Září 2012

Je mi to jedno....?

29. září 2012 v 21:25 | Kiwis |  Témata Týdne

Je mi to jedno

Věta, kterou můžete použít kdykoliv se vám zachce, mnohdy spíše nechce o něčem rozhodovat, nebo vám na tom úplně nezáleží. Jednoduchá věta, která může být ať už bezvýznamná anebo plná emocí a především často smutku. Občas je vám vážně něco jedno, totiž jde to mimo vás. Z vlastních zkušenosti s častým užíváním této věty vím, že ji někdy použiju, ikdyž mi to třeba není úplně jedno. Ona Věta nám totiž pomáhá se vyvléknout z rozhodování a to kdykoliv nám na to protější mluvčí přistoupí. Někteří lidé totiž razí heslo: Jedno je kolečko od trakaře. Tudíž to chce vymyslet něco chytřejšího. A co když vám na tom vážně nezáleží? .... Určitě existujíi jiné chytré věty.

Větička Je mi to jedno. není jenom "vyhýbací". Je to i název stavu, kdy už vám vážně na ničem nezáleží (na okolním světě) a je to hlavně stav deprese nebo minimálně špatné nálady. Dá se použít i jako zástěrka, ale mimochodem, chytrý člověk si zástěrku najde všude. Říkala jsem si, když jsem tohle téma viděla, co bych na to asi napsala to je vážně zvlástní téma, co bych asi tak mohla psát o takové jedné větě. Ani teď, když se nad tím zamýšlím, mi psaní nejde snadno. Ale dospěla jsem k závěru- Je mi to jedno není pouze věta, dá se za tím skrýt i mnohem víc. A proto, pokud se nebude jednat o absolutní prkotinu, dávejte pozor, kdo vám odpovídá: "To je jedno."

A pamatujte jako já: vždycky existuje volba a jedno je jen kolečko od trakaře. :-)

Charakter člověka z mého úhlu

14. září 2012 v 16:15 | Kiwi |  Témata Týdne
Nové téma týdne, hodinka volného času, tak jsem si řekla, proč něco nenapsat. :-)
Abych řekla pravdu, téma charakter člověka je pro mě takové trošku ošemetné, protože sama nejsem zrovna vzorová...ale, určitě je to dobré téma na konverzaci. Jenom si prosím vyberte, s kým se budete bavit. ;-)

Každý člověk je nějaký

Ale to je přece jasné. Já to tak chápu. I když lidé mývají charaktery podobné, nikdy ne stejné. Je pravda, že když člověk pozná hodně lidí, vidí, že se charaktery podobají a že by se lidé dali zaškatulkovat. Toho se třeba týká psychologie. Netuším jak to mají ostatní, ale mě se líbí když je každý člověk originál, nemám ráda kopie a nápodoby a už vůbec ne "slepičí" party jak jsem nazývala holky, se kterýma si nemám co říct. A možná proto bych zabíjela za větu: Psychologie chce porozumět prožívání a chování člověka, chce je umět předvídat a snažit se je formovat (ovlivňovat). Připadá mi to hrozné. Člověk přece není žádný objekt experimentu! A i když profesorka říká, že je to věda, ale nikdy se 100% výsledkem, protože se pracuje s člověkem a ten je nepředvídatelný, tak si říkám, že by to tak taky mělo zůstat. Člověk by se neměl dát definovat. Ale to jsem trošku odbočila. :-)

Šikovní herci

Charakter je něco, co si člověk vypěstuje. Utváří ho okolní svět, jak jsem už zmínila ve svém minulém kritickém článku týdne. Na člověku se tak podepíše výchova rodičů, škola, problémy apod., ale i doba- společnost samotná. Každý se tomu přizpůsobí jinak, to je na lidech zajímavé. :-) ale bez toho by to nebyli lidé, ale pokusné myši. Nevím, jestli nejhorší nebo nejlepší, to nechám na vás, je to, že ten nejsilnější a nejpřizpůsobivější se dostane dál. Způsob, jakým o sobě dáte vědět je klíčový. A tady začalo utváření charakterů. Mnozí se mnou možná nebudou souhlasit apod., ale tak to vidím, z pozice pozorovatele. Nejsou klíčové schopnosti, ale způsob jakým se prokazujete.

Jak přežít v davu

Možná že jsem téma netrefila, ale abych srhnula svůj názor, flexibilita (= ohebnost, přizpůsobivost) je nyní velmi důležitá, stejně jako komunikace a morálka. Až tedy budete přemýšlet čím se vybavit, víte. A málem bych zapoměla, do charakterů z mého hlediska spadá i všudypřítomná přetvářka (říkejme tomu jak chceme, ale podívejme se do novin, televize a vidíme to samé co např. ve škole a v našem okolí). S tou je to trošku težší, je to vlastně předstírání, člověk napodobuje a zneužívá vlastností. Příkladem toho jsou například šikovní lidé, ktaří ví, jak se s kým bavit a zacházet tak, aby z toho měli co největší užitek, co nejméně problémů nebo aby vypadali "cool." To slovo nesnáším, ale použila jsem ho, abych nemusela použít nějaká drsnější a tvrdší. Asi už se víc vyjádřit nemůžu, kdo mě bude nesnášet, tak může začít. Stejně mě nezná. :-P

A na závěr vzkaz, nemám moc šasu, takže články poněkud omezím. :-)

Předčasně dospělí

8. září 2012 v 13:59 | Kiwi |  Témata Týdne
Hned jak jsem viděla tohle téma týdne, napadlo mě- k tomu bych snad měla co napsat.

Nedávno jsem vyšla ze základky a už tam jsem viděla plné třídy mladých lidí, ne vlastně dětí- kteří si hráli na dospělé ikdyž měli ještě spoustu let času. Ani já netvrdím že jsem dospělá a vím všechno, jsem zábavná a krásná a podobně- protože nejsem. Ale co si o sobě asi myslely ty nalíčené a navoněné sedmačky s cigaretou v ruce diskutujíce o tom jak je život strašný? Pak přemýšlím kde se to "dospělé" chování bere u těch dětí? Kde ty děcka berou ty příklady příkladné dospělosti? Pití alkoholu, flámování a vlastně už jenom to chování, které před pár lety nebylo.
To ten svět ty děti přetváří, usoudila jsem. Moderní doba, kdy už jim normální hračky nestačí, ale potřebují notebooky, tablety, chytré telefony a kdovíco ještě. Moderní doba plná zločinu a krádeží všude možně. Vždyť i v televizi to je všude vidět, samé kauzy- kdo by pak neměl být zkažený? Školství a chudáci učitelé nemají šanci to zastavit. Ani žádný člověk už nemá šanci zastavit pokrok doby, která s sebou všechno bere a strhává nás v proudech marketingových akcí a mozkovymývacích aktivit. Ty děti by měly počkat, až přestanou být skutečně dětmi, ale copak to jde? Tak tedy alespoň rodiče by měli dbát na to, aby si jejich děti užily co nejvíce z bezstarostného dětství a možná je trochu připravit na tvrdý svět reality, aby pak nebyly překvapené a nevydaly se po špatné pěšině.
I já, když jsem byla ještě menší, jsem si strašně přála být dospělá. Vždycky jsem si říkávala, co všechno udělám až mi bude 12, 15, 18... :-) Že v osmnácti půjdu konečně na pivo.. :) A dneska pije kdekdo. Ale to co jsem chtěla napsat- děti si vždy přejí aby čas rychle utíkal, aby už byly dospělé nebo se to snaží urychlit. A většina dospělých by zase čas vrátila zpátky a utekla by od těch dospělých povinností, které nás všechny čekají.

Takhle to vidím já, možná že jsem to napsala trochu tvrdě nebo nesrozumitelně, tak se za to omlouvám. :-)

Úvod :-)

8. září 2012 v 13:29 | Kiwi |  Nástěnka
Takže proč jsem založila tento blog... Baví mě psát, ačkoliv mám málo volného času. Baví mě psát ve trošce volného času pro radost. A každý tvůrce samozřejmě potřebuje místo, kam by své výtvory vkládal a uveřejňoval je. A proto jsem vytvořila tento blog.

Co čekat

Sama nevím. Možná že tento blog bude mrtvé místo na webu. :-) Zatím budu psát články, které budou tak trošku zajímavé, alespoň doufám. :-) A o čem? O čem mě napadne. Snad tu najdete i něco užitečného nebo zajímavého co by stálo za to přečíst a třeba i komentovat a hodnotit. :-)

Autorka Kiwi