Listopad 2012

I walk alone..

29. listopadu 2012 v 20:20 | Kiwi |  Témata Týdne
Kráčím sama. Na své vlastní bitvě. Kráčím sama a kolem mě šum světa. Všechny své bitvy si musím vybojovat a pak se rozhodne. Lidé, kteří neznají samotu mě neznají. Jsem ztělesněním klidu, harmonie...and I walk alone.

Samota- někteří lidé v tom nevidí nic dobrého. Skupinové cítění. Nechtějí být sami. Ostatní lidi berou jako náplň svého života a nebo by se chtěli bavit. Samota jim přijde nudná. Já tvrdím, že zábava a samota se nevylučují. Ale každý člověk má především sám sebe a s tím se musí vyrovnat. Nemluvím o odcizení ke světu. Jen tvrdím, že samota je důležitá. Asi jsem ztratila víru v lepší zítřky, když napíšu, že samota je tvou svatyní, tvým hrobem a tvou přítelkyní. Můžeš přemýšlet, vše je dovoleno. Vstup do světa fantazie, kde ti nikdo nebrání. Vydej se do říše svých postav a zapomeň na realitu. Můžeš si ztěžovat, zpívat, nadávat a nikdo tě neokřikne. Můžeš plakat. Stane se stísněnou, když jsi sám a nejsi spokojený s tímto stavem. Na samotě ale není nic špatného. Spousta lidí je rádo sama. Nekonečný prostor k přemýšlení....Patřím mezi ně.

Ale osamělost- to je něco úplně jiného. Zní to stejně a dá se to i stejně pojmout. Ale já ten drobný rozdíl cítím. Osamělost je nucená. Chcete se někomu vypovídat, ale nemáte komu, chcete se s někým poradit, ale nemáte s kým, chcete se s někým zasmát, ale není s kým. Potřebujete pomoc, ale přátelé utíkají. Jste sami, osamělí, ztracení a opuštění. Samota bolí. Znám ten pocit. Chcete se opřít, není o co a tak padáte, topíte se ve svých pocitech a není kdo by vám ukázal správnou cestu. Existuje správná cesta. Dokonce existuje i člověk, který by vyslechl vaše problémy, i když se zdá, že se svět obrací zády. A pak taky poznáte pravé přátele- nechají vás o samotě, když si to budete přát, a vždycky vás podpoří, když to budete potřebovat.

Klesání

25. listopadu 2012 v 16:08 | ZaseJá |  Poezie
Klesání, dvě věty na stěně,
Chci utéct, Toužím po změně.
Klesání. Dvě věty bez významu.
Padnu a někdy možná vstanu.

Život je pomíjivý pojem.
Konstanta cizích slov.
Výrok zanechá dojem.

Otázka bez hranic- najdi je.
Každý má v sobě vlastní stěny.
Pobořeny.

Život je pomíjivý pojem.
Konstanta cizích slov.
Výrok zanechá dojem.
Bez nároku na odškodné.

Zavři oči a počítej do deseti.
Pokračuj pětkrát do šesti.
Směji se vlastnímu neštěstí.
Směji se mu do tváře.

Na věky věků, ironie,
končí tak brzy,
krev mi pije.
Končí tak brzy dospělý a pryč.
Kéž by radši nebyl.

Směji se bez stopy humoru,
když po schodech stoupám nahoru,
samé gratuluji a máme tě rádi,
šepot jazyků co ke zlu je svádí.
Rádi by mě viděli,
s roztříštěnou kebulí.

Zrůdné jsou masky,
někdo přes ně vidí,
zklamán je ten,
co po dobru se pídí.
Málo, málo málo.
Klesání.
Na dno a jěště hloub.
Máš hezký výhled nahoru,
na hladině na svou mrtvolu.

xxx

To, co potřebuji....

25. listopadu 2012 v 15:54 | Kiwi |  Témata Týdne
...jsou prázdniny.... :-) Připadá mi, že mě všichni oďobávají, chtějí abych byla všude, uměla všechno, zvládala všechno a mě z toho jenom bolí hlava, chce se mi spát a nechce se mi na nic myslet. Nikdo to nechápe. Že člověk nemusí být nemocný, ale to neznamená, že mu nic není.
Včera mě zase něco vytočilo. Český slavík 2012. Neměla bych se na takové pořady koukat. Potom jsem do čtvrt na dvě do rána musela psát a psát a psát. Některé věci jsou vyjádřit jednoduše. Jiné nikoliv. nechci se do toho plést, protože mám pocit že jsem sama. osamělý jezdec nikdy bitvu nevyhraje, to pouze ve fantasmagorických filmech, ketré už nesleduji.
Jestli tedy čtete tento článek a přemýšlíte, co je to za exota, prosím vyjádřete. K tomu je internet,ne? Jsem tedy jediná, kdo měl pocit, že Klusovi někdo ucpal hubu penězma? Že na ejho písničce něco nehrálo? Že se skoro omlouval za svoji písničku Pánu Bohu do oken a že se snažil vykroutit? Jsem snad jediná, komu připadal Landa psychicky narušený? Kdo "plakal" že Gott nevyhrál, ikdyž doby jeho popularity dávno pominuly a on se tam držel pouze ze setrvačnosti? Jsem jediná, komu připadá kdysi zajímavá soutěž jako komedie pro lidi? Ach sakra. Nerada se dostávám k tématům ohledně stavu naší země, protože se vážně nehodí k tomu, čím bych si přála být! Kým jsem. Nehodí se na teenagera, rozhodně ne. Chtěla bych se smát, být energická a mít zajímavý život? Alespoň radost. Ale teď jsem předčasně dospěla. Všude vidím jenom špatné věci, PROTOŽE TAM JSOU. Ne, sem jsme se vůbec nechtěla dostat. Musím se učit, abych zítra napsala dobře písemky, měla dobré známky a dobrý život. Je to tak správně? Nebaví mě to. chtěla jsem napsat něco hezkého a místo toho si tu stěžuju....jak nějaký labilní člověk.
Pravdou je, že potřebuju prázdniny. Jinak se z toho zblázním..:(

Začnu znova, od začátku...

Test osobnosti

17. listopadu 2012 v 20:35 | Kiwi |  Koš
Nejprve upozorňuji, že jsem na blogu "monthly-thunder.blog.cz" narazila na článek "Už opravdu Moje Osobnost" a ten mě inspiroval k pátrání po totožnosti vlastní osobnosti. Protože jsem ji dosud považovala za velmi komplikovanou, její rozluštění mě velmi zaujalo. Každopádně vám doporučují také stránky http://testosobnosti.zarohem.cz a následovně Mujtyp.cz. Prošla jsem si test a následovně výsledky a nestačila se divit, co jsem se o sobě dozvěděla. Doporučuji :-)

Jsem typ INTJ Analytik

Stručná charakteristika: samotář, perfekcionista, není spontánní, velmi těžko ovlivnitelný, raději se zabývá teorií než praxí, sklony k pesimismu, podivín, neuznává společenské rituály, sociální nemotornost, autority a vzory si vybírá sám, spolehlivý, pořádkumilovný.. :-) ano pasuje to.

Ideální kariéra: stratég, analytik, ideolog, vědec, politik, knihovník....Chtěla bych být novinářkou nebo reportérkou, ale knihovnicí bych byla klidně.. :-) A politik? Třeba bych to trochu zamíchala..ale politika to je na hlavu.

Pravdou je, že většina INTJ má natolik vysoké nároky vůči lidem, že je nesplňují ani oni sami. Jsou perfekcionisté z povolání.... No, to nevylučuji, jsem velmi kritická a sebekritikou také nešetřím. Ale snažím se to objektizovat.

Přes některé své vůdčí kvality upřednostňuje držet se v pozadí a vedení přebírá až v případě absolutní nutnosti.

Prostě nevidí důvod mluvit s lidmi, se kterými si nemá co říct....Asi tak nějak.

Je schopen se velmi vášnivě hádat o odborných tématech, ale takový spor skoro nikdy nemyslí osobně...Hádám se? Prý se vymlouvám. Prý mám ráda poslední slovo. Nesnáším nespravedlnosti, ale to o mě všichni ví.

Většinou se jedná o velmi spolehlivého, dochvilného a neúplatného zaměstnance,..Až na tu dochvilnost. To je obecně velmi špatná vlastnost. Nevhodný a nepraktický zlozvyk. Nesnáším, když někam jdu pozdě a jelikož se znám (alespoň v tomhle), snažím se tomu předcházet. Někdy se neodtrhnu od počítače nebo od knížky a autobus pak dobíhám, ale to jsem uspěšně minimalizovala. Někdy mi to jenom dlouho trvá. Když někam vyrážím o víkendu, nejčatější důvod mého pozdního příchodu je to, že jsem se podívala na autobus v pracovní dny. Nesčetněkrát se mi to stalo? Znáte ten pocit, když dorazíte na zastávku, kouknete na tabuli a pomyslíte si: "Dopr˙..le, ono to nejede, už zase..." Asi neznáte. Zřejmě jsem jediná, kdo je tak blbej, že to ví, ale mozek mu to nebere.. :-) :-)

Hlavní slabinou je jeho malá schopnost prosadit své geniální nápady ve společnosti formou činů. Mmm...no jo.


Má neovladatelnou touhu vyjadřovat svůj názor (tato touha přebije i jeho introverzi) a někdy to vypadá, že nejvíce touží vyjádřit svůj názor právě v okamžiku, kdy lze počítat s nejtvrdším odporem. Naopak pokud má názor shodný s většinou, spokojeně mlčí. Nejedná se o úmyslnou provokaci, jak by se mohlo druhým zdát.

Může zastávat sebeliberálnější teorie, ale on sám vždy působí upjatě, konzervativně a střídmě. Má rád tlumené barvy a vyjadřování na úrovni.

Všechno tohle na mě vlastně pasuje, ale kdyby si to přečetl někdo, kdo mě osobně zná, tak by se asi divil. Osobnost je totiž velmi proměnlivá a i já se občas chovám jako debil přes všechny mé diplomatické snahy. :-)

Náhoda je blbec...?!

9. listopadu 2012 v 18:40 | Kiwi |  Témata Týdne
Zajímavé téma, ke kterému by se jistě dalo napsat opravdu spoustu zajímavých vět. A nemůžu říct, že z mojí vlatní zkušenosti by taky nějaké nevyplývaly. Ale na úvod si přece jenom něco odpustit nemůžu, a to že věci se nedějí náhodou. Rozhodně ne. Všechno je to akce a reakce, něco se děje a něco z toho vyplyne. Na náhody tedy nevěřím. Pouze na shody okolností, které někdy vyplynou v nepříjemné situace. Například takový zákon schválnosti je ukázka toho, že když si něco nepřejeme aby se stalo nebo se nám to nehodí, tak se to stane, protože se příliš upneme k tomu aby se to nestalo. Četla jsem článek ejdné blogerky, která si stěžovala na zákon schválnosti, že když se chtěla před klukem předvést, tak se u toho jenom ztrapnila...Příliš se snažila se předvést, že se úplně zapoměla chovat normálně. Ale dost už řečí...Je náhoda blbec nebo co vlastně?

Když se řekne náhoda je blbec...dojde i na počasí

..., může to mít spoustu významů. Například profesory napadne tě vyzkoušet když to absolutně neumíš, tramvaj ti ujede před nosem, apod. většinou v negativní myšlence. Každý už to zažil a je to prostě běžná věc, potkáš někoho, koho jsi dnes vůbec potkat nechtěl, zaspíš, všechno se sčítá.

Podle toho taky dělím dny (nezávisle na počasí :-)) na: slunečno, oblačno, zataženo, bouřka.
Slunečno je den, kdy štěstí stojí na tvojí straně. Všechno ti vychází, máš báječnou náladu, umíš i to, co neumíš, občas máš pocit, že bys zvládl obplavat celý kontinent nebo vyskočit do vesmíru z planety pryč. Znáš ten pocit? Nic na něj nemá, takových úžasných dnů je ale málo.
Oblačno je den obvyklý. Občas smůla, občas zářivé sluníčko. Záleží jen na tobě jak s oblačnými dny naložíš. Stačí mířit k pozitivnímu myšlení a další dny nebudou černé. Jakmile se tě ale jednou chytí smůla, nebo také blbá "náhoda", je těžší se znovu vyjasnit.
Zataženo je laděno spíše pesimisticky. Ale stále nevylučuje dobrou náladu, jenom ji tlumí. Zatímco bouřka, to je to, o čem jsem psala už výše, sled špatných náhod.

Teoreticky, náhoda je definovatelná. V praxi, někdy je opravdu brutálně nedefinovatelná. Blbec není to pravé slovo. Zákon schválnosti je sice vystihující, ale stále to není to pravé. Pravé slovo neexistuje, a pokud ano, tak ho zatím neznám. :-)

A jestli mám s náhodou takl nějaké zkušenosti? Jak jsem řekla, na náhody nevěřím. Nebudu lhát a tvrdit, že jsem na někoho "náhodou" nikdy nenarazila, že jsem nikdy "náhodou" neonemocněla. Ano, i ve skutečnosti jsem si možná párkrát řekla něco v tom smyslu že náhoda je blbec nebo že je to zákon schválnosti. :-) párkrát :-) Ale nic se neděje náhodou. To, že občas náhodě někdo pomůže a postrčí ji není náhoda, ale věc vývoje věcí. Moment překvapení, shoda okolností, stejné záměry a buhvíco. Přezdívejme tomu náhoda.

Jediné slovo

3. listopadu 2012 v 19:27 | Kiwi |  Poezie
Jediné slovo, jediné sdělení,
musí mít význam, jinak nic nezmění.
Jediné slovo, jediný okamžik,
jediná volba, buď tím čím můžeš být.
Jediné slovo, tisíce emocí,
může Tě zranit nebo Ti pomoci.
Jediné slovo, vzpomínka napořád,
jediná jistota, když někdo Tě má rád.