ Byla jsi tu. Jaký je tvůj názor na blog?

Dobrý. :-)
Špatný. :-(
Radši žádný. :-P
Nic extra... :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama