Zavři oči a otevři mysl. Co vidíš?

17. prosince 2012 v 17:08 | Kiwi |  Témata Týdne
...odevšad zněl hluk, ale v nitru bouře byl jakýsi tupý klid. Všechno se zdálo být nekonečně vzdálené a tlumené. Tělo bylo uprostřed vřavy trháno na kusy, ale mysl se jakoby vznášela kamennou krajinou. Ačkoliv všude byly hlasy, smích a křik, v hlavě byla černota, klid a zvláštní apatie. Občas šílené výkřiky bolesti, křeči a strojenosti, které člověka bouřily a protrhly ticho. Zabodly se hluboko do mozku jako ostrý střep. Všechno se jakoby vznášelo a bylo součsátí jednoho celku. Proud myšlenek vířil v hlavě, až bolela. Celé to trvalo nekonečné vtěřiny, než se mysl odpoutala od těla a hladce vklouzla do temnoty. (úryvek z mých spisů, část románu, kolem roku 2009)

Dokáže se skutěčně duše odpoutat od těla? Nedokážu odpovědět. A když zavřu oči? Vidím tmu. Snažím svou mysl rozprostřít, ale nejde to. Není to jednoduché, ale specialisté na meditaci to jistě dokážou. Já vám jen dokážu říct, jak to cítím já, v mojí hlavě. Moje paměť není zrovna silný článek, což je nepraktické a zároveň smutné, protože spoustu hezkých věcí zapomenu. Nejsilnější článek je fantazie a představivost, složené s myšlenek týkajících se přítomnosti a myšlenek týkajících se věcí úplně jiných. Nejsem odborník, ale říkejme tomu mysl.
Svou fantazií si můžeš stvořit úplně co chceš. Je to dokonalý pocit, být ve svém vlastním světě. Je tam všechno možné, vytvoříš si své hrdiny, svá města, své vlatní prostředí a nejživější knížka a počítačová hra v jednom může začít. Já třeba potřebuju na tohle klid, a být sama v místnosti. Jestli mám aktivně tvořit, potřebuji uvolnění a někteří lidé mi to svojí společností nedovolí. Samozřejmě že fantazie se dá využít v několika rovinách.
Představ si, jak by to vypadalo... Ty si představíš například učitele, vaší skolu, tvojí kamarádku a situaci. A začneš se smát, ikdyž se nic vtipného ve skutečnosti neděje. To je fantazie a aktivní používání mysli.
Nebo třeba když čteš knížku, autor také pracuje s tvou fantazií. Někdo třeba popisové úseky knížky přeskakuje, přijdou mu zdlouhavé a raději se soustředí na děj. A pak z knížky nic nemá, protože neví kde se to děje, nedokáže si představit postavy apod. To je špatně. A přitom knížky jsou tak úžasné a i na té nejnudnější se vždycky něco najde, ikdyž třeba jen neotřelá slovní zásoba nebo slovní obraty. Ačkoli autor ti vlastně většinu popíše, někdy jen to co potřebuješ pro pochopení situace, jindy další detaily, většinou vždy něchá něco na tobě.
Někdy, když zavřu oči a zrovna si nic nepředstavuju, jakoby "vidím" proudy myšlenek rojících se v mé hlavě. Protokol z fyziky! Povinná četba! Zajít do knihovny. Omluvit se mamce. Koupit dárky.... A donekonečna. Ačkoli někdy lidé popisují stav, kdy nemyslí absolutně na nic, nevěřím tomu. Mozek je jako počítač, vždy se v něm něco honí. Ikdyž je čas od času ve spícím režimu a relaxuje zrovna, když ho potřebuju. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nejoblíbenější roční období?

Jaro
Léto
Podzim
Zima
Všechny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama